Stěží najdeme nápoj s romantičtější pověstí, než je absint. Melancholičtí pijáci v posledním stadiu alkoholismu, Belle Époque, Van Gogh, kavárny na Montmartru, francouzští prokletí básníci, živé sny, údajné absintové šílenství a téměř sto let trvající prohibice v mnoha zemích… – „zelená víla“, jak tento vysoce alkoholický nápoj nazývají jeho milovníci, vyvolává v naší představivosti asociace plné barev i temných stínů.
Nejprve kult, pak zapovězený nápoj
Viktor Oliva: Piják absintu
V 19. století se pití absintu stalo v Paříži doslova kultem. Špatná úroda hroznů způsobila drastický nárůst cen vína, takže lidé hledali útočiště v absintu. Kromě kvalitnějších značek se absint vyráběl i z levného průmyslového alkoholu, a tak se stal dostupným pro každého. Zelený macerát, který tak proslavili básníci a malíři, pil v té době každý, od dělníků po nejvyšší politiky. Pití absintu dosáhlo ve Francii svého vrcholu v letech 1880–1910. V roce 1910 se jeho konečná spotřeba vyšplhala na 36 miliónů litrů.
Rostoucí masová spotřeba a zneužívání absintu nakonec vrhly na jeho pití stíny. Ve Švýcarsku byl absint postaven mimo zákon poté, co jistý muž pod jeho vlivem vyvraždil svou rodinu. Následovaly zákazy v dalších zemích. Roku 1915 byl absint zakázán v USA a ve velké části Evropy.
Přečtěte si: Pivo – démon alkohol, potravina, nebo lék?
Navzdory jeho údajné škodlivosti se dosud neprokázalo, že by působil destruktivněji než jakýkoliv jiný vysokoprocentní alkohol. Nyní absint prožívá znovu renesanci. Roku 1991 evropská legislativa povolila zpracování rostlin a výtažků obsahujících thujon, toxickou látku, která je v absintu obsažena. Absint se znovu stal legálním a opět se proměnil v kultovní nápoj. Roku 2008 se na světě vyrábělo již kolem dvou set značek absintů.
Kvalitní absint halucinace nezpůsobí
Základ všech pravých absintů tvoří tzv. „svatá trojice“ bylin: pelyněk pravý, fenykl obecný a zejména anýz, který dodává nápoji typickou chuť, jež vám nejspíše připomene lékořici nebo hašlerky. Byliny se macerují v silném lihu a vzniklá směs se destiluje. Voňavá tekutina se ředí vodou na požadovaný obsah alkoholu (obvykle mezi 53–72 %). Absint nemá příliš hořkou chuť, jak mu přisuzuje pověst, a pokud si v 19. století pijáci nápoj přislazovali, bylo to nejspíš proto, že tehdejší lidé měli „sladší“ jazyk.
Absint byl drogou bohémů. Mnozí umělci, především malíři, jej používali jako stimulant. Konzumenti údajně byli trvale omámení a zmatení, prožívali halucinace. Po povzbuzení pak nastávala fáze nejhlubší deprese, která mohla vést až k sebevraždě, jako v případě Vincenta van Gogha nebo Ernesta Hemingwaye.
Absint byl dlouhou dobu považován za halucinogenní, ale dnes je jisté, že žádné podobné účinky nevyvolává. Je pravděpodobné, že hlášené případy halucinací z 19. století byly způsobeny jedovatými chemikáliemi (např. modrá skalice), nebo jedovatými rostlinami (puškvorec, vratič), které se do nápoje přidávaly. Vždyť padělání potravin je v každé době jakýmsi lidovým sportem. Není proto divu, že pravidelní konzumenti absintu trpěli těžkými nervovými chorobami. Již roku 1860 byl absintismus uznán jako choroba.
Je thujon v absintu jedovatý?
Za nebezpečnou složku v absintu se považoval thujon. Tato toxická látka ve velkých dávkách sice může způsobovat křeče, ale její podíl v absintu je natolik nízký, že byste se spíše několikrát otrávili alkoholem. Regule Evropské unie stanovují „povolené“ množství thujonu v poměru 10 mg na litr.
Přesto studie v Journal of Studies on Alcohol tvrdí, že thujon má negativní účinky na pozornost. Snižuje čas reakcí a způsobuje, že subjekt zaměřuje svou pozornost do centrálního pole vidění. Ale to byste museli vypít alespoň půl litru absintu s tím nejvyšším legálním obsahem thujonu.
Podle jiné studie konzumenti vyšších dávek thujonu ve zvýšené míře zakoušejí reakce „falešného poplachu“. Jedná se o přehnané reakce, které lze očekávat hlavně při zvýšeném stupni znepokojení a strachu. Zvýšení stavu znepokojení a intrapsychické rovnováhy lze rovněž přičíst psychoaktivujícímu účinku thujonu.
Co s vámi absint udělá? Jak s kým
Někteří pijáci popisují účinky absintu jako stav prozření, osvobození nebo otevření mysli. Nejčastější zkušeností bývá jakási střízlivější opilost. Tato jemná, povznášející opilost s „jasnější hlavou“ přichází postupně.
Znalci tvrdí, že tyto stavy mohou být vyvolány širokou škálou bylinek, z nichž některé působí jako stimulant, jiné jako sedativum. Někteří uvádějí, že absint u nich vyvolává živé sny. Mnoho jiných konzumentů však pociťuje pouze stav, který by dosáhli pitím jakéhokoliv silného alkoholu.
Chcete absint vyzkoušet? Tipy jak pít kulturně:
- Absintu se opravdu nemusíte bát více než jiných vysoce alkoholických nápojů.
- Podle ortodoxních milovníků zeleného nápoje musí pravý absint obsahovat pelyněk, anýz, fenykl a projít destilací. Většina českých absintů těmto kritériím nevyhovuje: „svatou trojici“ bylin neobsahuje vůbec nebo ve velmi malém množství. K dalším výrobním prohřeškům patří vynechání destilace konečného macerátu, proto jsou české absinty tak hořké. Pokud hledáte absint pravý nebo aspoň pravému podobný, podívejte se zde: http://www.absinthe-cz.com/
- Výrobní postupy, které někdy najdete na internetu, nemají se skutečným absintem, jehož výroba si nezbytně vyžaduje destilaci, nic společného.
- Absint nebyl zamýšlen pro přímou konzumaci, znalci jej proto pijí ředěný. Obvykle se používá tří až pěti dílů ledové vody na jeden díl absintu. Teprve správným naředěním získá nápoj pravou aromatickou chuť! Volba cukru závisí na individuálních chuťových preferencích.
- K absintu neodmyslitelně patří doprovodný rituál, který vašemu pití dodá kouzlo a romantiku. Absint se pomalu a pečlivě připravuje, ale i pomalu popíjí, spíše jenom usrkuje. Nápoj krásně mění barvu. Protože absint nenabízejí v každém baru, získáte jeho konzumací pocit výjimečnosti.
- Absint se skladuje přibližně stejně jako červené víno – v temném prostředí s pokojovou teplotou. V žádném případě ne v ledničce, nebo dokonce v mrazáku!
ČLÁNKY DO MAILU