Já bych si dovolil tady drobný vstup.
nikoliv výhradně, ale také je zde velký rozdíl ve formě hliníku. Je výrazný rozdíl v penetraci (a cestě organismem) větších částic Al, nanočástic Al a iontů Al. Tyto tři formy hliníku se v organismu chovají každá jinak. U potravin máme analogii s nanostříbrem, kde nanostříbro nesmí být součástí potravin na rozdíl od iontů stříbra ve sloučeninách, protože biologická rizika těchto dvou forem jsou výrazně odlišná. Nejsem si pouze jist v jaké podobě se resorbuje hliník z potravy, ale nanohliník to určitě není. Oproti tomu ve vakcínách jsou právě krystaly nanohliníku.
Proto hodnotit tyto tři odlišné formy Al pouze hmotnostními parametry (expoziční dávkou) je nesprávné. Jednou z nejdůležitějších vlastností pro zdravotní rizika je způsobe, jakým se tělo jaké formy Al vůbec dokáže zbavit. Jednoznačně nejlépe to obvykle bývá u iontů kovů ve sloučeninách, horší to je s mikročásticemi a u nanočástic - kdo dnes vlastně vůbec něco dokonale ví?
JV