Mateřský pud u lidí i zvířat je něco, co se po narození dítěte (mláděte) objeví a zajistí, že je o potomky většinou dobře postaráno. Doktor Höschl definuje v jednom svém textu mateřský pud jako změny v chování ženy poté, co se stala matkou; změny jsou několikerého druhu a mají různé příčiny. Obecně v přírodě platí, že porod mláděte zvyšuje u matky agresivitu, která, je-li správně obrácena navenek, působí jako „mateřský pud“, jako obrana bezmocného dítěte.
Zajímavé pak je, že samec (respektive muž) něco takového nemá, i když je fyzicky silnější a byl by tedy teoreticky pro boj o život mláděte (dítěte) lépe vybaven a připraven. Přesto ve světě zvířat a i lidí platí pravidlo, že o potomstvo se více bojí matky. Mateřský pud je tak zvláštním jevem, který pravděpodobně způsobilo to, že právě matka dítě nosí v sobě a porodí ho. Vznikne pak zvláštní pouto, které matku nutí být stále ve střehu a bít se za dobré životní podmínky pro své dítě.
Muži pragmatici
Co je mateřský pud, jsem pocítil doma. Zatímco jsem klidně spal, manželka se budila při každém kníknutí dcery a okamžitě byla připravena krmit. Já jsem se obvykle neprobudil, nic jako otcovský pud, který by mě držel stále ve střehu, jsem na sobě necítil.
Čtěte dále: Tatínkem na malý úvazek
Pokud bychom něco jako otcovský pud přece jen diagnostikovali, šlo by o něco úplně jiného, než v případě žen a matek. Onen otcovský pud by byl postaven na striktně reálných základech, na snaze zabezpečit rodinu materiálně a nedovolit, aby se jejím členům cokoliv stalo. Ale ono tajemno by chybělo. Ženy to mají v sobě zakořeněné tisíce generací, kdežto my muži k tomu přistupujeme pragmaticky a otcovský pud stojí na silně reálných základech. Jediné trochu tajemné pozadí může pocházet z předpokladu, že muž bude také svoje potomstvo bránit, aby se zachoval rod.
Záhada žen
Je tedy otcovský pud pouhou tužbou po zachování rodu, šíření genetických informací? Chrání v dítěti muž vlastně sám sebe, pokračování svého rodu? Ano, jde o čiré spekulace neodborníka. Ale vy sami jste někdy slyšeli o otcovském pudu? Pokud se o něm mluví, tak pouze v nevážných souvislostech, což ukazuje jeho pravděpodobnou neexistenci.
Přečtěte si: Nechci mít dítě. Nikdy!
Muži (a samci) své potomky chrání, milují, živí a opečovávaní, přesto je ani nenapadne, že jimi cloumá nějaká zvláštní pud. Dělají to všechno opravdu z rozumu, a ne pudově. Jejich strachy o rodinu tedy pravděpodobně nemůžeme nazývat pudem, ale nějak úplně jinak. Co třeba otcovská péče? To by asi odpovídalo lépe. Otec pečuje, kdežto matka se v podstatě jenom řídí pudem, který má hluboko v sobě a který zajistí v naprosté většině případů, že bude o dítě dobře postaráno.
Mateřský pud je něco, co prostě nepochopím. Jako kdyby byla matka s dítětem opravdu nějak zvláštně spojena a jako kdyby fungovala telepatie. My muži můžeme tuto záhadu ženám jenom závidět. Mimochodem, pud je podle definice vrozeným nutkáním. A to je popis, který těm otcovským pocitům neodpovídá ani velmi přibližně.
Jaká je váš názor? Tátové, co myslíte, máte otcovský pud?
ČLÁNKY DO MAILU