Vosy jsou prý jedovatější. Není to nesmysl?

Vosy se letos opravdu přemnožily, to si může ověřit každý, kdo si sedne na zahrádku nějaké restaurace. Možná jsou i agresivnější, protože je jich více a hůře tedy shánějí potravu. Možná je víc dráždí aromatické vůně různých nápojů. Těžko se ale dá prokázat, že jsou jedovatější než dřív, jak tvrdil například na zpravodajském serveru iDnes.cz zoolog Václav Marec. Podle něj způsobují jedovatost a větší agresivitu vos chemické postřiky na polích, kde hmyz sbírá potravu. Jenže důvod, proč jsou lidé na vosí bodnutí čím dál tím více citliví, může být v něčem jiném.

Vosy jsou v tom nevinně

„Chemické látky mění složení jedu,“ míní Marc a jeho názor pak nekriticky přebrala spousta médií přímo do titulků zpráv. Jenže podle Jána Macka z entomologického oddělení Národního muzea v Praze, který se specializuje na blanokřídlý hmyz, je domněnka o větší jedovatosti vos zřejmě nesmysl. „Jsem k takovým vysvětlením dost skeptický. Z čeho se usuzuje, že jsou jedovatější? Vosí jed je bílkovinného původu, tvoří ho histaminy, které jsou nízkomolekulární, takže z polí to asi nebude,“ říká.

Vosí jed se skládá ze čtyř základních složek: celou třetinu dávky tvoří sušina, dále jsou v něm obsaženy biogenní aminy aminokyselin, polypeptidy a enzymy. Bolest při vosím bodnutí způsobují biogenní aminy, které přenášejí nervový vzruch. U vosy jde o serotonin, zmíněný histamin, tyramin, adrenalin, norarenalin a dopamin, u sršně ještě o acetylcholin. Zejména histamin u člověka způsobuje šokovou reakci, protože rozšiřuje cévy. Otok okolo místa vosího píchnutí mají na svědomí polypeptidy – kinin a mastoparany. Pro alergické reakce na vosí bodnutí jsou ale důležité enzymy.

„Jde o vysokomolekulární proteinové molekuly, jejichž substrátem jsou stavební komponenty buněčných membrán. Tyto proteinové složky vosího jedu mají mimo jiné také výrazné antigenní vlastnosti a významně se podílejí na alergických projevech bodnutí,“ upozorňuje server Mineralfit.cz. Přeloženo do srozumitelné řeči, enzymy vosího jedu zabrání tkáni v místě vpichu žihadla, aby se zatáhla a zabránila tak dalším složkám jedu v pronikání do těla napadeného člověka. Takovou funkci plní hlavně fosfolipáza A2, která nechybí ani v mnoha hadích jedech.

Kolik žihadel znamená smrt?

Pro zdravého dospělého člověka není bodnutí jedné vosy nijak nebezpečné, pokud ovšem nejde o alergika. Zdravému člověku způsobí výraznější problémy až několik desítek bodnutí. Vosí jed je ale jedním z nejsilnějších hmyzích alergenů a pokud je napaden alergik, hrozí mu anafylaktický šok. Průběh tohoto šoku, který může skončit až smrtí, záleží vždy na stupni alergie, nicméně pokud napadený ví, že je na vosí píchnutí alergický, měl by okamžitě vyhledat lékařskou pomoc. Stejně tak člověk, který není na vosí jed alergický, ale vosa ho píchla do krku – v takovém případě hrozí bezprostřední zadušení.

Jestliže se letos mluví o tom, že jsou vosy přemnožené a jejich jed je silnější než kdy jindy, pravda může být trochu někde jinde. „Pokud je někdo alergický na vosí píchnutí, je to alergie bílkovinného původu. Spíš bych tedy extrémní nárůst počtu alergických reakcí na vosí bodnutí dával do souvislosti s obecným nárůstem počtu alergiků, a tedy i zhoršujícím se stavem prostředí, v němž žijeme,“ říká entomolog Ján Macek. „Neříkám, že chemické látky používané pro hnojení v tom nemohou hrát nějakou roli, ale díval bych se na ten problém komplexněji. Sám si myslím, že chemie v tom zase až tak důležitou roli nehraje,“ dodává.

Alergologové: vosích bodnutí není zase tolik

Lidé jsou podle Macka díky horšímu životnímu prostředí stále citlivější a tudíž i náchylnější k alergickým reakcím na vosí bodnutí, než tomu bylo dříve. „Chemické postřiky v tom samozřejmě mohou hrát nějakou zanedbatelnou roli, ale na to by nejlépe odpověděl laboratorní průzkum, třeba od Toxikologického ústavu Akademie věd ČR,“ míní Ján Macek. Alergologové, které server Vitalia.cz oslovil, nezaznamenali nějaký meziroční rapidní nárůst počtu případů alergických reakcí na vosí píchnutí. Shodují se však, že jasněji bude až po prázdninách.

„Zatím se to takto nedá říct, ještě neskončila sezóna. Ale nezdá se mi, že by počet případů alergických reakcí na vosí bodnutí oproti dřívějším letům rostl,“ říká alergoložka Eva Daňková z pražského centra prevence a léčby alergií a poruch imunity Imunia. „Ano, někteří alergici mají horší reakce na vosí bodnutí, ale jiní ne. Nedá se to globalizovat.“ Také její kolegyně Jarmila Kotasová z alergologické ordinace v Praze 1 míní, že na nějaké závěry je zatím příliš brzy: „To se nedá říct teď, ještě neskončila sezóna. Navíc řada pacientů je na dovolené, takže uvidím podle toho, až se vrátí.“

Zdá se tedy, že vosy jsou v tom protentokrát nevinně, a že za jejich údajnou „větší jedovatost“ může sám člověk – svým životním stylem a větší náchylností k různým alergiím. Nebude proto na škodu připomenout si, jak pomoci alergikovi, kterého bodla vosa: Obecně u všech případů, i nealergiků, by měl nejprve pomoci ledový nebo octový zábal. Pokud není po ruce, měla by postačit i rozříznutá cibule. Alergik, u kterého se projevuje anafylaktický šok (omdlévání, těžké dýchání), potřebuje injekci nebo nitrožilní infuzi adrenalinu.

Pro potírání dalších příznaků, mimo akutní fázi šoku, se používají glukokortikoidy. Při bodnutí v dutině ústní může dojít k situaci, kdy napadené místo může otéci do takové míry, že by se napadený člověk mohl udusit. Někdy je kvůli tomu dokonce nutné proříznout průdušnici. Všechny výše zmíněné úkony by ale měl provádět vždy lékař. První pomoc postiženému spočívá pouze v ošetření rány a přivolání rychlé záchranné pomoci.