Může se stát, že ve snaze o „zdravou“ výživu a hubnutí tloustneme a ani naše zdraví se nelepší. Proč tomu tak je a jaké chyby děláme? Po čem vlastně přibíráme na váze? Jaké mýty o jídle nejčastěji kolují? V seriálu 10 největších mýtů o tloustnutí se postupně zaměříme na nejčastěji tradované omyly.
Cukry, lépe řečeno sacharidy, jsou běžnou součástí naší stravy. U někoho víc, u jiného méně. „Pořád se útočí na cukry, ale není to tak jednoduché. Dokonce si myslím, že největší problém dnes není cukr. Kdo není blbý, pozná, že jí sladké a že toho nemůže sníst kilo. Zásadní problém je podle mě ve škrobech,“ říká Pavel Suchánek z Institutu dietologie a výživy v Praze.
Mýtus šestý:
KONZUMACÍ CUKRŮ SI ZAKLÁDÁME NA CUKROVKU
Cukry tvoří jednu z důležitých složek potravy. Měly by představovat pětačtyřicet až šedesát procent denního energetického příjmu, jejich doporučená denní dávka je tři sta až čtyři sta dvacet gramů. Lepší je ovšem mluvit nikoliv o cukrech, ale o sacharidech, což jsou nejen jednoduché cukry jako je glukóza, fruktóza, nebo klasický bílý cukr. Mezi sacharidy patří i škroby a vláknina.
Jako cukry se označují jednoduché sacharidy, tedy ty co vnímáme jako sladké. „Tělo potřebuje cukry jako zdroj energie pro správnou činnost mozku, ledvin, krevního oběhu a svalové hmoty,“ upozorňuje Pavel Suchánek.
Důležitý není ani tak cukr, jako celkový energetický příjem
Je pravda, že cukrovku může způsobit dlouhodobá nadměrná konzumace zejména jednoduchých cukrů, zejména pokud není vyvážena sportovní aktivitou. Stejná poučka ale platí i tehdy, pokud přijímáme příliš mnoho tuků. Žádný z extrémů není zdravý, měli bychom dbát na vyvážený pestrý jídelníček, zahrnující všechny živiny v poměru: 45 – 60 % cukry, resp. sacharidy, 25 – 30 % tuky a 10 – 15 % bílkoviny.
„S cukry to není tak jednoduché,“ říká dietolog. Pokusy ukázaly, že i když se přísun cukrů zvýší až o padesát procent, než je doporučená denní dávka, nevede to k výraznému nárůstu tělesné hmotnosti ani ke zhoršení zdravotního stavu, a to ani u diabetiků. Ovšem pozor – podmínkou je, že současně nesmí být překročen celkový doporučený energetický příjem, tzn. že podíl zkonzumovaných cukrů jde třeba na úkor škrobů.
Pavel Suchánek ale upozorňuje, že je třeba počítat i např. laktózu, sacharózu, mléčný cukr ap. a nesmí se překročit celkové zastoupení sacharidů. „Zásadní problém nastává, když se dostaneme nad doporučený energetický příjem, pak to jednoznačně má startující efekt na nárůst obezity, na rozvoj diabetu a dalších onemocnění.“
K tématu:Nápisy na potravinách: Cukry a sacharidy nejsou totéž
Škroby jsou všude
Jak již bylo zmíněno, naším největším problém není cukr. „Zásadní problém je podle mě ve škrobech, které jsou chuťově absolutně nevýrazné, dělají velikost pokrmu a z hlediska glykemického indexu jsou jednoznačně srovnatelné s jednoduchými cukry,“ říká Pavel Suchánek. Škroby dokonce mají horší glykemický index než např. fruktóza, tedy ovocný cukr (fruktóza má GI 20 a rýžový škrob okolo 80).
Glykemický index udává rychlost využití glukózy z určité potraviny a při cukrovce i redukci hmotnosti je žádoucí, aby tento údaj nebyl vysoký. „A dnes se škroby dávají úplně všude. Záleží také na stupni rozvaření, třeba chleba má glykemický index 80, pufované výrobky mají ještě víc. Útočí se na cukry, ale zapomíná se na to, že důležitý je celkový energetický příjem. Druhá věc je, že se opravdu výrazným způsobem zvyšuje konzumace škrobů, které jsou chuťově nevýrazné, tím pádem je lidé nevnímají jako zdroj energie a hlavně nejsou vnímány jako riziko z hlediska diabetu a obezity,“ upozorňuje dietolog.
Čtěte také: Sladká zrada: cukry schované v údajích o sacharidech
Jak změníme stravování?
Občas se objeví pokusy ovlivnit stravovací návyky lidí „shora“. Podle Pavla Suchánka je to marné, což dokládá na konkrétních příkladech. Zhruba před dvěma lety uvalilo Dánsko maximální daň na cukrovinky, nápoje a další potraviny, které měly větší podíl cukru a tuku. Jak to dopadlo? „Po roce to potichu odpískali. Vedlo to jen k tomu, že Dánové cukrovinky kupovali jinde, jezdili např. do Švédska.“ Dánsko přišlo o 1300 pracovních míst v cukrovinkářském průmyslu, o DPH z nákupu potravin a o daň z příjmu z oněch 1300 pracovních míst. „Daň z cukru“ byla tak ekonomicky nevýhodná, že musela skončit. Navíc efekt na stravování Dánů byl nulový. „Nemáme šanci do lidí zdravou výživu nacpat ani násilím, pokud se k tomu nepřipojí obrovské oblasti,“ komentuje dietolog. „Stejný problém byl v New Yorku. Starosta zakázal vydávat lidem na podpoře na potravinové lístky nápoje slazené cukrem. A jak to nezaměstnaní vyřešili? Přejeli most do New Jersey a tam jim limonády bez problémů za lístky prodali. Výsledkem opět nebyla změna návyků nebo snížení obezity, ale to, že začali krachovat obchodníci v NY a ti za mostem prosperovali.“
Je tedy celkem k ničemu, aby si Maďarsko udělalo hamburgerovou daň a Dánsko cukrovou daň, musely by se zapojit velké oblasti. „A nebo by se muselo rapidně změnit dotování potravin,“ podotýká ještě Pavel Suchánek, „v British Medical Journal vyšel článek, který potvrdil, že pokud by se měla změna stravy uskutečnit, museli byste totálně dotovat ovoce a zeleninu. V podstatě by musela být skoro zadarmo, a naopak všechny nevhodné potraviny by se musely zdanit minimálně o dvacet procent více než teď. Pouze toto extrémní zdanění rizikových složek potravy a na druhé straně extrémní zlevnění vhodných potravin by prý mohlo vést ke změně stravovacích návyků lidí…“ A když to Britové spočítali, zjistili, že podobné opatření by bylo neufinancovatelné.
Takže nezbývá opět než spoléhat na osvětu a zdravý rozum.
ČLÁNKY DO MAILU