Názory k článku 3 způsoby, jak vznikne fobie ze zvířete

Mě zaujala ta fobie z koček zmiňovaná mezi těmi běžnými. Vždyť přece kočky (narozdíl od psů) nekoušou, bývají bázlivé, takže strach je většinou neoprávněný - jako u těch ptáků (ač agresivního kohouta bych se bála taky).

Téměř kam sahá moje paměť, jsem měla děsivou hrůzu z hadů, odpor k nim, a i při pohledu třeba jen na TV program o hadech jsem doslova byla ochromená děsem. Až v pokročilé dospělosti, nějakých 8 let zpátky, jsem měla možnost navštívit tropický prales Lacandona na jihu Mexika. A tam, v divoké džungli jsem potkala indiána s velkým hadem. Otřásla jsem se děsem, ale ten člověk mě začal přesvědčovat, ze můj děs je jen v mé hlavě a ať se ho zkusim zbavit a ať se hada jen lehce dotknu. A jelikož já nesnáším být otrokem čehokoliv, včetně vlastního strachu, přemohla jsem se a hada se dotkla. A ejhle, byl to příjemný tvor na dotek, a já si uvědomila, že je vlastně nádherný a patří sem na ten svět právě tak, jako já. Nakonec jsem si ho vzala do rukou a i si ho dala na ramena za účelem fotky, vyhrané bitvy nad sebou samou. Od té doby se hadů uz neděsím ani neštítím. Respektuji je, i když asi jako domácího mazlíčka bych ho nezvolila. Ale fobii už nemám, naopak je obdivuji pro jejich krásu a vim, že za to jací jsou nemohou a my se jim třeba také nemusíme libit. Fobie je svým způsobem nepříjemná nemoc, ale vyhrát se nad ní dá. Chce to jen dokázat poručit sám sobě. Jinak už neni jiný tvor, ani mezi hmyzem, který by mě děsil. Snad jenom někteří lidé.