Zubaři jsou nedostatkové zboží. Obzvlášť ve velkých městech, kde jich je málo a pacientů naopak mnoho. To je jedním z důvodů, proč si u zubaře už dnes připlácíme i za věci, které by měly být na pojišťovnu.
Čtěte také: Víte jak si správně vyčistit zuby?
Tak třeba obyčejná amalgámová plomba. Ze zákona ji hradí pojišťovny a pacient by tudíž neměl nic platit. Jenže platí. Ukázal to i náhodný test: ze tří obvolaných pražských ordinací ve všech potvrdili, že i za amalgámovou plombu se doplácí. A to v rozmezí od 400 do 550 korun.
Důvodem je, že ceníky, podle nichž hradí zubařům jejich práci a materiál zdravotní pojišťovny, jsou zastaralé, takže neodrážejí nynější ceny. „Pojišťovna mi za amalgám zaplatí 220 korun včetně práce, jenže já jen materiál nakupuju za 600, všechno během let podražilo,“ říká stomatolog Jiří Hrubý. Podle něj tak zubaři, kteří nevybírají nic za amalgám, doplácejí na pacienty ze svého.
„Navíc dostaneme zaplaceno jen jedno ošetření zubu v daném roce, takže když se někomu na stejném zubu udělá kaz za půl roku znovu, tak už pojišťovna nic nehradí a opět na to doplácejí zubaři sami,“ zlobí se Jiří Hrubý.
Ve velkých městech tak stomatologové i díky velkému zájmu pacientů vybírají za plomby, v malých městech a tam, kde žije řada nezaměstnaných, si to nemohou dovolit, takže na plomby doplácejí ze svého. V praxi je to pak v Praze tak, že jedna zubní ordinace chce za obyčejnou plombu 400 a druhá klidně i patnáct set. Klíč, podle něhož lékaři ceny doplatků určují, neexistuje.
Na pojišťovnu jsou i základní protézy
Teoreticky byste neměli doplácet ani na základní protézy, jednoduchou snímatelnou náhradu a celkovou zubní náhradu. To všechno platí v plném rozsahu pojišťovna a pacient tedy nemá nic doplácet. Jenže: stejně jako u plomb pojišťovna hradí jen nízké částky, které byly stanoveny zákonem v roce 1997. Od té doby však ceny všeho výrazně vzrostly. A mnozí zubaři tak po pacientech žádají doplacení rozdílu. Opět: částky jsou ordinaci od ordinace různé a jednotný ceník se stanovit nedá.
Co hradí pojišťovna?
- amalgámové plomby
- plastové korunky
- základní protézu
- jednoduchou snímatelnou náhradu zubů
- celkovou zubní náhradu
- umrtvovací injekci
- trhání zubů včetně osmiček a další zubní chirurgii
- neplatíte ani poplatek za preventivní prohlídku 2× ročně u dětí do 18 let, u těhotných 2× za těhotenství a u ostatních jednou ročně
- poplatek neplatíte, ani pokud jdete čistě na kontrolu na rentgen
- neplatí se ani za registraci pacienta do péče lékaře
Korunky a implantáty si naopak zaplatí pacient prakticky celé sám. U korunek (náhrad zubů nasazených na zbroušený původní zub) totiž pojišťovna hradí jen plastové, což může posloužit jako dočasná náhrada, než se vyrobí skutečný zub, žít se s tím však nedá. Keramickou korunku, nejvíc podobnou skutečným zubům, si však hradí pacient sám, její cena začíná za jednu na pěti tisících korunách, ale může stát až sedm tisíc. Záleží na tom, jak si lékař cení své práce a práce laboratoře, která korunky na míru zhotovuje.
Za úsměv se platí, a ne málo
Implantáty (nové zuby umístěné do čelisti) jsou nejdražší zubařskou prací. Za jediný implantát i s korunkou dáte nejméně 14 tisíc korun. Cena za implantát se pohybuje od 7 tisíc do 20 tisíc, záleží na materiálu. K tomu si však připočítejte ještě cenu korunky samotné, která se na implantát nasazuje.
Co si zaplatíte?
- bělení zubů – laserem jeden nejméně 160 korun
- keramické korunky – jedna od pěti do sedmi tisíc
- implantát – jeden bez korunky 14 tisíc
- odstranění zubního kamene – pomocí tryskovacího přístroje cca 1000 korun za horní i dolní zuby
- bílá plomba – podle materiálu (a kalkulace práce lékaře) od 500 do 2000 korun za jednu
- rovnátka u dětí i dospělých – pojišťovny hradí jen práci ortodontisty, materiál si platí pacienti sami, cena se odvíjí právě od něj, ale počítejte s několika tisíci korunami
- regulační poplatek 30 korun za každou návštěvu vyjma prevence
V každém případě máte u zubaře vždy nárok na dvě věci: vidět ceník jeho práce a hrazených věcí dopředu – vyplatí se to hlavně u práce větších plánovaných estetických výkonů jako je třeba výměna přední části chrupu za keramické korunky. Za čtyři přední zuby totiž můžete zaplatit 25 tisíc včetně práce lékaře, ale i 140 tisíc korun. Záleží na lékaři samotném.
Druhá věc je, že lékař je povinen vám vystavit účet. Chtějte ho. Už kvůli kontrole. Je to stejné, jako si očima prolétnete účtenku ze supermarketu, jestli všechno sedí.
Přečtěte si: Paradentóza: úsměv za všechny peníze
Za kazy si můžeme sami
Ať už současný spor politiků a zubařů o tom, zda si budeme hradit i obyčejné plomby nebo ne, dopadne jakkoliv, v jednom mají lékaři pravdu: za zubní kazy si z 90 procent můžeme sami. „Existují na to dokonce odborné studie, jen deset procent kazů je způsobeno nemocemi nebo vrozenou vyšší kazivostí zubů,“ říká ministr zdravotnictví Leoš Heger.
Praxe v těch zemích, kde si lidé začali správně čistit zuby ukazuje, že kazivost zubů klesla až o 90 procent. Což je případ třeba Švýcarska, kde se správnou péčí o zuby začali už po druhé světové válce a kazivost se snížila právě o oněch 90 procent. Lidé tu navíc mají motivaci si zuby dobře čistit a starat se o ně, protože si veškerou péči o ně hradí sami, jak si sami obyvatelé dvakrát odhlasovali v celonárodním referendu.
„Vliv správného čištění na zdraví chrupu je vědecký názor uznávaný po celém světě. Já se velmi divím, že ho někteří poslanci, všeobecní lékaři, zpochybňují,“ říká bývalý prezident České stomatologické komory Jiří Pekárek s tím, že spory o zubní hygienu mu připomínají někdejší hádky devatenáctého století o to, zda mytí rukou lékařů zabrání horečce omladnic.
Chcete-li vědět, zda si zuby čistíte správně, můžete si to ověřit. Dají se totiž koupit tablety, které po vyčištění chrupu zabarví zbylé nánosy plaku a nedokonale čistá místa. Poradí vám lékárník v dobře zásobené lékárně. Dobré je také užívat čas od času fluoridové tablety, které zabraňují vzniku kazů, nebo používat zubní pastu s fluoridem. A kartáček se mění nejméně jednou za čtvrt roku.
ČLÁNKY DO MAILU