Nemusíte mít za sebou šest let studia medicíny, abyste mohli zachránit život, když je třeba. Podle odborníků stačí mít jen základní znalosti. Poskytnout první pomoc v situacích ohrožujících život je totiž výkon zvládnutelný i laikem.
„V případě, že zachránci nehrozí smrt či vážné poškození zdraví, je poskytnutí první pomoci dokonce zákonná povinnost. Pokud má dotyčný alespoň základní teoretické znalosti a ovládá několik resuscitačních dovedností, není poskytnutí první pomoci, a to včetně kardiopulmonální resuscitace, příliš složité. Postupy první pomoci by proto měly patřit k základnímu vzdělání každého z nás,“ říká Jiří Pokorný, lékař se specializací anesteziologie-resuscitace a urgentní medicína, který je zároveň také odborným lektorem se zaměřením na poskytování neodkladné péče.
Pár minut bez kyslíku může mít velké následky
Pokud se dostanete do situace, kdy někdo ve vašem okolí potřebuje resuscitaci, bude záležet na rychlosti, s níž vyhodnotíte situaci a adekvátně zasáhnete. „Už po několika minutách totiž dochází k nevratným poškozením, zejména centrální nervové soustavy,“ říká Lubomír Chudoba, prezident České lékárnické komory (ČLnK).
„Bez kyslíku vydrží mozek pět minut, ale nespoléhejte na to, je tam mnoho proměnných. Starý člověk, mladý člověk, příčina zástavy, to vše hraje roli,“ doplňuje Jiří Pokorný.
Podle dat záchranářů dochází každoročně ke zhruba osmi tisícům resuscitací, a i přes krátké dojezdové časy profesionální pomoci je nutné, aby bylo co nejvíce lidí připraveno v prvních minutách první pomoc poskytnout.
„Je třeba, aby se nebáli. A když zrovna první pomoc neposkytují, aby pomáhali, protože i komunikace se záchranáři je velmi důležitá,“ uvedl prezident ČLnK. Jak tedy pomáhat, s čím začít a proč u poskytování pomoci myslet v první řadě na sebe?
Pravidla při záchraně života
„Nejenom u resuscitace, ale obecně u poskytování první pomoci, nezapomínejte na vlastní bezpečnost, to není sobectví. Pokud mám komukoliv pomáhat, musím být zdravý a nesmím být zraněný,“ říká Jiří Pokorný a upřesňuje, na co se sami sebe máme ptát: „Nejsem ohrožený? Zasahuji. Jsem ohrožený? Musím udělat něco pro to, abych nebyl, a zasahuji.“
Jestliže jste v pořádku, zjistěte nejprve stav postiženého. Zatřeste rameny, ptejte se, zda je v pořádku. Když odpoví, otevře oči, ptejte se dál. Co se vám stalo, s čím se léčíte? A volejte záchranku. Když postižený ani napodruhé nereaguje, zavolejte si někoho na pomoc, ten zavolá záchrannou službu a bude vám tzv. k ruce.
Gasping
Divné, hlučné, nepřirozené a postupně se zpomalující dýchání. Není známkou toho, že postižený normálně dýchá, naopak upozorňuje na patologii.
Přesvědčte se o známkách života ověřením normálního dýchání, buď spontánního, nebo po uvolnění dýchacích cest – když zraněnému na zádech zakloníme hlavu a zvedneme mu bradu, přiložíme k jeho ústům tvář a počítáme do deseti. „Je-li přítomno normální dýchání, tak nám dopadá proud teplého vzduchu na jemnou kůži před vlastním uchem,“ popisuje lékař. Souběžně pozorujeme, zda se zvedá hrudník.
„Nezaměňujte prosím normální dýchání s gaspingem – lapavým, vzlykavým dýcháním. To je totiž patologický typ dýchání, který se projevuje u zástavy. Člověk, který upadne do bezvědomí, nepřestane dýchat, čtyřicet procent zastavených dýchá právě gaspingem,“ upozorňuje Jiří Pokorný.
Jak provádět komprese hrudníku
Pokud vyhodnotíme, že zraněný nedýchá normálně a došlo u něj k zástavě krevního oběhu, je na nás, abychom prováděli komprese hrudníku, dokud nepřijede záchranka. „Propleteme prsty rukou, na hrudníku leží báze dolní ruky, je jedno, jestli levá, nebo pravá, vyhledáme kompresní bod uprostřed hrudníku. Může vám pomoci, že se tento bod u velké části populace nachází na spojnici prsních bradavek,“ radí Jiří Pokorný. Nakloňte se nad hrudník postiženého a přes napjaté paže hranou spodní ruky kolmo stlačujte hrudník v kompresním bodu.
Hloubku stlačení hrudníku odhadujeme, půjde ale asi o pět až šest centimetrů, určitě ne více. První dvě tři komprese musí být mělčí. Nejdříve se musíte s hrudníkem zachraňovaného seznámit, protože odpor hrudníku každého z nás je jiný a při použití velkého tlaku bychom mohli hrudník rozlámat.
Jiří Pokorný ukazuje resuscitaci
„Na hrudník netlačíme, přes napjaté paže přenášíme část hmotnosti hlavy, krku a trupu, což má tu výhodu, že účinně resuscitovat mohou i ženy s hmotností pod padesát kilo,“ uvádí Jiří Pokorný.
Frekvence je sto až sto dvacet kompresí za minutu. Rytmus dobře odhadnete tak, že budete resuscitaci provádět do rytmu známých písniček.
„Nejznámější jsou Rolničky, ale musí to být klasické Rolničky. Tehdy budete mít správnou frekvenci. Měl jsem onehdy na kurzu posluchače, který říkal, že Rolničky nesnáší, tak resuscitoval do rytmu Beskyde, Beskyde,“ vypráví příhodu z praxe lékař. Resuscitaci provádějte do příjezdu sanitky, nepřerušujte ji.
Pomoc defibrilátoru
Na řadě veřejných míst je dnes k dispozici defibrilátor, přístroj, který pomůže s neodkladnou resuscitací a sám vás hlasem navádí k tomu, co máte, případně nemáte dělat.
Máte-li k dispozici tento automatický externí defibrilátor AED, postupujte podle instrukcí přístroje. „Vynalezením automatizovaných externích defibrilátorů se dostala defibrilace k laikům. Je to přístroj, který je konstruovaný pro průměrného muže či ženu z lidu, nesmí s ním ale zacházet úplný blbec. Pokud vám přístroj v automatizované verzi řekne: ‚Nedotýkejte se pacienta, bude proveden výboj,‘ tak pokud někdo toto doporučení neuposlechne, do tří vteřin může dostat ránu. Tento přístroj ví, kdy se má výboj aplikovat, a když není výboj indikovaný, vede zachránce resuscitací,“ říká o moderní krabičce, která je dnes součástí početné skupiny benzinových pump, informačních center, ale i soukromých bytů, Jiří Pokorný.
Seznam dostupných AED v okolí můžete podle adresy vyhledávat na stránkách zachrankaapp.cz.
Odborná spolupráce:
MUDr. Jiří Pokorný, Ph.D.
Lékař se specializací anesteziologie-resuscitace a urgentní medicína a odborný lektor se zaměřením na poskytování neodkladné péče.
PharmDr. Lubomír Chudoba
Lékárník, prezident České lékárnické komory.
ČLÁNKY DO MAILU