Vážený pane kolego,
nikdo tady nemůže lidem dávat všespasitelné rady. Takové právě u očkování neexistují. Pevně doufám, že ty články takto ostatním nevyznívají. Jde pouze o optimalizaci a rozumnější řízení zdravotního rizika a prospěchu. Nevyčítám si však ohánění se emotivními pojmy. Ono to k věci patří. Pokud to člověk nedělá účelově a úmyslně, ale skutečně takto věci chápe a vnímá - pak je to fér. Polekala mne však Vaše poslední věta ... "fandím očkování". Obávám se, že jsem mu kdysi taky takhle fandil. Neumím si ale dnes už moc vysvětlit proč vlastně.
Uvedu tady pro Vás a pro čtenáře jeden příběh, který mne dodnes velice děsí. Jde mi z něj taková tichá hrůza. (Možná se k němu ještě v nějakém dílu vrátím.)
* * *
Jistý rozumný, spolehlivý, vzdělaný a velmi slušný praktický lékař, jednou "k nám" promluvil takto: (Pokusím se o věrný přepis myšlenky, slova už netrefím.)
"Ta vakcína je úplně zbytečné svinstvo. Ale když za mnou přijdou u rozhodnutí s tím, že to chtějí, tak co mám dělat?
Když jim to začnu rozmlouvat postaví se na zadní, protože to podvědomě berou tak, že jim vysvětluju že jsou hloupí a že nic nepochopili, když oni jsou přece ti informovaní a odpovědní. A když by se, nedej bože, někdy něco náhodou stalo - tak za to ponesu plnou odpovědnost já a ještě mě dají k soudu.
Zatímco když jim to napíšu a dítěti to píchnu, budou šťastní jak dobře udělali, já budu za moudrého, protože budu stejně moudrý jako se cítí být oni sami. A když se, nedej bože, něco stane - tak za to nenesu žádnou odpovědnost. Všichni přece vědí a mají to všude napsané, že vakcíny nežádoucí účinky mají. Nebudou mi to ani v duchu vyčítat, protože si to sami vymysleli a vyžádali. Já jim to nevnucoval..."
* * *
PZN: Tento příběh prosím nevztahovat automaticky k vakcínám proti HPV, netýká se jich.