Před více než dvaceti lety znamenala fronta před obchodem vždy něco významného. Přivezli nedostatkové zboží. Ten, kdo frontu vystál, a zboží se na něj dostalo, se mohl cítit jako vítěz. Ten, kdo dostal, co chtěl bez fronty a pod pultem, to byl král. Dnes fronty připomenou staré časy jen výjimečně.
Staré doby si pamatuji jenom matně. Bylo mi dvanáct, a jak si mnozí z vás jistě vzpomenou, sehnat banány nebo pomeranče byl úkol téměř nadlidský. Na vše zajímavé a nedostatkové se stály dlouhé fronty, ať šlo o dámské hygienické potřeby nebo dětské kolo. To, co bylo v obchodech běžně k dostání, nestálo za námahu. Regály byly buď prázdné, nebo plné nepotřebných věcí. Lidi neměli dostatek produktů, které jsou nyní běžné. Díky centrálnímu a dlouhodobému plánování výroby se nedalo dost dobře reagovat nabídkou na poptávku.
Bejvávalo: Džíny z Túzu
Pocit vítězství
Tolik krátký výlet do dob minulých. Fronta, úspěšně vybojovaná a dotažená do konce ukořistěným nedostatkovým zbožím, byla jedna z mála radostí, které mohla občany socialistické republiky potkat.
Městem jde zvěst: Přivezli banány!
Ten, kdo nemusel frontu stát a měl v obchodě známého, byl považován za šťastlivce. Čile kvetla směna, tedy něco, co známe z hodin dějepisu, když se probíral pravěk. Řezník měnil právo na maso se zelinářem za právo na banány. Kdo měl přístup k nedostatkovému zboží nebo k důležitým službám, mohl směle kšeftovat s ostatními.
Byla to zvláštní doba, o které se nedá říci, že by měla jenom sebemenší kouzlo. Někteří na ni ale s láskou vzpomínají, stýská se jim po frontách a obíhání obchodů ve víře, že se podaří sehnat něco, co se na jiné nedostane. V dnešní době je to dost těžké, není nic, co by na trhu nějak výrazně chybělo, takže při honech po obchodech rozhoduje zpravidla cena. Někdo je ochoten vstávat v pět ráno jenom kvůli tomu, aby koupil housky levnější o pár haléřů. Že přitom ztratí spoustu času (ten obchod je obvykle na druhé straně města či v jiné vesnici) ho nezajímá. Jde totiž o ten pocit vítězství.
Existuje podle vás dnes nějaké nedostatkové zboží?
Tam, kde se prodává nápadně levné zboží, se někdy fronta utvoří. Její účastníci jsou štěstím bez sebe, že převezli ty druhé, že jim to natřeli, že vyhráli na celé čáře. Takové fronty nevznikají jenom proto, že dotyční účastníci nemají peněz nazbyt (to se samozřejmě dá pochopit a je to úplně normální), ale také proto, že lidem chybí pocit vítězství v obchodě. Nyní nám vše strkají až pod nos, dá se sehnat všechno, regály přetékají luxusním a dříve nedostatkovým zbožím.
Přečtěte si: Na co se dnes stojí fronty? Na porodnice!
Fronta bez důvodu
Fronta se někdy přihodí i jen tak, bez nějakého zvláštního důvodu. Řetěz lidí pak často vyvolá pozdvižení, všichni kolemjdoucí začnou přemýšlet, na co že se ta fronta stojí, a mají nutkání se zapojit.
Na co se tu vlastně čeká?
Někteří to skutečně udělají (zvyk je železná košile a neobnosí se ani po letech) a napjati čekají, co se jim podaří ulovit. Jak obrovské je zklamání, když ona fronta vede k veřejným záchodkům, kde si musejí ulevit všichni ti nakupující znavení plnými obchody úžasného zboží.
Asi lidem chybí ten pomíjivý pocit vítězství. Už nemohou získávat zboží pod pultem a od známých, doba těchto radovánek je dávno pryč. Každý si může koupit cokoliv, pokud na to má.
Adrenalin, který pravidelně nastupoval na scénu, když měli přivézt banány, se snažíme nahradit jiným požitkem. Stoupáme si do front, o jejichž důvodu nevíme vůbec nic.
Stýská se vám po pocitu, že jste sehnali něco, co není běžně k mání?
ČLÁNKY DO MAILU