To, co píšete, je do značné míry utopie. Ano člověk by se měl radovat z malých obyčejných věcí, ale přesto by se neměl vzdávat snů a vyšších cílů. A neodsuzujte lidi za to, že chtějí mít hezký dům, auto a další. Možná, že se najde rodina, kde budou šťastní jen z toho, že se mají rádi, ale jinak mají holou p...l, ale takových bude minimum. Je potřeba najít rozumný kompromis. A ne vše může člověk ovlivnit sám. Společnost je naštvaná, frustrovaná, vybíjí si to na ostatních. Neustále se mění zákony, předpisy, je tlak na vyšší výkony, výběr daní, vyšší zisky, ... Jako zaměstnanec jste těmto tlaků denně vystaven a nejde se jim dost dobře ubránit. Těžko pak můžete být úplně klidní doma. Musela by se změnit prakticky celá společnost. V tom je ta utopie. Závěrem se nedomnívám, že by syndrom ADHD byl jen produktem dnešní doby, doby počítačů, tabletů a televize. Takové děti byly dříve a jsou i dnes, jen se tomu dříve neříkalo ADHD. Připustit lze jen to, že vlivem současného stresu se tato porucha projevuje častěji než dříve.