Vlákno názorů k článku 10 rozdílů mezi českou a slovenskou restaurací od P2010 - Ano, i Slovensko se zaradilo mezi civilizovane zeme...

Ano, i Slovensko se zaradilo mezi civilizovane zeme kde se pouziva rozum. Nezakazuji koureni v zahulenych pajzlech, kam se chodi jen lemtat pivo.

Na druhe strane, pokud uz si neco rika restaurace a podava se tam jidlo, neni duvod proc u toho smrdet. Je treba poznamenat, ze prostor pro smradochy je tam skutecne stavebne oddelen (ne jako tady, ze se polovina jedne mistnosti prohlasi za smradlavou a druha ne, tudiz je smrad vsude). Videl jsem na Slovensku prechodovou komoru dlouhou asi dva metry opatrenou dvojitymi dvermi, umistenou samozrejme az na konci restaurace, takze normalni zakaznik s rochnenim se ve smradu vubec neprijde do styku. Cigarety i zapalovace jsou tam v restauracich sice na menu (u nas casto ne, protoze se to pry nevyplati prodavat, konzumovat doneseny smrad ano), ovsem smrdet se chodi ven. Restaurace jsou vecer plne, vcetne "ctyrek" kde se hulaka u fotbalu, jen bez smradu.

Ostatne, pan Ondrej Neff to nedavno popsal vystizne http://neviditelnypes.lidovky.cz/bitva-o-cigarety-02a-/p_cirkus.asp?c=A131008_220513_p_cirkus_nef

Chapu ze CR se mezi civilizovane zeme nemuze a nechce zaradit (nejen timto). Ta mapka v clanku je vice nez vymluvna.

Dalsi rozdil ktery neni v clanku zminen je duraz na poledni menu kterym slovenske restaurace bojuji o zakazniky. Zatimco u nas najdete (pokud vubec) vyvesenou predevsim vecerni nabidku typicky smazenych "minutkovych" jidel a poledni menu jen jako jakousi "nepristojnost" kde se udela ustupek z predrazene ceny casto tehoz co se podava vecer, na Slovensku je tomu presne naopak.

Čo sa týka toho posledného odseku, z tvojej strany ide IMHO o neznalosť miestnych legislatívnych podmienok; zo zákonníka práce oboch krajín:
"Zamestnávateľ zabezpečuje stravovanie podľa odseku 1 najmä poskytovaním jedného teplého hlavného jedla..."
"Zaměstnavatel je povinen umožnit zaměstnancům ve všech směnách stravování..."

Čiže v ČR ti zamestnávateľ musí umožniť niečo zjesť. V SR ti zamestnávateľ musí dať niečo zjesť; a to buď priamo teplým jedlom alebo nepriamo, ak nemá na to podmienky, stravným lístkom.
Čo sa týka teplého jedla, tak to je jasné, buď v podnikovej jedálni alebo v zmluvnej jedálni alebo dovozom jedla na pracovisko.
Ak zamestnávateľ nedokáže zabezpečiť teplé jedlo, potom musí zamestnancovi poskytnúť príspevok a to vo forme stravného lístka.
Preto sú na Slovensku v čase obeda plné stravovacie zariadenia. Buď sa v nich majú zabezpečené stravovanie alebo v nich využívajú stravné lístky (tie sa však dajú použiť aj na bežný nákup v obchode, tj. každý si môže pripraviť stravovanie podľa seba).
Celkom pekne to vidieť, keď dôjde k zvýšeniu stravného ako sa v mnohých zariadeniach preceňujú jedlá tak, aby na menu padol jeden lístok.

Takže na Slovensku to nie je o kvalite ako takej. Je to o najmä lobingu firiem emitujúcich stravné lístky a prevádzkovateľov stravovacích zariadení.

A keď nad tým rozmýšľa, zrejme aj preto je tu tvrdšie vymáhané nefajčenie. Stravovacie zariadenia zrejme navštevuje omnoho viac ľudí, než v ČR a bol na to väčší tlak.

Tak detailne jsem to uz nezkoumal, popisuji jen vysledek.

Nesmyslne stravenky se misto penez davaji i v CR. S tim rozdilem, ze ceny "polednich menu" jsou tu takove, ze na ne prave jedna stravenka nestaci. A to se bavime o jidle bez piti (nealkoholicky napoj/mineralka je tu vzdy drazsi nez pivo a stoji cca polovinu ceny jidla) a bez polevky. Na Slovensku naopak byla cena takova, ze se to do jedne ceny stravenky veslo vse.

Ostatne to co popisujete dava smysl (az na placeni stravenkami misto penez).

On to snad napsal jasně. Na Slovensku musí dát, v ČR může prodat. Takže tady není neobvyklé, že zaměstnavatel nedává nic, anebo jsou i v podstatě směšné případy, kdy zaměstnavatel prodává 50 Kč stravenku a jeho příspěvek je 50%, a to až po 3
měsících, dříve po roce. Což jen svědčí, o jeho hlouposti. Zachovává nevýhody stravenek, a jen minimálně využívá výhody. Tedy pro zaměstnavatele je to daňová úleva, kterou ale svým malým opříspěvkem minimalizuje, a zachovává jejich nevýhody, tedy náklady s administrativou.

Což nic nemění na tom, že současný stravenkový systém je nesmysl. Měla by být daňová úleva pro zaměstnavatele, který zajistí stravování, a kde to není možné, tak daňová úleva pro zaměstnance. A netahat do toho francouzské parazity.

"Netahat do toho francouzké parazity."

Ono to jde i bez nich, když se chce. Bohužel se asi většinou nechce. Zatím jsem se jen jednou setkal s tím, že zaměstnavatel měl smlouvy se třemi hospodami poblíž, které mu vydávaly vlastní stravenky. Zaměstnanec si jen koupil stravenky své oblíbené hospody (či všech a střídal je). A přitom to byla malá firma, asi 30 zaměstnanců. Výhody to mělo pro všechny, hlavně se zbavili poplatků "parazitům". Nevím, proč na podobné řešení nenarážím častěji.