Před sto lety začala v USA prohibice alkoholu. Bohužel místo toho, aby díky ní klesl počet pijanů či rozvrácených rodin, zákaz docílil jen nárůstu nelegálních palíren i posílil mafii. Proč zákon tak tragicky selhal a mohla by se plošná prohibice ještě někdy vrátit?
Alkohol je u nás svým způsobem součástí naší tradice a kultury – bývá neodmyslitelně spojen s večírky, oslavami a společenskými setkáními. Zapíjejí se šťastné chvíle, smutné chvíle a vlastně i všechny chvíle mezi tím. Není tak divu, že Češi patří mezi největší konzumenty alkoholu na světě. A že řada z nich má nakročeno k závislosti.
Absolutní stop alkoholu
Dnes je velmi obtížné si byť jen představit situaci v Americe ve 20. letech minulého století, kdy se rozjela plošná prohibice. Konkrétně byla schválena 28. října 1919 s účinností od konce ledna 1920 a znamenala absolutní zákaz prodeje, distribuce i pití alkoholických nápojů.
„Důvodů, které k tomu vedly, bylo mnoho, ale v zásadě jsou pochopitelné a očekávatelné. Alkohol je při dlouhodobém užívání devastující látka mající vliv nejen na zdraví člověka, poškozuje jej naprosto zásadním a destruktivním způsobem od nervové soustavy přes onkologická onemocnění až po poruchy sexuality a podobně. Současně sociálně ničí uživatele a jeho rodinu,“ nastínil pro Vitalia.cz Michal Miovský, přednosta Kliniky adiktologie 1. LF UK a VFN.
Nejpádnějším argumentem pro zavedení prohibice byl ale prý bující zločin. „Jeden ze zásadních důvodů byl také kriminogenní potenciál alkoholu – patří ve světě návykových látek mezi látky s největším vlivem na kriminální chování, včetně nejzávažnějších forem násilné trestné činnosti – vraždy, ublížení na zdraví, domácí násilí, znásilnění a podobně. Velkým motorem tehdy byla ženská hnutí a další občanské iniciativy,“ popisuje expert.
Odborník: Zákaz byla naprostá katastrofa
V té době byla Amerika protkána hustou sítí „salónů“, kde se ve velkém popíjela whisky, bourbon i levné kořalky. To bylo skutečně trnem v oku nejen katolickým organizacím, ale také mnoha ženám, které doma snášely opilecké výpady manželů a otců a pro které mnohdy alkoholismus jejich příbuzných znamenal pád do chudoby. Rychle proto přibývaly spolky na podporu zákazu alkoholu, po šesti letech protestů se opravdu podařilo prohibici prosadit. Jenže výsledky byly trochu jiné, než se doufalo. Ne nadarmo se říká „zakázané ovoce nejlépe chutná“.
„Prohibice je v podstatě jeden z nejhorších, respektive nejméně účinných modelů drogové politiky. Vede k masivnímu rozvoji korupce a dalších negativních vlivů. Prohibice v USA měla naprosto katastrofální dopad nečekaných a dramatických rozměrů, který poškodil americkou ekonomiku na dalších několik desetiletí a vedl k naprosto neuvěřitelnému rozvoji organizovaného zločinu,“ uvádí Michal Miovský s tím, že selhávaly všechny složky a vrstvy společnosti, včetně lékařů.
„Bylo to opravdu dramatické a nečekané, co takový krok může způsobit. Je to asi vůbec největší experiment v moderní historii v oblasti drogové politiky a největší lekce, ze které se učíme dodnes,“ dodává odborník.
Po zákazu se rozmohlo v nevídaném množství pašování alkoholu z Kanady, Mexika i Karibiku, přičemž i na území USA vznikla řada nelegálních palíren, pivovarů a tajných barů. Ty měla samozřejmě pod palcem mafie, pro kterou tohle všechno představovalo zlatý důl. Obrovské příjmy a obcházení daní trvaly třináct let, v roce 1933 byla prohibice zrušena. Nebylo to ovšem dáno jen selháním celého konceptu, ale i prozaičtějšími důvody. V souvislosti s hospodářskou krizí z roku 1929 chtěla totiž vláda prostřednictvím produkce alkoholu povzbudit ekonomiku, posílit státní kasu a zvýšit počet pracovních míst.
Zákaz pití o volbách
Takto neslavně tedy skončil největší experiment s plošným zákazem alkoholu v dějinách, svým podporovatelům navíc prokázal medvědí službu. Myšlenku prohibice totiž zdiskreditoval na desítky nadcházejících let, ne-li navždy.
„Stav vědy je takový, že můžeme zcela zodpovědně říci, že takto radikální prohibiční modely drogové politiky jsou neúčinné a pro společnost na všech úrovních jejího fungování extrémně nebezpečné. Tedy dnes víme, že tento model drogové politiky zcela selhal, a pokud by se kdykoli a kdokoli pustil do podobných úvah, je zde obrovské množství dat a zkušeností, abychom se poučili a neopakovali chybná rozhodnutí,“ říká k tomu přednosta Kliniky adiktologie. Je tak prý rád, že u nás nebylo nikdy nic podobného zavedeno a ani se o tom nikdy vážně neuvažovalo.
Určitá omezení jsou ale přece jen známá i v Česku – například za komunismu býval během voleb zákaz tvrdého alkoholu, to se udrželo i chvíli po pádu režimu. V roce 2012 se pak dočasně stáhly z pultů výrobky s obsahem lihu nad 20 %, a to kvůli kauze s otravami metylalkoholem.
Nerozlučný „přítel“ lidstva
Alkohol – a slasti i strasti s ním spojené – přitom doprovází lidstvo už v podstatě od počátku. Historii alkoholu se věnuje stejnojmenný výukový materiál Centra adiktologie PK 1. LF UK v Praze a VFN v Praze. Nálezy pivních džbánků podle něj svědčí o tom, že se omamné nápoje vyráběly již v neolitickém období deset tisíc let př. n. l. Vznikaly fermentací medu a lesních plodů. Produkce vína se objevila o něco později, zmínky o pěstování vinné révy se objevují pět tisíc let př. n. l. v Mezopotámii.
„Alkohol existuje v přírodě zcela běžně mimo jiné kvašením ovocných šťáv. Tedy neexistuje žádný moment, kdy by se objevil, on tu byl odjakživa a známe a zkoumáme jeho užívání již na úrovni primátů, a dokonce i na úrovni hmyzu – například u včel. Dnes víme i o projevech závislosti u zvířat,“ uvádí Michal Miovský.
Alkohol ale nebyl ve starověku užíván jen pro zábavu, sloužil také k dezinfekčním účelům, pro posílení krve, podporu kojení, jako úleva mnoha onemocnění nebo jako obětina bohům. Již tehdy se ale objevovala varování, že může škodit.
„Existují doklady o užívání alkoholu – například piva a medoviny – před vznikem písma. Nicméně reálně první písemný záznam, o kterém víme, pochází ze starého Egypta. Díky překladu, jemuž se věnoval nestor domácí egyptologie akademik František Lexa, dnes máme i v českém jazyce dostupné dílo Obecných mravních nauk staroegyptských. Tam se explicitně o alkoholu a jeho rizicích hovoří a mladí lidé jsou varováni před špatnou společností a pitím,“ vysvětluje odborník.
Alkohol jako všelék
Alkoholismus byl od starověku až do 19. století, i díky vlivu církve, považován za selhání morálky a hřích. Nikoliv za nemoc, se kterou by mohli postiženým pomoci lékaři. Není divu – vždyť v 18. a 19. století sami doktoři svým pacientům alkohol běžně předepisovali. Byl masivně doporučován na horečky, zápal plic, chřipku, malárii, tyfus i zhoubné nemoci. V průběhu 19. století se nicméně postupně v odborné literatuře začaly objevovat zmínky o tom, že časté předepisování alkoholu může vést ke vzniku závislosti.
„Medicínský model závislosti se postupně rodil ve druhé polovině 19. století, spolu se vznikem prvních lékařských společností pro závislosti. Po USA je druhá nejstarší společnost pro závislosti registrovaná ve Spojeném království v roce 1884. To je mimochodem také rok, kdy právě tato nově vzniklá společnost založila náš nejstarší oborový, tehdy pouze medicínský, časopis Addiction. Pak již šel proces rychle a medicínský model se šířil napříč Evropou i mimo ni,“ popisuje Michal Miovský s tím, že i medicínský model byl později překonán a nahrazen tzv. mezioborovým postupem. „Dodnes ale v hlavách lékařů i běžné veřejnosti lze najít výrazné stopy toho původního morálního modelu,“ dodává.
I když může mít alkohol ničivý dopad na jednotlivce, jeho rodinu a potažmo společnost, nelze mu upřít nějaké přínosy. „Pokud odmyslíme průmysl, kde je alkohol důležitý a potřebný, pak zbývá stále mnoho dalších oblastí užitku, včetně například rychlé dezinfekce ran v terénu. Naposledy byla zajímavá situace při metanolové hromadné otravě, kdy etanol sloužil a byl aplikován jako lék a zachraňoval životy,“ uzavírá téma přednosta Kliniky adiktologie.
Odborná spolupráce:
Prof. PhDr. Michal Miovský, Ph.D.
Klinický psycholog a psychoterapeut, přednosta Kliniky adiktologie 1. LF UK a VFN.
ČLÁNKY DO MAILU
