Zdá se vám, že vaše dítě stůně častěji, než je obvyklé? Trápí ho některé z výše uvedených potíží? V takovém případě požádejte vašeho praktického lékaře, aby vás odeslal k imunologickému vyšetření. Situaci rozhodně nepodceňujte, může se jednat o poruchu imunity, přičemž nejrizikovější je batolecí až předškolní věk.
Pod pojmem „imunita“ rozumíme schopnost organismu rozpoznávat cizorodé látky (antigeny) a následně na ně reagovat. Patří sem tedy nejen ochrana proti zdrojům infekce (parazitům, virům, bakteriím), ale i schopnost rozpoznávat různé alergeny, či nádorové buňky. Za normálních okolností by náš organismus měl být připraven adekvátně reagovat na kontakt s cizorodou látkou. Tuto schopnost zajišťují dvě základní, vzájemně se doplňující složky imunity – buněčná, kde působí různé typy bílých krvinek, a látková, kdy v krvi cirkulují různé typy protilátek (imunoglobulinů).
Imunita vrozená a získaná
Imunologové rozlišují imunitu vrozenou, která se vyvíjí už v těhotenství a funguje nezávisle na tom, zda se organismus v minulosti již setkal s konkrétní hrozbou, a imunitu získanou. Ta se naopak aktivuje až po prvním styku s antigenem, a po opakovaném kontaktu reaguje velmi rychle a účinně – této schopnosti se říká „imunitní paměť“, říkáme, že se imunita „učí“.
Lidská obranyschopnost postupně vyzrává. V prvních měsících života je dítě již obvykle imunizováno, jeho reakce jsou v zásadě shodné jako u matky, protože většinu svojí imunitní aktivity získává od ní.
„Pro správný rozvoj obranných reakcí je velmi důležité kojení, matka vlastně určuje imunitní schopnosti svého potomka. Asi kolem třetího měsíce věku „mateřská“ imunita postupně mizí. Dítě ale již hned od narození začíná vytvářet vlastní protilátky a první imunitní reakce. Tento proces se neustále vyvíjí, vrcholí v adolescenci a o imunitní zralosti můžeme hovořit až mezi 15. a 18. rokem věku dítěte,“ říká docent Vít Petrů z Centra alergologie a klinické imunologie pražské Nemocnice Na Homolce.
Přečtěte si: Máme být sexy, nebo kojné?
Obvykle získaný deficit
S vrozenou poruchou imunity se setkáváme jen v malém procentu případů, nejčastěji se jedná o sníženou tvorbu imunoglobulinu A (IgA). Tuto protilátku nalézáme nejen v krvi a tkáních, ale také na povrchu sliznic. „Takto postižené děti se nedokáží účinně bránit běžným infekcím, jejich sliznice jednoduše nejsou odolné. Pozorujeme u nich opakované záněty dutin, středouší a močových cest, a také se mnohem častěji alergizují,“ vypočítává V. Petrů.
Daleko častější je situace, kdy se u dětí objeví získaný deficit imunity, především po těžších virózách, příčinou může být i podávání některých léků, léčba závažných orgánových onemocnění či radioaktivní záření. Všechny tyto vlivy mohou přechodně utlumit či zpomalit aktivitu imunitního systému.
Čtěte téma: Pozor: dítě můžete zabít i aspirinem
Nemocné dítě obvykle zachytí už praktický pediatr a odešle je ke specialistovi. Maminky popisují „neadekvátní“ reakce na běžné očkování – pozorují u svých dětí protahované horečky či silné vyrážky, obávají se dalších vakcinací. Už do prvního roku života děti obvykle prodělají několik silných zánětů nosohltanu, z nichž se mohou vyvinout opakované záněty středního ucha, průdušek či těžké zápaly plic, které bohužel vyžadují vysoké dávky antibiotik, což nemocným dětem dlouhodobě rozhodně neprospívá.
Pomohou bakteriální lyzáty
V dětském věku je celkem normální prodělat jednou až dvakrát do roka běžnou infekci, pokud ale dítě musí už v prvním roce života dostat několikrát ročně antibiotika, a prokazatelně se při jejich podávání nejedná o zneužívání, ale nutnost, pak se s velkou pravděpodobností jedná o poruchu imunity.
Opakované podávání antibiotik u dětí má navíc ještě jeden velmi závažný důsledek: „Bakterie mají schopnost měnit odolnost na antibiotika. Opakované podávání těchto léčiv významně mění jejich vlastnosti, proto je každá další infekce mnohem hůře léčebně ovlivnitelná,“ upozorňuje V. Petrů. Lékaři jsou tak nuceni podávat stále silnější a citlivější antibiotika, která vlastně výhledově zhoršují odolnost už tak oslabeného dítěte.
Přečtěte si: Jak se vyvarovat nadužívání antibiotik?
Co tedy dělat v případě, že je obranyschopnost vašeho dítěte narušená? Klíčovou vlastností získané imunity je její schopnost učit se, a právě toho je využíváno při léčbě imunitních poruch. Dítě vyšetří specialista – alergolog/imunolog, který odebere krev. Pokud je při jejím následném vyšetření prokázáno snížení některé složky imunity, pak je na místě podávat dítěti takzvané bakteriální imunomodulátory (lyzáty).
Tyto přípravky obsahují vybrané směsi základních mikrobů, které jsou různě oslabeny, například mechanicky či chemicky „rozemlety“. Takové bakterie při dlouhodobém podávání v malých dávkách nemohou dítě nakazit, dokážou ale stimulovat a zlepšovat imunitní reakce, protože tělo je vnímá jako mírný kontakt s infekcí. Obranyschopnost je tak „nabuzena“ a dítě se dokáže lépe vypořádat s běžnými infekcemi – například chřipkové epidemie či „školní“ nákazy u něj probíhají prakticky bez příznaků nebo jen krátce a velmi lehce.
Šetrný k dětem
Imunomodulátory se užívají obvykle dvě tři sezóny v průběhu podzimu a zimy, imunita je pak trvale „nabuzená“. Zdravotní stav nemocného dítěte se zlepší a další podávání léků není nutné. „Z mé zkušenosti není aplikace těchto léčiv problematická. Nemocní mohou užívat řadu přípravků, včetně volně prodejných léků či potravních doplňků. Já preferuji léky na předpis. Nejlepší je tato léčiva podávat mezi třetím až šestým rokem věku, tedy z hlediska imunologie v nejrizikovějším období, kdy dítě nastupuje do školky, jeho obranyschopnost se teprve vyvíjí a může být opakovaným stykem s ‘infekcemi dětských kolektivů‘ přechodně zhoršena,“ doporučuje V. Petrů.
Bakteriální lyzáty jsou zvlášť dobré pro prevenci opakovaných infekcí dýchacích cest u dětí, což je velmi výhodné i pro astmatiky. Na našem trhu existuje více léků na předpis, pro děti je vhodný přípravek s širokým záběrem osmi bakteriálních kmenů, který je vyráběn zvlášť v dospělé formě (síle) a zvlášť v dětské: „Takto koncipovaný lyzát je šetrnější i k malým dětem, které jej v rozpustné formě snadno a bez problémů vypijí,“ uvádí Vít Petrů.
Jestliže základní vyšetření prokážou, že protilátková imunita je v pořádku a příčiny onemocnění je nutné hledat v bílých krvinkách, podávají se dítěti i výtažky z lidských či prasečích bílých krvinek, které „nastartují“ – nejlépe v kombinaci s imunomodulátory – právě buněčnou imunitu.
Pokud opakované kontroly potvrdí trvalé zlepšení stavu, je péče u specialisty ukončena. Dobrá imunita zůstane dítěti už navždy. Objeví-li se v dospělosti vzácně pokles imunitních schopností, je možné tuto léčbu zopakovat.
ČLÁNKY DO MAILU