Vážení, právě prožíváme období, jež patří během roku k nejrizikovějším. Havárie, tragédie, utopení, znásilnění, okradení, těžko nahraditelné ztráty v důsledku loupeží i jiných trestných činů nás ohrožují ve zcela mimořádné míře. Pro mnohé zločince jde o čas žní. Ano, černočerné zlo triumfuje. Nic na tom nemůže změnit fakt, že značné procento lidí se nad rámec běžných pojištění pojišťuje právě pro tento čas. I když ne vždy dopadnou věci naprosto strašlivě, jsou v této době pravděpodobné zvýšené materiální náklady, únava a řada příznaků stresu. Někteří občané se nesmyslně zadluží a posléze upadnou do dluhové pasti. I z hlediska stability manželství jde o dobu vysoce rizikovou. Dokonaných rozvodů je sice co do počtu méně, zdání ale klame. Mnohá z rozhodnutí rozejít se vznikají právě v onen čas…
Ve smyslu rčení „Na Hradčany se lze dívat od Karlova mostu i od Pohořelce“ připusťme, že předchozí odstavec – byť založený na skutečnostech pravdivých – přináší pohled těch, kdož lidově řečeno pohořeli. Co do míry reality se ovšem příliš neliší od konstatování reklamních prospektů: „Čeká vás dovolená plná pohody, klidu, štěstí, odpočinku a dobré nálady. Dokonalé služby i all inclusive za babku.“
Jisté je, že na dovolené nás čekávají mnohá překvapení. A my na ně můžeme překvapivě zareagovat. Pojmenováno je již několik „zážitkových“ syndromů:
Stendhalův syndrom
Tento soubor příznaků byl pojmenován roku 1982 po slavném spisovateli Henri-Marie Beylovi, známém pod pseudonymem Stendhal. Itálii miloval, cítil se v ní dobře. Leč i zde přinejmenším ze strany úřadů „láska milovaná není nehněvaná“… Skončilo to vyhoštěním z politických důvodů. Dnes vám něco podobného jako serioznímu občanu Evropské unie nehrozí. Spisovatele můžete ovšem následovat v následujícím zážitku z Florencie popsaném v roce 1817 v knize Neapol a Florencie: Cesta z Milana do Reggia: „Byl jsem v jakési extázi, z myšlenky, že jsem ve Florencii, blízko velikánům, jejichž hrobky jsem viděl. Pohlcený rozjímáním o posvátné kráse… dosáhl jsem bodu, kdy člověk zažívá nebeské pocity… Všechno mluvilo tak živě k mé duši. (…) Když jsem opouštěl kostel Santa Croce, měl jsem bušení srdce, jemuž v Berlíně říkají ‚nervy‘. Život ze mě vyprchával. Šel jsem, strachuje se, že upadnu.“
Tomu, čemu před dvěma sty lety říkali v Berlíně „nervy“, se dnes říká psychosomatické obtíže. Jde o směs reakcí na životní událost a to bez ohledu na to, je-li příjemná, nebo nepříjemná. Dochází k zrychlení tepové frekvence, pocitu jakéhosi odosobnění a povznesení, závratím. Postiženému bývá „na omdlení“. Výjimečně může jít i o sexuální vzrušení. Pocity povznesení může ovšem střídat i záchvat paniky. Pro tuhle variantu je typická vegetativní nepohoda: tachykardie, pocení, třes, pocit vyschnutí v ústech, tzv. „knedlík v krku“, svíravé pocity v oblasti hrudníku, dojem, že se zalykám a nemohu sdělit vše, co chci, návaly horka nebo chladu. V souhrnu může vše korunovat strach z vážných nemocí, obavy z toho, co nastane, a dokonce i strach ze smrti.
Bonus:
Pařížský syndrom
Za starých dobrých dob (ještě před pár lety) šlo o specifickou extázi u některých amerických turistů vyvolanou krásami města. Obzvláště prý působil v kombinaci s obdivem k zámkům na Loiře.
Dnes se takto označuje zklamání mnohých turistů, jež si uvědomí, že počet velmi ozbrojených policistů střežících jejich bezpečnost výrazně převyšuje počet bukinistů u Seiny.
Pravděpodobnost výskytu je vyšší u mladých lidí – adolescentů a o pár let starších. Obvykle nejde o zkušené světoběžníky. „Co je doma, to se počítá, ale netrápí.“ Italové nejsou zastoupeni mezi lidmi úzkostně fascinovanými Michelangelovou sochou Davida. Ani poklady v galerii Uffizi, kde Botticelliho Zrození Venuše dokáže „zrodit“ nezvládnuté emoce. Odborníci to vysvětlují mentální imunitou, jež souvisí se zvykem na vnímání krásy. Ohroženi jsou cizinci neuvyklí, a přitom citliví na emoce vyvolávající podněty.
Nevylučuje se ani vliv stresu související s cestováním. Coby příslušníci národa, jež obohatil dějiny poznávání cizích zemí o termín „paštiková turistika“, připusťme, že svou roli může hrát i hlad, žízeň, nedostatek spánku účastníků autobusových zájezdů. Možná i šok z nahlédnutí do výkladů místních klenotnictví. Ještě ke všemu nás může inspirovat okřídlený výrok „vidět Neapol a zemřít“, byť se týká atraktivity konkurence.
Pozoruhodné příznaky nejsou zdaleka typické jen pro Florencii. Setkat se lze i s dalšími.
Rubensův syndrom
Zde nejde o paniku ani stres. Malby vlámského malíře, mj. přezdívaného „krále malířů masa“, mohou provokovat silné sexuální pocity a následné prožitky. A že jich (děl i pocitů) bylo. Namátkou Ceres se dvěma vílami, Samson a Dalila, Únos Sabinek, Adam a Eva, Bacchanal, Apollo a Dafné a mnohé jiné.
Malby Rubensovy, ale i řady dalších umělců, mohou vyvolat v návštěvníkovi galerie silné sexuální pocity
Rubens není ve sféře erotické a sexuální inspirace jediný. Nemusíme myslet jen z domácích autorů namátkou na Marii Čermínovou – Toyen, Káju Saudka ani na explicitního titána Františka Ringo Čecha. Setkal jsem se s mužem, pro kterého v této oblasti hrál podstatnou roli obraz malíře Françoise Bouchera (mj. dvorního portrétisty Madame de Pompadour). Velmi se mu líbila jeho Diana v lázni. Miloval (a k milování jej podněcovaly) obrazy Odpočívající odaliska, a především Tmavovlasá odaliska. Při návštěvě Louvru jej kupříkladu nezaujal záhadný úsměv Mony Lisy. Zato rokokové odalisky – ženy dle dobových pramenů zobrazené jako kurtizány – to byl vskutku jeho zcela současný erotický „šálek čaje“.
Do třetice z „turistických syndromů“ existuje:
Jeruzalémský syndrom
Na rozdíl od předchozích má charakter psychotického onemocnění. Propuká v městě, jež mu dalo název. Pravděpodobně častěji u věřících křesťanů než u židů. U muslimů se objeví jen zcela ojediněle. Jeho základem je náhle vzniklý blud o povolání postiženého k reformátorské náboženské aktivitě. Mnohdy začne kázat dejme tomu bizarně modifikované Evangelium. K tomu se přidruží výrazný neklid, úzkost, zmatenost, nedostatek spánku, zrušení do té doby existujících sociálních vazeb.
Stane se z vás na dovolené mesiáš? Podrobněji v článku Plánujete dovolenou na svatých místech? Pozor na Jeruzalémský syndrom
Po poměrně krátké psychiatrické hospitalizaci dochází ke zklidnění. Po návratu z Izraele do vlasti je pak epizoda vnímána nejspíš jako jakási noční můra.
Jak vidno, cesty za hranice všedních dnů vskutku nebývají bez rizika. Pro všechny krásy světa platí výrok slavného hokejového trenéra Ivana Hlinky. O milované a bezesporu krásné hře, v níž vynikl, konstatoval: „Hlavně se z toho nepo…“
ČLÁNKY DO MAILU
