Chcete-li si vydělat hodně peněz, otevřete si živnost poradenství ve zdravém životním stylu, pověste si na dveře cedulku třeba „Bylinková poradna Slunečnice“, a pak už jen kasírujte. Co na tom, že bylinkám nerozumíte. To není podstatné. I kdybyste nakrásně někomu ublížili a zničili mu zdraví (ano, to jde i pouhými bylinkami), odpovědnost neponesete. Vy jen radíte. Je na lidech, kteří vám za to přišli zaplatit, zda a jak moc se vašimi radami budou řídit.
Léčitelství u nás nikdo nereguluje a do budoucna ani regulovat nehodlá. Ministr zdravotnictví toto povolání totiž nechce zoficiálnit, takže se raději budeme tvářit, že léčitelství neexistuje. Přinášíme sedmero rad, jak si nezničit zdraví a nenaletět podvodníkům.
Existují bylinkáři a léčitelé, kterých si tisíce lidí váží. I šarlatáni bez zodpovědnosti.
Klidně můžete vyhlásit i veřejně, že jste neumětel, jako nedávno léčitel Heřmánek. Ten v rozhlasovém rozhovoru pro rádio Wave přiznal, že když začal léčit, tak si dokonce bylinky, které lidem dával, pojmenovával vlastními vymyšlenými názvy, protože je neznal. A odhadoval, na co by se tak která asi mohla hodit. Učit se cokoliv z atlasu odmítl. Prý proto, že „neumí číst“, jak sám svěřil rádiu. Přesto má fronty lidí před ordinací. Umí si totiž udělat dobré PR.
Není divu, že se pak člověk z druhé strany od lékařů dovídá, co mohou takoví léčitelé napáchat. V odborném lékařském časopise bude brzy publikován zdokumentovaný případ z jedné velké pražské nemocnice, dítěte s nádorem. Dobrá prognóza, nádor dobře reagoval na léčbu a mizel. Rodiče přesto s dítětem „pro jistotu“ zašli k léčiteli a ten jim poradil pročistit tělo. A to litry mrkvové šťávy. Bohužel nádor na přebytek karotenu v těle zareagoval: stal se k léčbě imunní. Příběh bohužel nekončí dobře.
Čtěte téma: Naděje je dobrý obchod
Jak nenaletět léčiteli
To všechno neznamená, že by v Česku nežili lidé, kteří mají dar od Boha. A umí lidem pomáhat. Neříkejme léčit, protože toto slovo je vyhrazeno pro skutečné lékaře a podvodní léčitelé si dávají velký pozor na to, aby se nikde neobjevilo – ani na ceduli u dveří, ani na vizitkách či webových stránkách. Právníci jim dobře poradili, že z toho by bylo ošklivé popotahování se zákony, kdyby se chlubili tím, že umí léčit.
V každém případě existují bylinkáři a léčitelé, kterých si tisíce lidí váží: páter Ferda, bylinkář Zentrich a Janča… Nebo léčitel z Písku, jehož jméno si s dovolením nechám pro sebe, protože nepotřebuje reklamu. Na internetu o něm nenajdete zmínku. Oč je skromnější na své dary, o to víc umí. A to je první zásada, kterou se pacient může řídit, když chce oddělit zrno od plev.
Čtěte také: MMS je v prvé řadě byznys
1. Dobrý léčitel je skromný, nepotřebuje reklamu
Obvykle nemá webové stránky, protože je nemá čas udržovat a taky se řídí heslem: kdo mě potřebuje, ten si ke mně cestu sám najde. A už vůbec se nenechává fotit se slavnými osobnostmi a nechlubí se jejich léčbou. Jednak je to soukromá věc těch lidí a pak: komu bylo shůry dáno, nepotřebuje si dodávat lesku od jiných hvězd.
2. Neplatíte u něj tisíce
Léčitelé, kteří umí, pokorně přijímají svůj dar a nekupčí s ním. Najdete-li hned na vstupních dveřích rozepsány taxy za kdeco nebo hodinovou sazbu za sezení, rychle zpozorněte a raději se poroučejte. To vše neznamená, že by si léčitel nemohl říct o peníze. Ale platí se obvykle za bylinky či další doplňky stravy a nejsou to částky v řádech tisíců, ale stokorun.
3. Netvrdí, že vyléčí všechno. Nebo skoro všechno
Opět: ti, kteří umí, ví, že nejsou druhý Ježíš, který vyléčil všechny a všechno. Léčitel, který sebevědomě tvrdí, že vyléčí rakovinu, je podvodník a rychle pryč od něj. Jsou sice takoví, kteří umí tělu pomoci uzdravit se (ostatně ten můj vyléčil tchyni z rakoviny a nevidět to manžel rentgenolog na snímcích, nikdy by tomu nevěřil), ale jednak jde o individuální případy a jednak platí nepřímá úměra: čím větší sebevědomí, tím méně „darů“ dotyčný obvykle dostal.
4. Nikdy vám nezakáže spolupráci s lékaři
Zase jsme u pokory. A u zdravého rozumu. Podle Rudolfa Zemka, lékaře, který žije přes třicet let v Německu, kde jsou léčitelé oficiálním povoláním, by si žádný z nich nedovolil zakázat pacientovi léčbu klasickou medicínou. Třeba chemoterapii u rakoviny. „Naopak: musí vědět, kde je ta hranice, dokdy může ještě pomoct on sám a kdy už je nutné pacienta odeslat k lékaři. A je to těžké rozhodování – pacient je pro léčitele platící klient,“ říká Rudolf Zemek. Jenomže: pokud by léčitel včas nepoznal své hranice, může snadno přijít o licenci, kterou získal díky draze vystudovaným kurzům a státní zkoušce.
5. Neřekne: „Nikdo jiný vám nemůže pomoct, jen já!“
To je věta, kterou z úst poctivého léčitele neuslyšíte. Dobrý léčitel se nechvástá, ani nezastrašuje, že když se nebudete léčit u něj, zemřete nebo se vám povede bídně. Skutečný léčitel ví, že kolik je lidí, tolik cest k uzdravení. Nikdy není jen jedna cesta správná – ta jeho. Ale to jsme zpět zase u pokory…
6. Léčitel má svého učitele
Další radou přispěl biotronik Tomáš Pfeiffer, který na počátku devadesátých let seděl v komisi ministra zdravotnictví pro alternativní metody léčby a chtěl vytvořit svaz léčitelů. Nepovedlo se, nicméně za tu dobu má dostatek zkušeností s léčiteli a podvodníky. A radí: „Každý léčitel má svou osobní historii, své zkušenosti musel někde sbírat, u někoho se učit. Ptejte se, u koho. Ti dobří jsou obvykle pokračovateli školy a filozofie jiného slavného léčitele, nespadli jen tak z nebe,“ říká.
7. Nenechte si vymýt mozek
Rada na závěr: ať jste sebevíc zoufalí, protože vaše dítě umírá na rakovinu nebo máte sami nevyléčitelnou nemoc, nenechte si nikdy vymýt mozek sebecharizmatičtějším léčitelem. Poslouchejte svou intuici a nedůvěřujte slepě jednomu člověku, který vám tvrdí, že vám pomůže. I ti nejlepší léčitelé jsou jenom lidé a i oni mohou udělat chybu. Třeba prostě jen proto, že jsou příliš vyčerpaní.
Přečtěte si: Česká lékařská komora chce varovat před léčiteli-šarlatány
Velmi poučná je kniha Říkejte mi Miriam. Napsala ji žena, která se rozhodla porvat s rakovinou prsu a vzít nemoc zároveň jako přehodnocení svého života. Na své cestě k uzdravení kombinovala lékaře a klasickou medicínu s léčiteli. A její zážitky jsou leckdy bizarní. „Jedna léčitelka se mi pokoušela zabít rakovinu pomyslnými fialovými šípy, které mi do ní vrhala a křičela, že už vidí, jak se nádor zmenšuje,“ popsala ve své autobiografické knize. Vzala si tučné peníze a samozřejmě: nádoru se nestalo nic. Miriam přesto svou cestu k uzdravení našla, jak sama říká: možná právě proto, že se nespokojila jen s uměním lékařů, ale ani nespolehla jen na léčitele coby zachránce, ale pořád měla v hlavě kus zdravého rozumu a jím vše, co se jí nabízelo, poměřovala.
ČLÁNKY DO MAILU