Mám dítě s dětským autismem,s nedoslýchavostí na jedno ucho a hyperkinetickým syndromem (obdoba ADHD).Nikam jsem s dítětem nikdy neběhala pro papíry.Vývoj dítěte nebyl zrovna ideální,takže mě to donutilo řešit to s doktory.Diagnóza zněla jasně.
Je mu 6,loni vůbec nemluvil.Dnes mi řiká "mamiko".Makáme,jezdíme na různé pobyty pro tyto děti,jezdím s ním na terapie,makáme doma,učíme se,aby ho společnost vůbec někdy přijala (mám strach,že se tak nikdy nestane).Do práce nechodím,objetovala jsem se.Lidé mě hodnotí,podle toho,jak se mé dítě zrovna chová např. v metru.Nikomu to nepřeju!
A poslední věc.Mé dítě žádné léky neužívá,ač nám je skoro všichni vnucovali.
Jj zkušenost je nepřenositelná.