Život – jak tvrdí známé rčení – není peříčko. Značnou psychickou zátěží jsou jak události objektivně tragické, tak i drobné nepříjemnosti. Poněkud cynickou útěchou může být fakt, že lidé mnohdy obtížně nesou nejen smutky, ale i události radostné. Namátkou výzkumy osobních problémů výherců v rozličných loteriích v různých zemích světa se v tomto směru jednoznačně shodují. Inu, „když je radost, přijde smutek…“
K tématu: Psychickou zátěží jsou tragédie, ale i úspěchy
„Mnohá psychosomatická onemocnění souvisí s tím, že naše civilizace nutí potlačovat projevy žalu…“ Citované konstatování z odborného článku mimo jiné naznačuje, že sebeovládání je leckdy sice imponující, ale ne zdravé. Pokud si popláčete – nejlépe v soukromí – učiníte pro své zdraví víc, než když se zatnutými zuby pocit neštěstí alespoň na venek potlačíte.
Pláč rozpouští agresi
Zajímavá je namátkou souvislost mezi potlačenou agresí a pláčem a dejme tomu žlučovými kameny. Ty jsou prý „na kámen ztvrdlou agresí“. Nejasné je jen to, zda šlo o agresi vůči druhým, proti sobě nebo zaměřenou tak i onak. Pláč pocity agrese obrazně řečeno rozpouští. Jak to souvisí s pocity neštěstí?
Klasik české psychologie Zdeněk Matějček říkával: „Agrese a deprese jsou jablíčka z jednoho stromu.“ Mají k sobě blízko a jedna může přecházet v druhou.
Skupina psychiatrů z Harvardské university v této souvislosti doporučuje pomoci postiženému zformulovat – bez obav a zábran – co ho trápí. Nabídnout mu možnost, aby se z depresivních i agresivních pocitů vymluvil. Nemá je skrývat. Jeho protějšek má takové litanii naslouchat s pochopením a s vcítěním, ale i s nadhledem. Jeho reakce má být pravdomluvná. Většina lidí – v USA zcela jistě – se snáze vyrovná s tvrdou, jasně a jednoznačně popsanou skutečností než s informacemi dávkovanými po kapkách a s nereálným optimismem. Harvardský přístup nepodporuje sklon hledat chyby u druhých, tím méně pak jejich obviňování. Nesnáší úvahy „co by bylo, kdyby bylo“. Podstatné je to, co je teď a nyní, i to, co z daného vyplývá do budoucna. Co by mohlo být a není, zajímavé není – prostě proto, že to tu není.
Schopnost v krizi požádat o radu je „dobrá zpráva“ směřující k řešení situace. Tázáni poradíme, proč ne. Jen prosím opatrně. Vyhneme se tzv. nevyžádaným nebo v skrytu peskujícím radám.
Rádce, jež mentoruje, odreagovává si vlastní komplexy, kochá se vlastní dokonalostí a rad zneužívá k dosažení vlastních cílů, je špatný guru. Místo moudrých slov je někdy lépe pomoci se zvládáním běžné, bezprostředně působící rutiny povinností. Krizové situace postiženého obvykle značně vyčerpávají. Nezvládnuté úkoly se s původním trápením nesčítají, ale násobí.
Všechno znáte… tak to využívejte
Na náladu mají vliv podněty z prostředí i z našeho nitra. Důležité jsou smyslové vjemy. S trochou úsilí se lze postarat alespoň o kladné zrakové, sluchové, hmatové i čichové podněty a vjemy. Např. pohled na to, co v nás vyvolává pocit krásy, libosti a uspokojení, příjemný dotyk, pohlazení. Tato linie vede až třeba k dobrému jídlu a pití. Stisk ruky uklidňuje. Přiměřená aktivita odhání chmury. Nuda je naopak přivolává.
Rozličných protistresových postupů jsou popsány stovky, možná i tisíce. Z onoho nepřeberného množství nabízím tři plus jeden bonusový:
3+1 tip proti stresu
- 100× malou radost
Stokrát ročně je zhruba dvakrát do týdne. To je minimální, zaručeně povzbuzující frekvence pro zajištění tzv. malých radostí. Tj. něčeho, co přece jen vybočuje z běžných zvyklostí. Návštěva přátel, kina, divadla, kochání se květinou nebo obrazem, poslech hudby – samozřejmě poslouchat jinak než coby pouhý zvukový šum, zaplavat si, zajít do botanické zahrady, do restaurace, knihomol půjde do antikvariátu. Milovník pohybu si půjde zaběhat nebo zacvičit.
- Virtuální procházka
Jde o záležitost velmi nenáročnou a příslovečně levnou. Na chvíli zavřeme oči, pohodlně se usadíme nebo si lehneme a ve svých představách vyrazíme na procházku příjemnou krajinou. Může to být kraj, který znáte a v němž je vám dobře. Může jít i o krajinu vysněnou. Zážitek lze doplnit i představou slunečního světla, příjemného tepla, šumění vody – poslouží potůček i moře.
- Relaxace podle Tomáše
Eduard Tomáš byl významný jogín a mystik evropského věhlasu. Z jím doporučovaných postupů popíši jeden, velmi jednoduchý.
Osprchujeme se. Mimo osvěžení a vlastní očistu jde o symbolické zbavení se různých škodlivin. Najdeme si klidné místo, kde nebudeme rušeni. Pohodlně se usadíme nebo ještě lépe uložíme. Několikrát se se zavřenýma očima zhluboka, ale klidně nadechneme a vydechneme. Nádech je symbolicky vnímán jako příliv životní síly a elánu. Výdech obdobně je odstraněním škodlivých látek a „vydýcháním“ nepříjemností. Myšlenky při tomto cvičení necháváme volně plynout. Jak přišly, tak také odejdou. Oči jsou zavřené, nemyslíme na nic. Svět kolem nás je v tuto chvíli jakoby lhostejný. Po dejme tomu 3–5 nádeších a výdeších otevřeme oči, protáhneme se. Život pokračuje přece jen lépe, než jak se jevil před chvílí.
Bonus má s jógou ovlivněnými postupy pramálo společného. Nazveme jej:
- Řvoucí lev
Vsedě natáhneme ruce, dlaně směřují k zemi. Vyplázneme jazyk, napneme obličejové svaly. Oči jsou maximálně otevřené, brada se blíží směrem k hrudníku. Následuje několikrát nádech a výdech. Výdech doprovází bezesmyslný výkřik: Ha! Ba! Uf! Pr! He! dle nálady.
Těžce potlačované emoce, pohybující se někde mezi vztekem, pocitem zmaru a zklamáním tento cvik pomáhá odreagovat.
ČLÁNKY DO MAILU