Jsem řádný člověk, leč schizoid

Schizoidního člověka provází špetka podivínství a pramálo optimistická povaha. Též „zbytnělé ego“. V moderní klasifikaci duševních nemocí je mj. diagnóza F60.1 – schizoidní porucha osobnosti. Ta je definována jako „stažení se od emočních, společenských a jiných kontaktů a upřednostňování fantazie, samotářství a introspektivní (tj. zaměřené na sebepoznání) rezervovanosti…“ Ke kritériím patří odchylnost chování od průměru, nepřizpůsobivost. To má záporný dopad na jiné lidi.

Autor: Isifa.cz

Po (první) svatební noci brzy vstal a šel sám na ryby. Tak jedná schizoid.

O schizoidní poruše lze uvažovat za předpokladu, že osoba naplňuje svým chováním nejméně čtyři z dále uvedených charakteristik:

Porucha se častěji vyskytuje u mužů než u žen. Její výskyt je vyšší mezi členy rodin pacientů, kteří onemocněli schizofrenií. To mj. nasvědčuje i vlivu dědičnosti. Stav se projevuje od dětství. Dítka jí postižená jsou pohroužena do sebe, z reality unikají k dennímu snění. Pracovní či studijní výsledky tím nemusí být ovlivněny. Bývají lepší než schopnost společensky žít, dříve se tomu říkávalo „zařazení do kolektivu“. S věkem se stav příliš nezlepšuje. Pacienti jsou spokojeni sami se sebou, jejich motivace k léčbě je malá. Ostatně její úspěšnost též.

Projevy schizoidní osobnosti je možno brát jako projevy kdysi v raném dětství zraněné duše. Jako „volání po lásce“. Jeho osobnost pak vnímat jako rozdvojenou. Tj. takovou, jež si do jisté míry neví rady se svou energií. Nutno počítat i s tím, že v jeho úzkostně agresivním pohledu na svět je zakódován „sklon ke zkoušce“. Jde o přístup: Udělám-li to a to, budeš mne mít ještě rád (a)? Nebo přesněji, skeptičtěji: Když udělám to a to, už mě rozhodně mít rád (a) nebudeš.

Schizoidní ženy nejsou „blondýny“

Jsou pravým opakem pohádkových princezen – oněch jemných, něžných, sladce se usmívajících převážně blondýnek, s pravda poněkud afektovanou či snad až hysteroidní reaktivitou.

Čtěte dále: Myslíte si, že je vaše uječená kolegyně hysterka?

Schizoidní ženy bývají poměrně věcné, citoslovce od nich lze slyšet jen zcela zřídka. Racionálním přístupem k životu, zaměřeným spíše na výkon, cíl, než na rozbor emocí a vztahů, mohou občas působit jako až neženské. To ovšem ve skutečnosti neznamená, že obvykle nejsou ztotožněny s tzv. ženskou rolí. Jen nedokáží upřít na muže onen nejsprávnější „obdivný pohled no. 1“ vedený zdola nahoru a přitom s lehkou příměsí erotiky obdivné říci: „Pane inženýre, tak zajímavě jako vy mi ještě nikdo Einsteinovu teorii relativity nedokázal vysvětlit…“ Zejména to nedokáží v situaci, kdy je jim zmíněná teorie i nadále zcela nepochopitelná a pan inženýr je nudí k smrti…

Vhodná profese? Kat nebo strážce majáku

Nejmenovaná dáma prohlásila o nejmenovaném pánovi, jenž byl po několika konfliktech se zákazníky propuštěn z práce: „Jediné zaměstnání, pro něž by se hodil, je kat.“ To je zjednodušené. Schizoid se hodí pro zaměstnání, při němž nemusí obratně jednat s lidmi, nemusí se nikomu výrazněji podřizovat, vcítit se do cizích problémů a má o onu práci zájem. Pak dokáže být velmi obětavý, nehledět na hodiny ani na výši platu. Pokud by ho to bavilo, např. strážce majáku.

Leč pozor, existují stovky dalších a leckdy prestižních a velmi potřebných možností, v nichž se člověk se schizoidní poruchou dobře uplatní. Pokud by byl např. lékařem, pak rozhodně raději patologem nebo anesteziologem než internistou či psychiatrem. Právník v soudní síni? Státní zástupce, advokát bez skrupulí. Soudce? Raději ne. Spravedlnost přece jen nemusí být výhradně slepá. Může v určitých mezích přihlížet k situaci.

Manžel k uzoufání, ale manželka do nepohody

Coby manžel schizoid úspěšný nebývá. Partnerku dokáže snadno a rychle dovést nejprve k hysterii a brzy na to k zoufalství.

Naproti tomu schizoidní manželka zaslouží, aby si manžel vážil dosažených hodnot. Bývají to tzv. ženy do nepohody. To ovšem za předpokladu, že na vás v rámci nepohody kladně nepůsobí pláč, hroucení se, a po té, co nepohodu zažehnáte, neočekáváte obdivné: „Jé, Karle, ty jsi jednička! To by nikdo jiný nedokázal.“ Též „sladké tuti muti“ od ní neuslyšíte.

Jekyl a Hyde

V pohledu na schizoidy najdeme „kladno“ i záporno. Schizoid může připomínat pana Jekyla a Hyda. Velmi záleží na úhlu pohledu. Najdeme u něj např. tyto rysy:

Závěrem to nejpodstatnější: „Starého psa“ bez ohledu na jeho věk nenaučíte novým kouskům. Asertivní jednání ani příslib výhod nebo výhrůžka postihem na schizoida nepůsobí. Dá se s ním vyjít. To za předpokladu, že jej berete takového, jaký je, a přitom dokážete nevypěnit do poslední mydlinky.

Čtěte také: Nelehký život se schizofrenikem