Používají podobné zdroje, jaké jinde uvádíte, a ze zkušeností. Nevyvozují extrémní závěry (např. nejíst "vůbec" sacharidy), proto jsou jejich doporučení přijatelná a proveditelná pro ty, pro které jsou určeny, a funkční. Chuť na sladké je daná vývojově, a je značně ovlivnitelná hormonálními výkyvy různého druhu a původu, každopádně jí možná lze odolat, omezit dobroým složením stravy, ale "odnaučit" nelze. Navíc ne vždy je to skutečně "sladké" horší než některé senzoricky "nesladké potraviny. Zvlášť příležitostně. Ono je v praxi občas těžké odmítnout a neurazit. ;-) A ani ten pravý francouzský croissant není zas tak malý.
Neříkám, že nemáte do značné míry pravdu, ale a) to ve své podstatě neodporuje informacím v článcích tohoto cyklu. b) spoléháte na články, které vždy z podstaty svého zaměření vždy zveličují důležitost jednotlivých segmentů něčeho, co funguje velmi komplexně, i při striktní vědeckosti tedy podávají svým způsobem zkreslený obraz, zatímco v praxi je třeba respektovat i další aspekty. Praktický přístup musí brát v úahu podstatně víc faktorů. Není třeba odrazovat lidi od ve své podstatě prospěšných rad proto, že extrémnější přístup může v určitých aspektech přinést výraznější prospěch (zatímco v jiném kontextu to až tak velký přístup být nemusí). Že to funguje, mám ověřeno v praxi, takže zas tak mimo pravděpodobně nebudou.