V souvislosti se záměrem „Zákona o reproduktivním materiálu rostlin“ se mluví zejména o fatálním dopadu přijetí zákona na zahrádkáře, zelináře a obecně drobné pěstitele rostlinného materiálu všeho druhu. Ve skutečnosti je nejnebezpečnějším precedentem návrhu zcela scestná myšlenka regulovat přírodu. EU tak po vlastní linii dospěla ke kroku, připomínajícímu někdejší komunistické heslo „poručíme větru, dešti“.
Nový „zákon o osivech“ by zatížil drobné pěstitele ovoce, zeleniny či květin stejnými povinnostmi jako průmyslové výrobce
Návrh, který byl ale údajně již pod tlakem veřejného mínění upraven, v zásadě předpokládá povinnost centrální evidence veškerých osiv na národní úrovni a zároveň povinnost i sebemenších pěstitelů (například zmíněných zahrádkářů) používat certifikované a evidované osivo. Návrh stanovuje poplatky za registraci osiv, údržbu odrůd, ba i za audity půdy, na které se budou evidované rostliny pěstovat. Podstatné je, že původní návrh nerozlišoval malé a velké pěstitele.
Všichni v jednom pytli
V tom je první systémový problém, neboť návrh zákona nerespektuje specifika domácích, rodinných či zahrádkářských potřeb a hází tyto samozásobitele do jednoho pytle s průmyslovými producenty osiv.
„Návrh zákona by v podstatě zakazoval šíření osiva mezi drobnými zemědělci i běžnou populací. Omezuje svobodnou volbu spotřebitelů potravin, kteří se pak stávají závislými na velkých osivářských firmách. V praxi by to např. znamenalo, že by si sousedi nemohli vyměnit přebytky svých sazenic rajčat anebo nesměli použít na zahrádce jako sadbu své brambory z loňska,“ komentují návrh GENGEL, o.p.s., PRO-BIO LIGA a PRO-BIO RC Moravská brána.
Je přitom třeba říci, že jistá regulace může být pochopitelná u velkých firem, neboť případné rizikové osivo nebo nová odrůda může představovat plošné riziko, například z pohledu biodiverzity nebo nekontrolovatelného šíření invazivních rostlin. Na druhou stranu je ale zřejmé, a Unií předložený návrh to v praxi demonstruje, že celosvětová snaha o globalizaci, a v rámci EU o unifikaci, přetekla únosnou mez. Z původně ekonomických výhod se postupně oddělují následná, a dnes již převažující negativa, z nichž tím největším je systémové ničení malých a středních podnikatelů a producentů čehokoli, kteří se svými produkty liší od produktů unifikovaných a globalizovaných. Tím se ztrácí žádoucí jedinečnost a pestrost – a také pracovní místa.
Snaha zatížit drobné pěstitele ovoce, zeleniny či květin stejnými povinnostmi jako průmyslové výrobce přitom z ekonomického hlediska prokazatelně zvýší jejich náklady. To může v případě samozásobitelů vést k opuštění těchto jejich aktivit, v případě pěstitelů, kteří se snaží část své produkce prodat na trhu, například na farmářských tržištích, budou muset dodržování těchto povinností promítnout do cen prodávaného zboží.
FARMÁŘSKÉ TRHY – termíny, aktuality, vyhledávání v celé ČR:
Stručně řečeno – nápad bruselských úředníků by zdražil pro spotřebitele právě tu část zemědělské a potravinářské produkce, kterou titíž úředníci veřejně propagují jakožto součást zdravého životního stylu a zdravého stravování, a na tuto propagaci vynakládají finanční prostředky.
Brusel popírá přírodní zákony
Zcela zásadní je ale nesmyslná úvaha, že je člověk schopen dostat pod kontrolu vše, co se v přírodě děje, třeba zkontrolovat veškerá ochmýřená semínka pampelišek. Mám na mysli přirozený proces vývoje druhů, v tomto případě rostlin. I kdyby totiž byli do evidence a certifikace zahrnuti velkopěstitelé i všechna semínka všech zahrádkářů na světě, stále ještě zbývá drtivá většina planě rostoucích rostlin, které neustále procházejí přirozeným vývojem, což je vlastně kontinuální proces šlechtění, který není a ani nemůže být nikde evidován. Právě tímto procesem vznikají nové odrůdy i nové druhy a pochopitelně se tak také vytvářejí nová rizika, a to i rizika pro hospodářské nebo užitkové plodiny. Pakliže si někteří úředníci v Bruselu myslí, že centrální evidencí veškerých lidskou činností vzniklých semínek (osiv) uchrání lidstvo před šířením rizik prostřednictvím rostlin, popírá základní přírodní zákony platné na této planetě.
Pokud si to přitom úředníci nemyslí (podle mne ale značná část z nich ano), jde pouze a jen o byznys. A to dvojí. Ten menší je spojen s činností příslušných byrokratických institucí a odvodem poplatků za různé evidenční akty do příslušné státní kasy. Ten větší je spojen s vyřazením značné části konkurence ať již v produkci ovoce, zeleniny nebo květin z trhu, ale i jakýchkoli uměle pěstovaných plodin, třeba i obilí, obecně řečeno s monopolizací trhu.
Zdaleka tedy nejde jen o zahrádkáře, ale nejde ani „jen“ o pozici průmyslových producentů semen typu Monsanto. Jde o to, že žádná regulace tohoto typu nezabrání přirozeným procesům, stejně jako neumíme poručit tomu větru a dešti. A nebudeme to umět nikdy.
Čtěte dále: Návod, jak vypěstovat nejdražší rajče na planetě
ČLÁNKY DO MAILU