9 nesmyslných tvrzení o kosmetice. Podle čeho tedy vybírat a čemu nevěřit

1. Výrobky z drogerie nejsou bezpečné

Tady je podle Lenky Průšové podstatné rozlišovat dvě věci. Pokud se výrobek prodává v rámci Evropské unie, musí vyhovět všem bezpečnostním parametrům, a to i při opakovaném použití. Ovšem to, že je nějaký výrobek bezpečný, neznamená, že je kvalitní, i když se to často zaměňuje. Kdybyste například vzali vodu a dali do ní trochu vitamínu C, testováním bezpečnosti výrobek projde. Ale z hlediska kvality to nebude stát za nic, i když vám to nijak neublíží, vysvětluje vývojářka. Ona sama je jednou z necelé desítky tuzemských certifikovaných auditorek, pokud jde o hodnocení bezpečnosti kosmetiky. 

Neznamená to samozřejmě, že kosmetika nikomu nezpůsobí potíže, kdyby ji například snědl – ale součástí legislativy je i to, že výrobce musí doložit složení produktu, které bude snadno dohledatelné v databázi CPNP (Cosmetic Product Notification Portal), která je však neveřejná a dostupná pouze orgánům kontroly. Pokud by třeba dítě požilo šampon či jiný produkt, může se právě skrz dozorové orgány kontaktovat toxikolog a rozhodnout o dalším postupu. Následky takových obtíží však obvykle za výrobcem nejdou, zde se prostě předpokládá, že lidé nebudou šampony jíst.

2. Čím přátelštější obal, tím lépe

Výrobky musí mimo jiné vyhovět po stránce mikrobiologické a splňovat nároky na termodynamickou stabilitu, což znamená, že se nijak nemění třeba při výkyvu teplot. Musí být rovněž kompatibilní s obalem, výrobek ho nesmí nijak narušovat. Já sama jsem nedávno připravila novinku, je to olejový gel, který jsme udělali do skleněného kelímku místo do pohodlnější lahvičky s polyetylenovým dávkovačem, což nám někteří lidí vyčetli – že musí do kelímku sahat prstem. Olejový gel by ale narušil těsnění dávkovače a výrobek by se mohl tím pádem stát nebezpečným. Kelímek byla tedy rozhodně vhodnější forma, popsala vlastní zkušenost Lenka Průšová.

3. Kvalitu poznám podle složení

Mohlo by se zdát, že stačí, když si zákazník nastuduje něco o možných účinných látkách v kosmetice a pak si vybere podle složení na obale. Jenže tak snadné to není. Na etiketách se ve složení neuvádí použitá koncentrace účinné látky. Takže u dvou výrobků, v němž u jednoho bude dodržená doporučená účinná koncentrace a v druhém ne, bude vypadat složení úplně stejně, říká Lenka Průšová z firmy Canneff. Poměry použitých ingrediencí tam v souladu s legislativou být nemusí. 

Přečtěte si také:

Vyhrajte omlazující sérum s účinnou látkou z konopí

Je pravda, že by složení mělo být zapsáno sestupně, a první látky by tak v kosmetice mělo být nejvíce, ale například látky obsažené v množství méně než procentním – a to není u drahých složek kosmetiky zase taková výjimka – mohou být v libovolném pořadí. A zákazník z toho nevyčte nic, nemluvě o tom, že i mezi těmito účinnými látkami existují rozdíly v kvalitě. Lidé se mě občas ptají, jak kvalitní je kosmetika, kterou používají, ale bez analýzy v laboratoři, jen ze složení, to nevyčtu ani já.

4. O kvalitě rozhodují procenta

Výrobci mohou na obalech kosmetiky uvádět, že jejich produkt obsahuje například tři procenta nějaké účinné látky proti vráskám. Podle Lenky Průšové jde velice často především o marketingový tah, protože podle ní laik v obchodě nemá šanci posoudit, co pro jeho pokožku například znamená, když výrobek obsahuje jedno procento niacinamidu nebo tři procenta kyseliny hyaluronové. 

Navíc byste potřebovali vědět, o jaký typ té konkrétní účinné látky jde – protože, když to zjednodušíme, jedno procento látky na stabilní bázi může být účinnější než tři procenta v horší kvalitě. 

Pokud jde o kyselinu hyaluronovou, dá se narazit na výrobky tvrdící, že jí obsahují sto procent – je to ovšem nesmysl, protože v takové koncentraci má podobu bílého prášku. Spíše to tedy znamená, že jde o roztok této kyseliny, v němž není nic jiného. 

Zavádějící tvrzení na kosmetice? Stopka

• Solidní výrobci kosmetiky napříč Evropskou unií v kooperaci s kontrolními orgány již před několika lety dosáhli přijetí nařízení, které jasně stanovuje, jaká tvrzení se na výrobcích objevovat nesmí. Stejně se ale objevují produkty, které ho porušují. 
• Jde například o tvrzení, že výrobek má nějaké vlastnosti, aniž by to bylo možné nějak doložit. 
• Výrobce také nesmí vydávat za přednost svého produktu fakt, že jen dodržuje minimální právní požadavky – to se týká například testování na zvířatech, které je v EU už celoplošně zakázáno. 
• Tvrzení o kosmetických přípravcích musí být objektivní a nesmí očerňovat konkurenci ani legálně používané složky. 
• Výrobci například nesmí na obalech psát, že výrobek schválil příslušný orgán v rámci Unie, například Státní zdravotní ústav. Může to vyvolávat dojem, že výrobek je léčivý nebo více bezpečný, ovšem Státní zdravotní ústav ve skutečnosti nic neschvaluje. Na SZÚ lze pouze udělat některé druhy testů, například mikrobiologické, které jsou nutné pro řádné uvedení kosmetického výrobku na trh. Tento test lze ale udělat v jakékoliv jiné laboratoři, která je k tomu akreditována.

Celé nařízení zde

5. Dražší výrobky jsou účinnější

Tohle platí jen částečně. Lenka Průšová říká, že když bude za úkol vyrobit krémy za padesát a pět set korun, může ten druhý skutečně být desetkrát lepší. Ale krém za pět tisíc korun už podle ní ještě desetkrát lepší nebude, tam už zákazník platí za značku a marketing, za designový obal nebo třeba za to, že jde o limitovanou edici. 

Zásadní roli hraje cena vstupních surovin. Pro představu, kilo kmenových buněk momentálně stojí 1890 eur a je jasné, že do výrobku za pár desetikorun není možné jich dát tolik, pokud vůbec, aby to mohlo mít nějaký účinek. Mezi drahé složky patří také kyselina hyaluronová nebo třeba čistý cannabidiol. 

6. Silikony v kosmetice jsou škodlivé

Když někdo zdůrazňuje, že například nepoužívá silikony, vzbuzuje u zákazníka pocit, že jsou nebezpečné. Jenže tak to není, říká Lenka Průšová.

Autor: Se souhlasem Lenky Průšové

Někteří výrobci na to reagují tím, že je přinejmenším v některých svých produktech nepoužívají a pak to prezentují na obalech jako jejich přednost. Tím dále posilují dojem, že jde o látky skutečně přinejmenším nevhodné. 

Jak říká Lenka Průšová, silikony v kosmetice samozřejmě splňují všechny normy kladené na bezpečnost surovin. Mohou někomu vadit? Některý z několika set druhů někomu vadit může, podobně jako někomu třeba vadí jahody, aniž by se dalo říci, že ovoce jako celek je škodlivé, použila příměr vývojářka kosmetiky. 

Většina silikonů je opravdu hypoalergenních, takže riziko vyvolání reakce se blíží prakticky nule. Absolutní novinkou na tomto poli jsou silikony modifikované pomocí sacharidů z cukrové třtiny, které mají až kolem 80 procent své hmoty tvořených látkami přírodního původu.

7. Přírodní kosmetika je lepší 

Pokud má někdo obavu, že mu kosmetika způsobí nějakou alergickou reakci nebo problémy s pokožkou, měl by se mít na pozoru spíše u té, která deklaruje zcela přírodní původ. Dráždit mohou například různé látky vznikající při oxidaci olejů a zrychlené žluknutí zejména u bio kosmetiky je velmi častý jev, vysvětluje Lenka Průšová. 

Podle ní je lepší než bažit po stoprocentně přírodním výrobku použít malé množství látek, které zajistí, že výrobek bude mít setrvalou kvalitu, bude stabilní a nebude se kazit. Každopádně, požadavky na bezpečnost jsou u přírodních i nepřírodních kosmetických přípravků úplně stejné. 

8. Výrobky netestované na zvířatech

Pokud se nějaký výrobce chlubí tím, že jeho produkty nejsou testované na zvířatech, jde o typický příklad porušování nařízení Evropské komise o tom, co se smí a nesmí uvádět na kosmetice. 

Na zvířatech se už netestuje žádná kosmetika a ani suroviny. Pokud to výrobce zdůrazňuje, vyzdvihuje něco, co je přitom pouze splněním platné legislativy a nikoliv žádný zvláštní přínos, vysvětluje Lenka Průšová. Mylné zdání, že se na zvířatech stále testuje, prohlubují různé spotřebitelské organizace, které vám (samozřejmě za poplatek) dovolí používat jejich loga, například s králíkem či různé vegan ochranné známky. Spotřebitel se pak domnívá, že co takovou známku nemá, bylo na zvířatech testováno. Není to však pravda.

Často někdo argumentuje například tím, že nějaký produkt obsahuje glycerin a ten že byl v minulosti testován a že to je špatně. Konkrétně třeba glycerin byl testován v roce 1953 a od té doby se používají data z této konkrétní studie. Test tedy není nutné opakovat a ani to nikdo neplánuje, dodala Lenka Průšová z firmy Canneff.

9. Kosmetika z lékáren je léčivá

Výrobci dojem, že jde o úplně jinou záležitost než kosmetika z drogerie či parfumerie, posilují i obaly, produkty často vypadají spíše jako léky než kosmetika.

Jak však upozorňuje Lenka Průšová, žádná kosmetika vám nevyléčí konkrétní diagnózu. Pokud by to dokázala, bude patřit do kategorie léčiv, ale kvůli tomu by musela absolvovat roky klinických zkoušek, a vstup na trh by tak byl stokrát dražší. Kosmetika z lékáren musí splňovat nároky na bezpečnost jako jakákoli jiná z drogerie, ale často je rovněž dermatologicky testovaná a bývá kvalitnější.  Ty věci bývají vysoce funkční, ale stále je to kosmetika, zdůraznila. 

Jak si tedy vybrat vhodnou kosmetiku? 

Záleží samozřejmě na vás, kolik do ní chcete investovat. Slušný pleťový krém je podle Lenky Průšové možné pořídit dejme tomu za 500 až 1000 korun. 

Pokud byste si koupili krém za dva tisíce a použili ho jednou za týden, neudělá vám zdaleka takovou službu jako ten za pětistovku, který budete používat denně. Vždycky se musíte dokonale odlíčit, pak použít tonikum a pak používat séra a krémy. Když to budete dělat denně, můžete nejdříve za dvacet osm dní očekávat nějaký výsledek, doporučila s tím, že výrobce obvykle má všechny své výrobky ve srovnatelné kvalitě, takže když vám vyhovuje jeden, mohli byste být spokojeni i s těmi ostatními.

Zásadní je, jak říká, aby člověk vyzkoušel, co mu vyhovuje a co ne, a u toho klidně zůstal. Možná to bude krém s retinolem, možná nějaký s kyselinou hyaluronovou, možná něco úplně jiného. Univerzální přípravek, který by vyhovoval všem, neexistuje. 

Odborná spolupráce 

Ing. Lenka Průšová 

Autor: Se souhlasem Lenky Průšové

Vývojářka a hodnotitelka bezpečnosti kosmetiky oprávněná vydávat posudky deklarující toxikologickou bezpečnost produktů. 

V roce 2019 uvedla s kolegou Janem Storchem na trh značku Canneff. 

Je rovněž spolumajitelkou české farmaceutické společnosti CB21 Pharma, která v červnu 2020 získala od Státního ústavu pro kontrolu léčiv certifikát správné výrobní praxe pro výrobce léčivých látek, a stala se tak jednou ze čtrnácti firem na světě, které jsou oprávněné vyrábět látku CBD neboli cannabidiol pro farmaceutické účely. 

Před časem firma uvedla na trh dva farmaceutické preparáty – rektální a vaginální čípky, šlo o vůbec první úspěšně schválenou registraci zdravotnických prostředků s obsahem látky CBD na světě.