Testace protilátek je pouze zdánlivě odtažitým teoretickým tématem. Ve skutečnosti se velmi úzce týká mnoha významných praktických situací a především nám velmi hezky dokresluje obraz „dokonalosti“ našeho očkovacího velkostroje a poukazuje na jeho skutečné cíle a úmysly.
Co je to vlastně testace?
Testace znamená provedení laboratorního vyšetření prokazujícího existenci protilátek proti původci určité nemoci v těle testovaného jedince. Jednoduché? – Zdánlivě.
Testace protilátek by měly význam před očkováním a přeočkováním, ale i po něm
To, že máte v krevním séru v dostatečné míře pozitivní protilátky proti původci určité nemoci, nejčastěji znamená, že jste danou nemoc už prodělali, nebo že se jedná o účinky vakcíny podané preventivně proti tomuto původci. Nelze však opomenout, že tyto dva stavy se mohou kombinovat. Pokud vakcína primárně selže, stále můžete mít pozitivní test na protilátky prostě proto, že jste mezitím onu nemoc prodělali. Nález protilátek poté nelze přisuzovat účinku vakcíny, avšak prakticky to již nelze rozlišit.
Tato skutečnost může mít velký interpretační význam zejména u těch nemocí, které jsou v populaci velmi frekventované a probíhají obvykle mírně až bezpříznakově. Nechci nyní rozebírat problematiku nižší spolehlivosti některých testovacích metod, možnou zkříženou reaktivitu protilátek, ani problém sice tvořených, avšak v důsledku nefunkčních protilátek (tzv. strukturálně nefunkční protilátky, které nejsou protektivně účinné). Testace jedinců na protilátky má svůj význam i mimo tuto velmi odbornou laboratorní a imunologickou problematiku.
Význam testace ještě před očkováním: možná už máte imunitu
Proč a kdy bychom měli testovat jedince na protilátky ještě před provedením očkování? Odpověď je velmi jednoduchá. Taková předočkovací testace je účelná a užitečná všude tam, kde víme, že očkování jedinců, kteří nemoc již prodělali, je zbytečné a odborně neodůvodněné (není indikované). Pouze u očkování velmi malých dětí lze vycházet z předpokladu, že se pro svůj věk s původcem nemoci ještě asi nesetkaly a nemusíme to testovat. I tento všeobecný předpoklad má však někdy své meze a hranice.
Existují mnohé nemoci, které zanechávají dlouhodobou či trvalou imunitu, případně jejich prodělání vede již k výrazně oslabenému průběhu následných reinfekcí. Očkování po prvním prodělání takových onemocnění již proto není rozumné a nikomu užitečné. U nemocí, které prakticky nemohou proběhnout nezpozorovány a bez určení diagnózy (například plané neštovice) nemusíme jejich prodělání samozřejmě zjišťovat laboratorní testací. Avšak u nemocí, které často pro jejich mírný, bezpříznakový či nespecifický průběh ani nediagnostikujeme, nelze jejich předchozí prodělání u jedince spolehlivě zjistit jinak než právě testací. (Například infekce rotaviry bývají často lehké a zcela bezpříznakové. U tzv. „chřipky“ si zase často nemůžete být jisti, zda opravdu šlo o virovou chřipku nebo o infekci horních cest dýchacích způsobenou jiným patogenem.)
Přečtěte si: Co o vás řekne, když řeknete áááááá
Existují však také nemoci, kde zbytečnost očkování po jejich prvním prodělání (po tzv. primoinfekci) má jiné a složitější medicínské odůvodnění. Tuto skutečnost lze poté nejlépe zjistit z textu SmPC příslušných vakcín. Indikace jejich podání jsou v takovém případě uvedeny s omezením, že očkování je užitečné pouze u jedinců, kteří se s danou infekcí dosud nesetkali apod. Viz například SmPC vakcíny Cervarix:
„Cervarix je určen pouze k profylaktickému podání a nemá žádný efekt na již aktivní HPV infekci nebo klinicky přítomné onemocnění.“ Tomu rozumějme tak, že dívkám či ženám, u kterých by byly testací nalezeny pozitivní DNA protilátky HPV viru (známka aktivní či perzistující HPV infekce), Cervarix již užitečný být nemůže a aplikován proto být nemá. Více si o tom ještě povíme v díle o očkování proti karcinomu děložního hrdla.
Rozhovor: Nežádoucí účinky vakcíny proti rakovině děložního čípku jsou vážné, varuje Anna Strunecká
Přeočkování je mnohdy zbytečné nebo předčasné
Existují dále nemoci, proti kterým dnes jedince očkujeme opakovaně, protože efekt vakcín v čase není dokonalý a vyprchává. Například proti klíšťové encefalitidě by se mělo dle oficiálních doporučení přeočkovávat vždy po 3–5 letech. Pokud tak neučiníte a nepřeočkujete, bude jinak 99% ochranný účinek vakcíny „významně nižší“, jak uvádí např. SmPC vakcíny FSME IMUNN. Avšak už raději neuvádí, o kolik procent se ochrana bez přeočkování po 3–5 letech sníží konkrétně. A protože to je „pouze“ tak na 80 % (http://www.vakciny.net/AKTUALITY/akt_2007_07.htm), bylo by pořád velmi rozumné raději po pěti letech provést u očkovanců testaci. Tou bychom rozlišili, kterých 80 % očkovanců po pěti letech přeočkování proti klíšťové encefalitidě ještě vůbec nepotřebuje a kterých 20 % už asi ano. Taková testace IgG-protilátek by rodiče vyšla na cca 480 Kč a navíc jim to ještě uhradí pojišťovna. Proč neprovádíme a široce nedoporučujeme našim pacientům takovou „optimalizační“ testaci? Proč velké procento očkovanců přeočkováváme boostery vakcín (posilující dávkou) zbytečně brzy podle paušálních doporučení, když individuální testací dokážeme zjistit, kdy a u koho to ještě vůbec není potřeba? – Odpovězte si sami. Není totiž vůbec složité na to přijít…
To se samozřejmě netýká pouze přeočkování proti klíšťové encefalitidě, ale de facto všech onemocnění, vůči kterým dnes standardně přeočkováváme. Slyšel jsem jednou názor, že se taková testace nedělá, protože to není ekonomické. Je zkrátka levnější „nabouchat“ levné boostery vakcín po určitém čase do všech očkovanců, ať už to potřebují nebo to z větší části v tomto čase ještě vůbec nepotřebují, než drahými testacemi rozlišovat, komu konkrétně boosterem pomůžeme a koho z dostatečně chráněných jím pouze zbytečně ohrozíme rizikem neúčelně podané vakcíny a případně mu ještě zbytečně vytáhneme z kapsy nějaké ty jeho penízky.
Čtěte také: Jedna dvě, klíště jde… Stojí za očkováním v Česku podplacení lékaři?
Testace před provedením prvního očkování i před přeočkováním mají tedy význam pro očkovance samotného a jsou nástrojem provádění efektivní ochrany jeho vlastních zdravotních zájmů. V některých případech je to i význam naprosto zásadní. To, jaký „krajíc“ by takové testace ukrojily ze současných zisků výrobců vakcín (obzvláště některých), to by se dalo i přiměřeně přesně spočítat. Údaje k takovým výpočtům máme k dispozici v jejich oficiální, protože samotnými výrobci k jinému účelu používané podobě. (Jen tak mimochodem se zamyslete, jak elegantní řešení tohoto „rizika humánní medicíny prováděné humánně“ poskytuje pevný řád povinných očkovacích programů.) Tím se ale nyní hlouběji nezabývejme.
OČKOVACÍ KALEDNÁŘ – povinná i nepovinná očkování, děti i dospělí, očkování do zahraničí:
Význam testace po očkování: Skutečně jste chráněni?
Proč bychom měli jako rodiče chtít testaci protilátek u již očkovaných dětí i v případě, kdy se o naši rozvahu nad vhodností pravidelného přeočkování boosterem vakcíny nejedná? Po pravdě řečeno si vůbec neumím vysvětlit, proč zejména takoví rodiče, kteří se přímo bijí do prsou za to, že jejich děti musí být očkovány a že to dělají pro jejich nutnou ochranu (a činí rozhodně správně!), vůbec nezajímá, zda té ochrany u svých dětí vlastně dosáhli? Nezajímá je ani, zda tato ochrana v čase trvá a zda je tedy jejich dítě chráněno reálně.
Ihned po provedení očkování de facto upadnou do slepé důvěry a zcela rezignují na další nástroje, které by případně mohli k ochraně svého dítěte použít, kdyby například testací zjistili, že u něj první vakcína primárně selhala. Pokud by šlo o selhání časné, mohli by očkovat dítě jinou vakcínou. Pokud by efekt vakcíny v čase vyprchával, mohli by na základě testace včas, účelně a iniciativně nechat dítě přeočkovat.
Dostal jsem již dávno na tuto otázku z publika od jednoho lékaře odpověď: „Nemá smysl to zjišťovat a vám nemá smysl vysvětlovat proč…“ Musím se přiznat, že bych tu argumentaci docela rád jednou slyšel i pochopil. Dosud mi totiž její možné logické jádro uniká. Ačkoliv se průběžně provádějí klinické studie, které na skupinách očkovanců sledují poklesy hladin protilátek v dlouhém čase, je systémové zohlednění průběžných výsledků těchto studií zastřeno nejen komerční mlhou, ale i mnoha objektivními technickými a organizačními problémy a překážkami. Pravděpodobnostní výsledky těchto studií a zdravotní zájmy konkrétního jedince jsou navíc v určitém svém aspektu málo „kompatibilní“. Tento aspekt si lze ozřejmit na příkladu.
Tři nabídky
Představte si, že jste jako rodič očkovali své dítě proti závažné nemoci vakcínou s dosud jen velmi krátkou dobou vědecky prokázané tvorby protilátek. Nikdo zatím přesně neví, jak dlouho bude tato vakcína účinná, případně kdy začne její účinek již výrazněji vyprchávat. Své dítě přitom chcete chránit pokud možno co nejdéle případně na celý život.
K tématu: Nová vakcína – to je ta nejhorší možná reklama
- Jeden vědec vám prozradí, že je angažován v korporátních klinických studiích, které sledují, zda a jak bude účinek této vakcíny průběžně u očkovanců vyprchávat. A tento vědec vám dá nabídku: „Když mi řeknete, u kolika procent očkovanců musí vyprchat účinek vakcíny, abyste se rozhodli již přeočkovat své dítě, tak vám dám vědět, až v námi sledované skupině takový stav nastane.“
- Druhý den ale potkáte druhého vědce ze stejného výzkumného týmu a ten vám nabídne něco jiného: „Když mi řeknete, u kolika procent očkovanců musí vyprchat účinek vakcíny, abyste se rozhodli otestovat své dítě na přítomnost protilátek, tak vám dám vědět, až v námi sledované skupině takový stav nastane.“
- A co čert nechtěl, třetí den potkáte třetího vědce ze stejného výzkumného týmu a ten vám nabídne ještě něco jiného: „Když mi řeknete, za kolik let by měl u 50 % očkovanců vyprchat účinek vakcíny, abyste se rozhodli své dítě již nenechat přeočkovat, tak vám dám vědět hned, jak si budeme jistí, že účinek vakcíny vyprchává takto pomalu nebo ještě pomaleji.“
Přiznávám, nejsou to úplně jednoduché nabídky. Měli byste si dobře promyslet, co vlastně znamenají a jaké informace vám pro vaše rozhodnutí přinášejí. Toto zamyšlení samo o sobě dá především hodně vám samotným. Měli byste si při něm uvědomit riziko, které jste a které již nejste ochotni nést ve vztahu k pravděpodobnosti selhání vakcíny. Toto riziko si dobře zapamatujte, protože právě vůči němu byste měli provádět své subjektivní komparace, projekce a další soudy a formovat si názory na jiné věci. Například na to, zda testace po očkování dítěte má nebo nemá smysl a případně kdy.
Široce prováděné testace ohrožují komerční zájmy
Na tomto místě bych mohl zmínit zcela samostatně nejméně deset dalších důvodů, proč a čím by všeobecné rozšíření provádění „optimalizačních“ testací před očkováním, před přeočkováním i po očkování ohrozilo komerční zájmy výrobců vakcín a čím by naopak prospělo očkovancům. Jde zde především o veřejný přísun takových informací, jejichž neznalost dnes podporuje zájem a rozšiřuje prodej a odbyt vakcín, ale také jejichž absence brání účinnému zpochybňování někdy opravdu „slepených“ argumentací používaných dnes na obhajobu například povinných očkování (některých).
Rozhodl jsem se na závěr z tohoto koše vyndat jediný kousek spíše zábavný než závažný. I když, kdo vlastně ví… Snad mi jej odpůrci i příznivci prominou.
Lze reklamovat vakcínu?
U režimů dobrovolného očkování je vakcína produktem, který je nabízený spotřebitelům jako každý jiný výrobek. Spotřebitel si kupuje vakcínu s oprávněným předpokladem, že tento výrobek má vlastnosti, které mu výrobce přisuzuje a které u něj uvádí. Pokud se prokáže, že vakcína tvrzené vlastnosti nemá, poté samozřejmě lze reklamovat i vakcínu a žádat po prodejci vrácení peněz, protože zaslání nového výrobku by v tomto případě bylo absurdní.
Ačkoliv výrobci u svých vakcín samozřejmě uvádějí, že vakcína nemusí účinkovat vždy a u každého, tato obecná deklarace na zbavení se veškeré odpovědnosti rozhodně nestačí. U vakcín jsou uváděny konkrétně mnohé další údaje, které mají vliv na obchodní rozhodování spotřebitelů – rodičů. Problematika je to právně složitá, ale zjednodušme ji: Pokud by spotřebitel nebo skupiny spotřebitelů vakcín s rozvojem vědeckého poznání prokázali, že v době, kdy jim vakcíny byly prodány, je výrobce prezentoval s takovými vlastnostmi, které se ex post ukázaly jako nesprávné, nepravdivé, nadsazené nebo významné vlastnosti, které naopak nebyly uvedeny vůbec, mohli by se velmi účinně domáhat vrácení svých vynaložených finančních prostředků (nikoliv domáhat se jiného typu odškodnění).
Nyní si konspiračně zaspekuluji: Pokud by si dnes všichni rodiče schovali účtenky z nákupu vakcín a pokud by sledovali v čase vývoj vědeckého poznání o vlastnostech těchto vakcín a případně vhodně doplňovali své pozorování testacemi, je možné, že za 15–20 let by také mohl některý výrobce vracet na hromadnou žalobu veškerý svůj zisk, který dnes „udělal“ na určité vakcíně. To, že výrobce pozdější vědecká zjištění o svém produktu přece nemohl předpokládat a znát, to jej vyviňuje například z možné trestní odpovědnosti nebo z některých typů deliktů, ale rozhodně ne z nabytí finančních prostředků od spotřebitelů za vakcínu, která má odlišné (a méně „vábné“) vlastnosti, než jim sám dříve tvrdil.
Ačkoliv někteří čtenáři spěchají na některá konkrétní témata, mám o jejich zařazení určitou představu. Příští díl bych pouze zdánlivě odlehčil úplně jiným stylem zpracování i obsahem. Budeme si vysvětlovat některé časté omyly, které do vašich myslí a názorů „umně“ zasévá manipulativní reklamní a odborná komunikace ve vztahu k očkování a vakcínám. Takových dílů ještě přijde více. Trošku si tím sám odpočinu před zpracováním náročného tématu, kterým bude v 8. dílu očkování proti tetanu.
ČLÁNKY DO MAILU