Rozhovor s tenisovým trenérem: kolik stojí výchova šampiona?

Tenis provází Michala Veselého celý život. Raketu držel poprvé v rukách v osmi letech a dodnes ji nepustil. Jeho úspěchy se nevejdou na jednu „áčtyřku“. Stal se mistrem republiky v jednotlivcích i ve družstvech. Porážel i zahraniční borce. Stále boduje v turnajích nad 45 let a již několik roků se věnuje trénování dětí i dospělých. Jeho nejmladšímu žákovi je pět let, ten nejstarší už slavil pětašedesátku.  

Kdo vás trénoval a co se vám na vašem trenérovi líbilo a co ne? Vzal jste si z toho nějaké ponaučení pro sebe, jako trenéra?

Začínal jsem na Štvanici. Po přestupu ve třinácti letech na Slavii mě tenkrát trénoval Miloš Konrád. Jeho přístup se mi líbil, vycházeli jsme spolu dobře. Jen tehdejší metody už se změnily. Dříve se například hrálo se čtyřmi míčky, teď jich s sebou na kurt beru šedesát.

Když chce někdo s tenisem začít, co byste mu poradil,  jakou si má například koupit raketu? 

Záleží na tom, zda je to pro ženu, nebo pro muže. Začátečník by měl mít určitě lehčí model – do 200 až 280 gramů. Trojky držadla, hlava tak stovka velikost. Určitě se dá sehnat už od dvou tisíc korun.

Je lepší učit se nejprve proti zdi, nebo jít rovnou na kurt?

Když na zeď, tak jedině s někým, kdo vám ukáže, jak na to. Problém je, když si lidé při pinkání o zeď osvojí zlozvyky, které se později jen těžko odnaučují. Říká se, že je zeď dobrá, ale já osobně na ni moc nehrál. Vždy mě víc bavil kurt.

Pokud si člověk najme trenéra, jak vypadají první tréninky začátečníků?

Nejprve je učím raketu pořádně držet, ukazuji jim postoj, nadhazuji míčky. Je to spíše takové pinkání.

Není to nuda?

Určitě to není moc zábavné. Vždy je povzbuzuji, ať si počkají tři čtyři tréninky a pak už zkusíme hrát. U dětí to trvá ovšem mnohem déle.

Co nejčastěji vytýkáte svým hráčům?

Tenis je hodně o pohybu. Musíte zapojit, ruce i nohy. Hráči často stojí a čekají, až jim míček přilétne na raketu.

Pokud bychom vzali čtyři základní složky: kondice, síla, soustředěnost a práce nohou, co je podle vás nejdůležitější?

Určitě je práce nohou základ. Nicméně všechno se vším souvisí. Pokud se člověk hýbe, tak má i lepší úder, a rychlejší reakce.

Je těžší učit dítě, nebo dospělého? Kdo je „poslušnější“?

Určitě jsou poslušnější dospělí, i když jsou jejich pokroky pomalejší. Udržet dětskou pozornost, je to úplně nejtěžší, a pro mě, jako trenéra, i nejnáročnější. Nejprve se musím obalit trpělivostí. Po několika hodinách trénování dětí odcházím úplně vyčerpaný. Rovněž záleží na samotných dětech. Některé to vyloženě baví a jiní sem chodí, protože z nich chtějí mít rodiče Federera. 

V kolika letech je vhodné přihlásit dítě na tenis, pokud z něj chci mít tenistu?

Určitě už od čtyř pěti let. Hned jak se naučí běhat, mohou na kurt. Počátky jsou ovšem velmi pomalé, je to spíše kondiční hra než tenis.

Dříve v tenisu platilo, že se jej učily hrát pouze děti rodičů z vyšších kruhů. Je tomu tak pořád, nebo se v tomto ohledu něco změnilo?

Pokud jde vyloženě o dráhu profesionálního sportovce, tak je tomu tak pořád. Trenér a pronájem kurtů je jedna věc. Pak je tu ještě raketa a boty, které se opotřebovávají. Děti navíc rostou, takže potřebují neustále nové vybavení. Pak mi sem chodí děti, které rodiče přihlásili jen proto, aby se tenis naučily hrát nebo nějak sportovaly. Tady už se jedná o mnohem nižší částku. Dítě chodí jednou týdně do skupinové lekce. Samozřejmě nikdo pak nemůže čekat veliké pokroky.

Na kolik korun může v dnešní době rodiče přijít roční trénování dítěte?  

Nesmíte zapomenout, že rok má i zimu, kdy se trénuje v hale, což je dvakrát tak drahé než na kurtu. Hraní, řekněme dvakrát týdně ve skupince po čtyřech plus výbava, vás vyjde minimálně na dvacet tisíc korun za rok a to se jedná spíše jen o „tělocvik“ ne o přípravu na vrcholové hraní. Když má dítě osobního trenéra a chodí hrát třeba čtyřikrát týdně a připočtete si k tomu kondiční trenéry, náklady na turnaje a mnoho jiných věcí, tak vás to může vyjít i na sto tisíc korun měsíčně.   

Pak jsou ještě lidé, kterým je už možná trochu více let a nemají ambici bodovat v soutěžích. Spíš jim jde o hru samotnou. Kolik mají oni vyndat z kasičky?

Hodina na kurtu s trenérem stojí zhruba pět set korun. Tedy v létě. Bohužel, v zimně se nikomu moc hrát nechce a pak na jaře se většinou začíná téměř od začátku. Také záleží na tom, zda chcete vidět pokroky, to by pak i rekreační hráč měl chodit alespoň jednou týdně. 

Co říkáte tomu, když si jde jen tak zapinkat například manželský pár a moc jim to nejde?

Takových hráčů tu je několik. Ptám se sám sebe, zda je to vůbec baví. Půjčím jim několik míčů a oni se do nich ani netrefí.

Myslíte si, že se to spolu mohou naučit?

Špatně určitě, ale když jim to bude létat přes síť a oni se u toho zapotí, tak je to vlastně dobře.    

Neustále vznikají nové sporty. Řekl byste, že tenis má už svá nejlepší léta za sebou?  

Ve světové úrovni určitě ne, ale pokud se podíváme na rekreační úroveň, tak to malinko upadá. Když jsem byl kluk, tak byly kurty plné od rána do večera. V dnešní době mají lidé mnohem více možností a sportovního vyžití. Upadá i klubový život. Za mého mládí jsem věděl, že když přijdu na kurt, tak tu bude někdo, kdo si se mnou zahraje. Dneska bych se načekal. 

Jaká je současná členská základna mládeže? Poklesl zájem, nebo trvá? Doba slavné české školy se zdá být za zenitem, až na výjimky např. Radka Štěpánka a Tomáše Berdycha, zas až tak moc vzorů na kurtech děti a mládež nemají. Jak vidíte perspektivu bílého sportu?

Určitě to je dáno i tím, že dříve se tolik nejezdilo ven. Všichni jsme se znali a hráli mezi sebou. To podporovalo zdravou rivalitu. Myslím si, že to bude dlouho trvat, pokud se vůbec tenis v České republice dostane na takovou úroveň, jakou měl dřív. Rodičů, kteří rovnou říkají, že nechtějí z dítěte šampiona, přibývá. To je také určitě velký rozdíl od minulosti. Když jsem hrával já, tak každý přišel s tím, že chce mít z dítěte Lendla. 

Teď o víkendu se hrál v Ostravě Davis Cup. Předtím Wimbldon. Sledujete prestižní turnaje?

Abych byl upřímný, tak velmi málo. Po celém dni na kurtu by bylo šílené sledovat zase míčky. Podívám se tak na jeden set. To by musel být opravdu zajímavý zápas. Rozhodně však hlídám výsledky.

Foto: Ivana Dvorská