Modelovým příkladem v potravinářství bylo a stále je běžné pečivo. Tedy rohlíky a housky, které jsou často předmětem slevových akcí v maloobchodních sítích. Jako například aktuálně rohlíky v síti Lidl za korunu padesát.
Lze jen připomenout, že uvedená cena není ještě ani náhodou nejnižší zatraktivnění prodeje tohoto druhu pečiva na našem trhu. O něco podobného se předloni pokusil i řetězec Kaufland, který prodával rohlíky dokonce za padesát haléřů. Lidl tak jen tento marketingový trik zopakoval.
Dominový efekt slev
A právě toho se bojí pekaři – totiž, že levné rohlíky v Lidlu spustí řetězec slev také u dalších maloobchodních sítí. Řetězce totiž online ceny u konkurence monitorují a operativně na ně reagují, především pak v případě základních potravin.
Lidl zlevnil v půlce ledna rohlíky a vyvolal poprask mezi pekaři. Akce rozpoutala také debatu o skutečné ceně potravin.
Běžné pečivo, ale i chléb a několik dalších základních potravin s krátkou dobou trvanlivosti, patří přitom mezi produkty, na jejichž nízké ceny lákají obchodníci své zákazníky. Vědí totiž, že je spotřebitelé nakupují opakovaně, skoro denně, a navíc nejde o drahé výrobky, takže snížením svého zisku, nebo dokonce i dočasným prodělkem, obchodník o moc peněz nepřijde.
Výsledkem ale je, že právě levnými a často zlevňovanými potravinami lidé nejvíce plýtvají, a chléb a pečivo také nejčastěji najdeme v odpadkových koších a kontejnerech.
Galerie: Stejné chleby, různé obaly – kde vydrží nejdéle
Slevy podporují plýtvání
Nejde ale jen o pečivo a jen o samotné potraviny. S nimi se totiž vyhazuje i lidská práce nebo pohonné hmoty potřebné k pěstování obilí a k transportu potravin do maloobchodu. Také ale půda a látky potřebné k vývoji hospodářských rostlin nebo k jejich ošetřování. A konečně i voda nutná k pěstování potravinářských plodin, která by mohla zůstat v přírodě pro jiné byliny a organismy.
Dnes se hojně mluví o trendu společenské odpovědnosti firem nebo takzvaném udržitelném podnikání, k čemuž se prakticky všechny maloobchodní sítě působící na našem trhu veřejně hlásí. Bylo by tedy žádoucí, aby se tento přístup promítl nejen do různých, často i přínosných marketingových projektů, ale také do každodenní praxe, i té cenové. Podporovat plýtvání přitom nepochybně do společenské odpovědnosti nepatří.
Nic ovšem není černobílé.
Znát skutečnou hodnotu
Poněkud jiná situace by nastala, pokud by třeba dočasně levný rohlík, ale v zásadě jakákoli potravina, umožnily vstoupit na trh novému výrobci nebo výrobku, který je v nějakém ohledu nutričně přínosný pro spotřebitele ap. Pak lze slevovou akci dokonce považovat za podporu veřejného zájmu, zdraví nebo lokální produkce. Tedy za podporu menších potravinářských výrobců a potažmo i zemědělců produkujících potřebné suroviny.
I tak by ale mělo platit, že sleva je jen dočasná, neboť spotřebitel by měl vědět, jaká je hodnota prodávané potraviny. Jsou-li nějaké potraviny ve slevě dlouhodobě nebo opakovaně, hodnota takových výrobků v očích spotřebitele klesá a příslušné produkty za normální cenu nakonec ani nekupuje, protože se mu zdají drahé.
Galerie: Nejčastější potraviny v akci
Napětí mezi nabídkou a poptávkou potravin poroste
Český spotřebitel je přitom na nereálně nízké ceny potravin zvyklý už z předlistopadového období, kdy byly ceny základních potravin dotovány zápornou daní z obratu. Právě proto je citlivý na jakékoli zdražování, a naopak vyhledává nejčastěji ze všech spotřebitelů na světě slevové akce.
Jenže situace se mění – neúroda některých komodit ve světě, také vlivem změn počasí, nebo přenos nemocí z volně žijících zvířat na zvířata hospodářská, nebo dokonce i na člověka, to vše suroviny k výrobě potravin zdražuje. Zatím jen jednotlivě (máslo, brambory, cibule, aktuálně vepřové maso) a dočasně, napětí mezi nabídkou a poptávkou ale poroste, neboť na planetě žije stále více lidí.
Už proto bychom neměli s potravinami plýtvat a prostřednictvím příliš nízkých cen toto plýtvání podporovat.