Myslím, že onen výpočet - týkající se 1,75% žen které se snad s HPV virem nevypořádají (první obecný rozpor: myslím že nemocných neubývá, jen přibývá) což snad (druhý zásadní rozpor: kdo ví co tuto rakovinu způsobuje) může zapříčínit i (vůbec nepochybuji, že celá řada virů, baktériá, hub,... obecně infekcí může spustit rakovinové bujení) rakovinu děložního hrdla - může odpovídat tomu co jsem četl v minulosti.
Nicméně asi před pěti-sedmi (?) lety (očkování bylo v zásadě novinka, počet uváděných známých HPV vyvolávajích prý rakovinu děložního hrdla byl myslím 7 nebo 9) jsem četl i "shrnutí studií" ohledně rakoviny děložního hrdla...
Průběh je velmi dlouhý. Útvar na čípku se mnohdy celá desetiletí jen sleduje, aniž by vůbec bylo nutné chirurgické odstranění zasažené tkáně. Velmi málo žen s podobným problémem má vůbec nějaké problémy, velmi nepatrné množství zemře. A to jsou prosím vše ženy prokazatelně "v ne-naprostém pořádku".
Také je škoda, že jste nezmínil americkou specialitu - osvětu a boj za proočkování chlapců. Jednak aby nenakazili své družky a jednak aby se sami nenakazili.
Podle mne jsou obecně HPviry (zejména klasický opar na rtu) taková černá skvrna na dlani, možná spása lidstva, určité mementum more. Tyto viry, zdá se, lidem nijak zásadně neubližují, odpuzují ostatní lidi, či naopak svého hostitele upozorňují, že jeho zdraví za mnoho nestojí, když už se jeho tělo nevypořádalo ani s nimi. Promořenost, alespoň jedním druhem papiloma viru, považuji za 100%.
Myslím, že i obyčejný zubní kaz (bakterie která je při správném rozšíření pravděpodobně schopna vyvolat i srdeční infarkt) nás ohrožuje více.
P.S.
Omlouvám se, že nepíši podrobnosti. Ale od okamžiku kdy jsem dospěl k závěru, že veškerý zdravotní výzkum a lékařské postupy jsou ztráta času a energie (když vidím jaký mají samotní "vědci" a "lékaři" k problematice přístup).
Naštěstí se zdá, že to opravdu hodnotné je jednoduché jako facka (mnoho toho ještě nebylo zcela zapomenuto) a lze to předat další generaci i ústní formou (pokud už to nebude vědět sama). Potřeba je tedy v zásadě zejména nenechat se prudce dotlačit do nechtěného životního stylu a přemýšlet o souvislostech.
Co by mne opravdu zajímalo (značně mimo kategorii "očkování" ale také o virech), je něco o zprávě že v tělech hlodavců uvězněných pod dávným ledem (konec doby ledová, střídání "dlouhých" údobí zimy a tepla) byl nalezen virus (je-li to vůbec možné), který se prý vyznačuje schopností prodloužit život svému hostiteli (prý aby se stihl vůbec rozmnožit, jakýsi druh symbiózy). Dále něco o chytrém, "onkologickém" viru. A v neposlední řadě také o lidském postižení a neschopnosti našich těl dokončit syntézu kyseliny askorbové a možnostech opravy lidské DNA které prý již byly testovány třeba i v duchu použití zvuku - viz staré dobré články na Vitalii).
Tak nějak to bude. Myslím ale, že by úplně stačilo, kdyby se každý člověk (vědce a doktory z procesu úplně vylučuji, jakožto jednoznačné škůdce ostatním lidem, zda sobě samým nevím) snažil neustále poznávat alespoň sebe sama.
Příklad: Nikdy nechápu jak někdo může nevědět (alespoň orientačně) proč ho bolí břicho, či hlava, zda má po pádu totálně zlomenou nějakou kost,...
Tohle vše jsou přece věci které člověk zjistí i v leže, nebo při nemožnosti pohnout se, se zavřenýma očima. Přece své tělo vnímá. Horší může být pochopitelně změna tlaku při změně polohy, nemoci, kupodivu i poteba pít... což jsou ale věci již spíše pochopitelné.
Ono je myslím celkem nemožné definovat (při nezabýváním se konkrétním jedním jedincem za daného způsobu života) co že je to to zdraví (což neznamená že by jedinec neměl mít představu nakolik je zdravý). Možná proto se "ti mnou vyloučení" vrhli na zkoumání toho čemu říkají nemoc.
To že jejich úspěšnost je přímo závislá na záměrném přehlížení celku je patrné a jednoznačné (pokud tyto tvory bereme jako druh/rasu/příslušníky cechu, pochopitelně existují i mnozí jiní jednotlivci žívící se stejnou profesí a tedy patřích do jejich cechu).
Nicméně netvrdím, že nemohou být za určitý čas, nebudou-li se příliš měnit "podmínky systému" úspěšní. Až jednoho dne souhrn dílčích poznatků bude dostatečný, a dokáže-li jich někdo dostatek vstřebat a najít souvislosti...
Podobně podle mne probíhá současné učení (evropský model), tedy u jedinců u nichž opravdu probíhá. Každý má ale omezenou míru sběru a udržení dílčích informací. K tomu aby informace zapadly do sebe, začaly se navzájem doplňovat, a člověk si vytvořil v hlavě určitý model (ideálně pochopil že model se neustále vyvíjí dál) je zapotřebí nemálo. Vůbec se nedivím že mnoho lidí na ledas jaké (i již učiněné) poznání rezignuje.
ČLÁNKY DO MAILU