"Hladovka", tedy normální půst (a tak jej hodlám nazývat), může pomoci s hubnutím.
Akce je následující: půst -> vylepšená inzulinová senzitivita (menší inzulinová resistence) + upřednostnění spalování tělesného tuku -> nastartování metabolismu.
Inzulinová senzitivita je extrémně důležitá, protože pomáhá otočit kormidlo od ukládání tuku k jeho spalování (tělo pak vylučuje méně inzulinu a tuková obvykle neresistentní tkáň pak nenabírá tolik glukózy ani volných mastných kyselin z krve).
To problematické není totiž půst jak tvrdí autor, problematická je strava obézního. Pokud se po půstu vrátí k původní stravě, tak nabere kila rychle zpátky. Zásadní je kvalitativní změna stravy, půst může pomoci, ale není zásadní.
"Pro redukci váhy nebo její dlouhodobé udržení bychom měli jíst menší porce, ale o to častěji. Doporučuje se pět, u sportujících osob i šest menších jídel denně, v pravidelných intervalech – po třech až čtyřech hodinách."
Je jedna z nejhorších rad konvenční dietetologie. Lidské tělo je evolučně adaptované pro střídání jídla a půstu a ne pro neustálý přísun živin.
Problém je v celém stravovacím rámci - autor automaticky předpokládá standardní vysokosacharidovou stravu, při které pro minimalizaci výkyvu hladiny krevního cukru a inzulinu člověk opravdu musí často a pravidelně jíst. Jenomže to hubnutí dlouhodobě nepomáhá.
25% omezení kalorií na pět dní? Proboha proč? To je opravdu lepší pětidenní půst - člověk má menší hlad, protože efektivněji aktivuje vlastní tukovou tkáň.
Pokud tedy nechybí zásadní informace - že při tom omezení kalorií se musí upřednostnit bílkoviny a tuky. Potom to vyjde dost podobně.
Hrozně smutné je potom tvrzení, že "půst od masa" zastaví nástup dny. Dna nemá s masem prakticky nic společného, je spojena s metabolismem fruktózy
(naše špatná schopnost metabolizovat kyselinu močovou je daní za schopnost přeměňovat fruktózu na tuk - fruktóza spouští růst hladiny kyseliny močové, který pomáhá s de novo lipogenezí v játrech).