Naprosto pravdivý článek. Je jasné, že dnešní doba je nelehká, a člověk lehko podlehne svodům a nástrahám jednoduchých řešení, dítě zlobí dám mu tablet, u toho vydrží a neotravuje, jsem tlustý, vemu si prášek na hubnutí, něco mě bolí obecně, vezmu si prášek. Takové jednodušší řešení je i nechat si dítě okolkovat , dát mu na čelíčko štempl já jsem dítě s ADHD všichni se teď ke mě chovejte jinak... . Rodiče začnou být v klidu, že to není jejich vina, dítě je prostě nemocné, a přestanou být aktivní, zahodí zodpovědnost, kterou za dítě a jeho chování mají. Mnoho lidí tuto myšlenku bohužel nikdy nepřijme, ale dítě nedělá nic bezdůvodně, jen tak z ničeho nic, každý jeho nával vzteku nebo nepozornost, reakce z něčeho pramení, dítě má někde problém, se kterým se nedokáže popasovat samo, někde je příčina, a ve velké míře je to právě rodina, ze které je dítě stresované, ale rodiče si to nemíní připustit, oni přece pro dítě dělají vždy jen to nejlepší, to ono je nemocné, ono je ten problém.. Mnoho lidí dětem nastavuje nesmyslné laťky, nutí je do věcí které nikdy nechtěly dělat, jen aby se mohli chlubit známým, můj Tonik dělá tohle a tamto, ne kvůli dítěti, ale kvůli sobě a kvůli tomu , co tomu řeknou druzí, hlavně aby o nich na FB někdo nenapsal něco špatného. Mnoho rodičů se honí za penězi, kariérou a na své děti nemají čas, říkají, že je to proto, aby nemusely jejich děti strádat, aby si mohly dovolit co chtějí, aby neměly bídu a nemusely řešit mareriální starosti, aby se jim kamarádi nesmály, že nenosí značkové oblečení ... ale nevidí přitom, že s těmihle věcmi by se jejich děti srovnaly o mnohem statečněji než s tím, že jejich rodiče na ně nemají čas kolik by potřebovali, nejsou jim vzorem a vidí je neustále uhoněné utahané uspěchané, nervní a v depresi.. Pokud člověk nezhodnotí sám svůj život a neobjeví, co je pro rodinu skutečně opravdu důležité, nikdy se společnost z ADHD nevyléčí, a to co nás skutečně učiní šťastnými nikdy nebude nic zvenku, nebude to technika, nebudou to věci na sebe, nebude to nic materiálního, nebudou to drahá auta ani moderně zařízené byty, člověk se musí napřed naučit být šťastný tím, jaký má on sám pohled na svět, to štěstí se rodí uvnitř jeho samého a ten samý pocit nenavodí nic zvenčí, ani člověk , ani věc. To že má někdo všechno na co si vzpomene jen málokdy učiní že je opravdu šťastný, lidé ale nad tím nemají čas přemýšlet, protože všude okolo je spousta akcí, zábavy, techniky, impulzů, které zaměstnávají mozek natolik, že na takové vnitřní hloubání si těžko někdo nalezne čas, lidé už ztrácí schopnost být sami se sebou, zamyslet se nad tím o co jim vlastně v životě jde, čeho chtějí dosáhnout a jestli tyto cíle jsou opravdu pro ně v životě to nejpodstatnější..Až se lidé trochu pozastaví, a znovu se naučí být šťastní, objeví, že rodina, dobré vztahy a láska je tím nejdůležitějším co mohou mít, přestanou se honit za věcmi, o kterých jim tvrdí okolní společnost, že bez nich nemohou přežít ani chvilku, pak se možná zbaví svého stresu, uspořádají si svůj vlastní život, budou se cítit o mnoho lépe a jejich děti to rozhodně na nich poznají .... Pan Hnízdil je velmi moudrý pán, vzdělaný, a nadmíru lidský a chápající, kéž by bylo více takových v naší společnosti.....