Každá pátá dvojice čelí potížím s otěhotněním, důvody k tou jsou rozmanité, od anovulace, snížené pohyblivosti spermií až po sexuálně přenosné choroby nebo neprůchodnost vejcovodů. Páry v touze po potomkovi navštěvují reprodukční kliniky, kde odborníci pátrají po příčinách a následně doporučí léčbu, respektive metodu, která by pomohla ženě otěhotnět.
Co se dozvíte v článku
Už více jak 40 let s IVF
Jednou z metod asistované reprodukce je oplodnění ve zkumavce. Pro proces, který umožňuje splynutí vajíčka se spermií mimo tělo (in vitro), se používá zkratka IVF. V rukou zkušeného embryologa mluvíme o spolehlivé metodě, velmi blízké přirozenému oplození.
Přestože asistovaná reprodukce není žádnou novinkou, Louise Brownová, „první dítě ze zkumavky“, se narodila v roce 1978, stále je tato metoda opředena řadou mýtů.
Mýtus č. 1: Hormonální stimulace je zátěží pro organismus a bolí
Hormonální stimulace je proces, během kterého následkem krátkodobého užívání hormonů dozraje ve vaječnících ženy více vajíček, než je v přirozeném cyklu běžné. Tato procedura je nedílnou součástí každého IVF cyklu.
Ženy se obávají, zda jim stimulace příliš nezatíží organismus. „Největší hormonální zátěži čelí organismus v průběhu těhotenství. Během hormonální stimulace, která obvykle trvá pouze deset až dvanáct dní, jsou oproti tomu hladiny hormonů mnohem nižší. Ženy se tedy negativních dopadů na zdraví nemusejí obávat,“ objasňuje lékařka Kateřina Veselá, ředitelka reprodukční kliniky Repromeda.
Mezi ženami také někdy panují obavy z náročnosti procedury či bolesti. Každá žena je unikát, stejně individuální je i reakce organismu. Nicméně nervozita se, podle Kateřiny Veselé, obvykle rozplyne po první aplikaci léku, která probíhá pod dozorem zdravotníka.
Strach z velké injekce, kterou jim lékař píchne do svalu, je též neopodstatněný: „Už dlouhou dobu se neužívají léky zaváděním injekce do svalu, což by mohl někdo vnímat jako bolestivější. Dnes se kvalitní preparáty aplikují těsně pod kůži, ideálně v podobě drobné jehličky v peru, podobném, jaké užívají například diabetici,“ uklidňuje lékařka.
Ženy obvykle popisují mírnou únavu a pocit nafouknutí v oblasti podbřišku, většina však funguje i během stimulace zcela normálně. Pouze pravidelně docházejí na ultrazvuková vyšetření, která sledují reakci vaječníků.
Mýtus č. 2: Mají dvojčata? Tak to určitě byli na IVF
Tento mýtus vlastně není ani tak mýtem, jako spíše překonanou skutečností. Dříve opravdu bývalo po absolvování IVF poměrně častým jevem rození vícerčat. Důvodem bylo zavádění většího množství embryí do dělohy ženy, jelikož se myslelo, že to zvýší šanci na uchycení alespoň jednoho z nich. Pravděpodobnost, že budou mít budoucí rodiče doma dvojčata, pak byla přibližně 20 %.
Od tohoto postupu se však začalo v průběhu let upouštět. Zjistilo se totiž, že úspěšné uchycení embrya ovlivňují důležitější faktory, kupříkladu jeho kvalita, genetická výbava nebo příprava děložní sliznice. Vícečetné těhotenství je navíc pro ženu náročnější, mnohdy komplikovanější a nese nemalá rizika, například předčasný porod. „Cílem asistované reprodukce by nemělo být pouze těhotenství, ale především zdravé miminko. Jsme rádi, že průměrný počet transferovaných embryí je na naší klinice již dlouhodobě 1,0,“ doplňuje ředitelka reprodukční kliniky.
V roce 2012 byla v České republice dokonce změněna legislativa upravující podmínky pro umělé oplodnění. Páry tak od té doby mohou absolvovat čtyři cykly IVF hrazené z pojištění, ale jedině za předpokladu, že u prvních tří z nich bylo do dělohy zavedeno pouze jedno embryo.
Mýtus č. 3: Já jsem neplodná? Vždyť normálně menstruuji
Do ordinací lékařů reprodukčních klinik často přicházejí také ženy, u nichž se na první pohled zdá být vše v naprostém pořádku, přinejmenším co se periody týká. Poměrně častým omylem je totiž domněnka, že žena, která menstruuje, má i normální ovulaci.
Bohužel měsíčky, ani ty pravidelné, ještě automaticky neznamenají, že k ovulaci skutečně dochází. Tento jev se nazývá anovulace. Žena o ní ani nemusí vědět. Cítí se jako obvykle, krvácí také tak, pouze nedochází k žádanému uvolnění vajíčka. Jakákoliv snaha otěhotnět je v takovém případě vyloučena.
„Anovulace může být vedlejším efektem nejrůznějších hormonálních onemocnění, syndromu polycystických ovarií nebo třeba zvýšené hladiny stresu,“ vysvětluje Kateřina Veselá.
To, zda žena ovuluje, si může ověřit i doma pomocí ovulačních testů zakoupených v lékárně. V případě anovulace je třeba následující kroky řešit přímo s lékařem, který navrhne další postup. Obvykle se nasazuje hormonální léčba.
Mýtus č. 4: Děti „ze zkumavky“ jsou neduživé
Budoucí rodiče, kteří podstupují proces umělého oplodnění, určitě nemusejí mít obavy, že bude mít jejich miminko vlivem asistované reprodukce zhoršené zdraví. Děti, které jsou počaty za asistence lékařů na reprodukčních klinikách, nelze nijak rozeznat od těch, které se zrodily přirozenou cestou. A rozhodně nejsou neduživější.
Uvádí se, že riziko vývojových vad je u dětí z IVF okolo 3 %, tedy stejné jako v běžné populaci. V mnoha případech naopak dokáže umělé oplodnění genetickým onemocněním předejít. „Pokud se u daného páru prokáže riziko přenosu závažného genetického onemocnění, proběhne takzvané preimplantační genetické testování,“ nastiňuje lékařka. Vyšetření označované zkratkou PGT sleduje, zda je embryo zdravé.
Pokud se u embrya vyskytne přítomnost genetické vady, zvolí se jiné, které genetickou zátěž nenese. To vše probíhá ještě před jeho zavedením do dělohy matky.
Mýtus č. 5: Za neplodnost může psychika
„Psychika ovlivňuje plodnost mnohem méně, než si lidé myslí. Pacientky, které léčbu neplodnosti nesou po psychické stránce těžce a stresují se, nám těhotní stejně jako ženy, které jsou tak říkajíc v pohodě,“ říká specialistka na léčbu neplodnosti Jana Daňková Kučerová z ostravské kliniky Reprofit, která psychologii párů dlouhodobě zkoumá.
Psychická nepohoda podle ní neplodnost sice výrazně neovlivní, léčbu ale obvykle provází. „Psychickou zátěž, kterou žena při neúspěšné snaze o početí dítěte prožívá, lze přirovnat k úmrtí v rodině,“ vysvětluje lékařka.
Ženám také neprospívá ani tlak okolí na to, aby už rodinu založila. „S neplodností se potýká přibližně 20 % párů, většina tedy otěhotní přirozeně. Ženy proto neustále narážejí na těhotné kamarádky a známé, které si potomka nemusely ‚vybojovat‘, a to je konfrontuje s jejich situací a je pro ně frustrující,“ doplňuje Štěpán Machač z IVF Clinic.
Odborná spolupráce:
MUDr. Kateřina Veselá, Ph.D.
Ředitelka kliniky reprodukční medicíny a preimplantační genetické diagnostiky Repromeda. Věnuje se reprodukční genetice a preimplantační genetické diagnostice.
ČLÁNKY DO MAILU