Austrálie ani její součást Tasmánie se ve statistikách o spotřebě (a tedy oblibě) piva na čelních místech neobjevují. Přesto tu značná část populace konzumuje pivo prakticky každý den. A to navzdory poměrně značné regulaci prodeje alkoholických nápojů (alkohol se v Austrálii prodává mimo běžné prodejny potravin a nápojů a navíc se dost přísně kontroluje, kdo a v jakém věku alkohol vlastně konzumuje).
Možná i proto se i na opačné straně zeměkoule konají celkem pravidelně pivní festivaly, které si nezadají s obdobnými akcemi v Evropě i přímo v naší zemi. Jednou z nich je pravidelně i pivní festival v hlavním městě Tasmánie Hobartu. Letošní ročník se uskutečnil ve velmi atraktivním prostředí tamního přístavu. Našince ledasčím překvapí.
Australská piva jsou silnější a pijí se z lahve
Stejně jako u nás je tento pivní festival především prezentační akcí místních pivovarů, stejně jako u nás tvoří hlavní část návštěvníků mládež, stejně jako u nás je součástí doprovodného programu celá řada vystoupení hudebních skupin z kategorie alternativní hudby a stejně jako u nás je součástí vstupného bezplatná ochutnávka prezentovaných produktů.
Na festivalu v Hobartu měli návštěvníci k dispozici deset možností ochutnávek, což bylo pro méně zdatné jedince evidentně příliš velké sousto (spíše hlt). Australská i tasmánská piva obsahují totiž například oproti těm našim většinou více alkoholu (aniž by to člověk na první pohled poznal, například nějakou verzí označení „ležák“), což ve spojení s tamním teplým klimatem klade na konzumenty poněkud vyšší imunitní nároky.
Na druhou stranu se pivo v těchto zemích převážně nekonzumuje, a to ani v restauracích, v půllitrech nebo dokonce v tuplácích, ale prodává se jako třetinky. A pije se převážně rovnou z lahví. Na uvedeném festivalu se ochutnávalo dokonce jen v decilitrových kalíškách k tomu účelu vyrobených.
Pivo je v menšině, cidery vedou
Hobartský „beer fest“ nicméně nenabízel návštěvníkům pouze klasické pivo – tím nejnápadnějším rozdílem pro evropského návštěvníka byla v tamních zemích docela obvyklá situace, že totiž navzdory názvu „beer fest“ bylo skutečné pivo na této akci v menšině.
Zhruba šedesát, možná sedmdesát procent značek prezentovaných na tomto festivalu totiž tvořily různé druhy ciderů, což má ovšem zřejmě souvislost s klimatickými podmínkami (hlavně v Austrálii, ale částečně i v Tasmánii je téměř po celý rok zhruba o deset stupňů Celsia tepleji než u nás). Svým způsobem je to i odpověď na perspektivu ciderů v naší zemi – zdá se totiž, že u nás se tento typ nápoje mimo letní období neprosadí tak jako v zemích, kde je teplo pořád.
Ačkoli to v řadě zemí, kde se konzumuje pivo, není zvykem, v Austrálii i Tasmánii se stejně jako u nás používají jako podložka pod pivo, i jako nástroj marketingu, pivní tácky. Stejně tak se ale v těchto zemí používají gumové obaly na lahve od piva, jejichž hlavní role tkví v oddálení růstu teploty konzumovaného piva poté, co je vyjmuto z mrazáku a vystaveno působení teploty vnějšího prostředí.
Třetinkové lahve není třeba prakticky nikdy otevírat otvírákem – stačí jen mírný tlak ruky při pootočení uzávěru šipkou vyznačeným směrem, což je dost praktické. Samotná víčka od piva jsou pak – a to je možná inspirace i pro naše výrobce a jejich marketingové poradce, nositelem marketingových nebo osvětových údajů – většina značek piv využívá uzávěry lahví jako testy znalostí svých konzumentů prostřednictvím otázek a správných odpovědí na ně vytištěných na příslušných uzávěrech.
I v daleké Tasmánii – a to je docela pozitivní zjištění – má velmi dobrou image české pivo. Dokonce tak dobrou, že jeden typ piva prezentovaný na festivalu v Hobartu nesl název „Praga“, aniž by samozřejmě bylo vyrobeno v Praze. Nicméně – dobrá pověst českých piv podle všeho stojí výrobcům v různých částech světa za to, aby ji jakožto nástroj odbytu vtělili do názvů svých produktů. Kdyby to tak bylo ve všem, bylo by českým nápojářům i potravinářům hej…
ČLÁNKY DO MAILU