Může se stát, že ve snaze o „zdravou“ výživu a hubnutí tloustneme a ani naše zdraví se nelepší. Proč tomu tak je a jaké chyby děláme? Po čem vlastně přibíráme na váze? Jaké mýty o jídle nejčastěji kolují? V seriálu 10 největších mýtů o tloustnutí se postupně zaměříme na nejčastěji tradované omyly.
První, na co lidé pomyslí při redukci váhy, je dieta, snížení příjmu potravy. Přidat pravidelný pohyb chce jen málokomu. „Lenost je přirozenou lidskou vlastností, a proto není divu, že se mnohým z nás zrovna dvakrát sportovat nechce,“ říká ze zkušenosti s mnoha klienty Pavel Suchánek z Institutu dietologie a výživy v Praze. Děláme ale chybu. Proč?
Mýtus sedmý:
POHYB NENÍ POTŘEBA
Pokud chceme zhubnout, aniž bychom sportovali, dochází k hubnutí pomalu a nerovnoměrně. Když chceme zhubnout dlouhodobě, musíme se připravit na to, že to bude běh na dlouhou trať, který se neobejde bez změny životního stylu ani bez tělesné námahy.
Díky nárůstu svalové hmoty se urychluje metabolismus a tělo rychleji využívá přijatou energii. Navíc při zvýšené tělesné námaze dochází k uvolňování endorfinů, hormonů štěstí, které nám zlepší náladu, a budeme se cítit lépe.
„Bez pohybové aktivity to nepůjde. Můžete mít úžasné diety, ale obnova svalové tkáně a udržení bazálního metabolismu se neobejde bez pohybu,“ zdůrazňuje Pavel Suchánek. „Když nastavíte jakoukoli dietu, vždycky musíte mít vyšší výdej než příjem. Můžete si spočítat bazální metabolismus, celkový příjem a výdej energie, a snížíte ho o dvacet třicet procent…, ale to okamžitě vyvolává efekt, že se tělo začne zbavovat věcí, kterých je schopno se zbavit, například svalové hmoty. Tím pádem bazální metabolismus jde také dolů, a vy, abyste zachovali efekt hubnutí, musíte jít dolů i se stravou.“ Takhle ale celkem rychle narazíte na hranici, pod niž byste už chodit neměli.
A jedině pohybová aktivita zastavuje tento efekt. „Pohyb nutí organismus, aby si shromažďoval bílkoviny a dával je do svalů. Mozek má totiž informace – nemůžeš se zbavovat svalů, protože se potřebuješ hýbat. Je to všechno otázka umírněnosti a rozumného přístupu,“ říká dietolog.
Nemusíte hned do posilovny
V požadavcích na pohyb je třeba být realistou a nehnat nic do extrémů. Cílem je dlouhodobá změna, proto jsou vhodnější spíše menší požadavky, které se mohou postupně zvyšovat. Měly by zohlednit možnosti a schopnosti konkrétního člověka. „Nejsem zastáncem toho, že všichni mají chodit někam cvičit, to je hloupost. Jde spíše o to, že pohybová aktivita by měla být pokud možno pestrá, ale hlavně by měla člověka bavit, něco mu přinášet,“ myslí si Pavel Suchánek. „Ve výsledku je pohybová aktivita i ježdění s vozíkem po supermarketu, zejména pokud vám přeskládají zboží a hledáte všechno znova. Svalům je jedno, čím je zaměstnáte, fungují jako stroj.“
Nezvyklý či nepříjemný pohyb, nebo jen to, že se odehrává pro dotyčného v nepřátelském prostředí (fit centrum plné svalovců tlouštíkovi na sebevědomí nepřidá), vede lidi k tomu, že rychle „se vším seknou“. Výsledkem podobných „hurá akcí“ je známý jo-jo efekt.
Pohybová aktivita samozřejmě má smysl, ale musí začínat pomalu, postupně, a trvat dlouhodobě.„Sport bychom si měli dopřávat nejlépe několikrát týdně (minimálně 3×) alespoň po pětačtyřiceti minutách. Nejlepších výsledků docílíme aerobním cvičením, při kterém zapojíme co nejvíce svalových skupin. Jedná se například o běh, plavání, aerobik, rychlou chůzi apod. Při aerobní aktivitě dochází ke spalování tuků, ale zhruba až po třiceti až čtyřiceti minutách cvičení,“ říká dietolog. Nakonec však je každá procházka dobrá.
ČLÁNKY DO MAILU