Názory k článku Akreditace nemocnic: past na zdravotníky i pacienty

Pripada mi to podobne jako kdyz se v nejmenovane firme, jiz jsem byl zamestnancem, zavadelo iso. Nezbytne minimum pracovniku bylo proskoleno co maji odpovidat a zbytek na dobu auditu proste dostal dovolenou.
Proto se vubec nedivim zkusenostem zdravotniku, ktere popisujete v clanku...

Jo, jak se do něčeho obuje úřední šiml, tak je zle. Z počítače už je pomalu zbraň hromadného ničení, protože díky němu teď dokáže jeden idiot vygenerovat víc papíru, než barák lidí v dřívějších dobách.

A správný byrokrat (Nemyslím úředníka. Myslím idiota, obvykle na úřednické pozici.) taky :
1) Potřebuje vykázat činnost. To znamená, že bude "něco" dělat, bez ohledu na to, jestli to k něčemu je.
2) Se štítí zodpovědnosti. Improvizace je sprosté slovo a vždy a za všech okolností se jede podle instrukcí. I kdyby to mělo někoho zabít.

A určitě jde ještě o peníze. Myslím že něco jako "akreditace" konkrétních lékařů, podobně jak proběhla například u inženýrských profesí bude následovat.

Třeba se na to lékaři konečně vyserou, podobně jako mnoho lidí v jiných profesích. Pro pacienty to bude jen dobře, škodí již dávno a většinou vždy (i když mnohdy neuvědomněle, to je holt ta samostatnost v úsudku - viz nepotřebují kuchařky) pod taktovkou nějakého úředního šimla či podobného důležitého idiota.

Ať si jdou ti, co vymysleli akreditaci, sednout na čumendu do nemocnice. Ať vidí, jak doktoři a sestry kmitají mezi papírama a na pacienty jim moc času nezbyde. Ať vidí, že sestry musejí napsat všechno skoro třikrát do třech různých papírů, počítačových programů apod. Ještě nám chybí IZIP....

Jeden konkrétní případ. Akreditaci máme 3 měsíce. Nyní probíhá na našem oddělení kontrola kvality tlakoměrů. Z celkem 18 jich je 15 nevyhovujících. Oprava se nevyplatí, peníze na nové tlakoměry vedení neuvolní. Jak máme pracovat, když je nás málo a nemáme základní pomůcky? Ale máme akreditaci- co myslíte, že vidí pacienti, to že máme akreditaci a nebo to, že sestřička lítá s jediným tlakoměrem (nestíhá desinfikovat manžetu) po celém oddělení?

Jsem dlouholetá sestra v českém zdravotnictví -prošla jsem několika nemocnicemi..­.Akreditace je divadlo 50:50.
Bohužel v našem zdravotnictví pracuje mnoho slabších jedinců, kteří nejsou samostaného myšlení a spolupráce na týmové úrovni opravdu schopni, či nejsou schopni přijmout pravidla práce ve zdravotnictví­..očůrávají dezinfekci, lžou o provedené práci a když je načapete a upozorníte je, jste obviněni ze šikany..,Klidně pošlou kolegy, at si vše, co mají dělat jako pomocná síla oni, dělají sami,klidně vám řeknou, že tu svou práci dělat nebudou .... nadřízení nic moc nezmohou , protože není adekvátní možnost sehnat náhradu,takže vyčůránci dál obcházejí předpisy, nejsou ochotni si ani osvojit potřebné minimum!Takoví opravdu potřebují nějaký bič a návod, aby se nestalo nějaké neštěstí! Chodí do práce odhákovat si své hodiny a sbohem . Na druhé straně vysoce kvalitní profíci, schopní, inteligentní a na úrovni,na které je však vyvíjen o to větší tlak a navalována zodpovědnost za slabší jedince, ovšem bez možnosti úniku ... Nedivím se, že prchají a nejsou ochotní v tomto prostředí pracovat.... natož za platy, jež jsou u nás směšné...zavedením katalogu prací spousta lidí kleslo s platem a houfně prchají... v zahraničí je nemyslitelné, aby sestra vykonávala neodbornou práci a pomocný personál aby si na ni vyskakoval nebo odmítal provádět svou práci....Na jedné straně schopní akční lékaři, kteří se k sestrám chovají s úctou a pacienty léčí podle jejich potřeb a všeobecných možností, na straně druhé postarší lékaři, kteří trvají na tom, že sestra není ani odborník ani profesionál, a není žádoucí, aby myslela, natož si dovolila velice slušně a lidsky upozornit lékaře na chbný zápis či nelogickou ordinaci....Ses­terský kolektiv s drby a pomluvami je kapitola sama pro sebe....
Prostě Kocourkov a Absurdistán, hlavně že akreditovaný !!! Akreditace neřeší lepší kvalitu kvalitně poskytované a aplikované péče v časově ohraničeném úseku. Komisi by měla zajímat ekonomika zařízení, spektrum péče a výkonů,mezilidské vztahy,konkrétní možnosti stávající a možnosti budoucí.

Akreditace mají jen 2 významy:
1. přispět do kasičky akreditační firmy - viz Dr.Marx a akreditační komise
2. posunout neschopné pracovníky k vidinám titulu Mgr, nebo MBA vytvořením nepoužitelného systému práce v dosud fungující nemocnici.

To uz pripomina jeden dil serialu "Jiste, pane ministre" kdy zjistili, ze se provozuje nemocnice ktera ma nekolik desitek personalu, ale zadne pacienty. Kdyz ji chtel ministr zrusit, tak byl upozornen ze to nejde, protoze byla vyhodnocena jako nejlepe fungujici nemocnice v Britanii :-)

Ty peníze zdaleka nekončí jen v kasičce pana Marxe. "Akreditace" je dobře vymyšlená zástěrka systémového tunelu jak kontinuálně vyvádět peníze z veřejného zdravotnictví do úplně jiných a mnohem významnějších pokladniček subjektů, které všichni velmi dobře známe. NEJMENOVAT!

Je to takový větší "desátek" který odvádí vedení nemocnic za to, že může zůstat vedením nemocnic a přes něco se to zkrátka musí filtrovat a něčím se to zkrátka musí na věřejnosti pokrýt.

Proto akreditace nemocnic zevnitř vypadá tak, jak vypadá. Ten vnitřek akreditace totiž vlastně není vůbec významný pro její skrytý hlavní účel.

Naprostý souhlas,pacient je až na posledním místě.Zažila jsem jako zdravotník i jako pacient akreditační řízení.

Znamená akreditace nemocnic lepší péči o pacienty? Moje odpověď zní, NE. A budu konkrétni. Když jsem nastoupila pracovat do akreditované nemocnice v zahraničí s JCI - americká akreditace, tak jsem nevěřila vlastním očím a uším, co dokáže skupina teoretiků, vědců a finančníků vymyslet a tvrdě prosazovat do nemocnic, dobrovolně - nedobrovolně přes svoji propagandu a lobistů v parlamentech a následně přes vlády států. Samozřejmně podle mně, hlavní motív je získavání finančních prostředků z akreditovaných nemocníc pod rouškou kvality péče a bezpečnosti pacientů a zajistit jsi job. Víte kolik stojí jenom vstup, že chcete být akreditován? Jsou to tisíce, slyšela jsem, že malé soukromé zdravotnícke zařízení potřebuje na takový experiment cca 600 000,-Kč a to je jenom vstup k zahájení. Jak může někdo věřit těmto teoretikům a finančníkům, že jim záleží na pacientech, o personálů už nemluvě, když tam nikdy nepracovaly. Ten je vůbec nezajíma, zajíma je jenom jestli jste správně oblečen, máte upravené vlasy, nechty, boty s plnou špičkou z bezpečnostního hlediska, protože můžete přijít k úrazu a být usměvavá a samozřejmně musíte být vzdělaná s kompetencemi, s registrací, ročně obnovovat kompetence, zúčastňovat se povinně přednášek na úkor volného času a relaxu, některé si i platit atd. "chodíci věděcké pracovnice". Pracovní prostředí a kolektívy je také nezajímají, to není podstatné. Fluktuace zaměstnanců je tak veliká, že to raději nepropaguji, lidský organizmus vydrží jenom určitý tlak a stres a když je toho hodně, tak to raději vzdá, než by se také stal i on pacientem. Akreditovaný systém má hodně negatívní vliv na zdraví personálů, celkově na pracovní prostředí a pracovní výkon na pracovištích, dokonce by se mohlo říct, že vytváři podmínky pro podrazy mezi zaměstnanci ze strachu, že někdo přijde o registraci a následně i o práci. Vždy, když se něco stane /i malého, že jste neohlásila to či ono, nebo nebyla schopná zajistit něco v tak byrokratickem aparátě/, jsou ohromně překvapení, jak se to mohlo stát, vždyť systém je tak dokonalý. Jednou jsem potřebovala zajistit funkčnost počítačů a nemohla jsem odeslat žádost on-line. Poté jsem telefonicky zavolala, že nám nefunguji počítače a víte jakou jsem dostala odpověď? Aby jsem poslala žádost on-line, protože když neobdrží moji žádost on-line, tak mi nemůže pomoct. Pak jsem informovala nadřízené a nechala jsem to na ně. To se nedá lidsky a ani logicky pochopit. Pak hledají vinníka, hon na čarodějnice, že jste neudělala to nebo ono a že jste byla u pacienta, dělala něco ve prospěch pacienta, nedostatek času vám to neumožnil, to je nezajíma.
Hlavní heslo akreditace je: co není zapsáno, není uděláno i když jste to udělala a takhle straší personál. Takže po zkušenostech vím, že pacient je v pořadí druhý, nejdřív udělám dokumentaci, zapsání inventáru, sestry kontroluji inventár 2x denně a když něco chybí, tak jste za to odpovědná. Pak jsou další rozpisy na kyslík, kontrolu machine na glukozu, lednice, teploty, nemůžu to všechno ani vypsat, protože je toho hodně, to je tolik věcí, že na to máme denní rozvrh pro sestry a kdo to neudělá a audit to zjistí, tak uvedený nedostatek je zdokumentován a přiložen do mého osobního spisu. A tohle jsou věci, které se netýkají péče o pacienta, to jsou věci a úkoly k zajištění těch jejich akreditovaných postupů. Pak se můžu věnovat pacientovi, ale jenom do takové míry, co mi dovolují policy. Když někdo potřebuje pomoc mimo rámec moji kompetence, tak mně to nesmí zajímat, protože se můžu dostat do problémů. Jednou se mi stalo, že jsem "půjčila" kyslikovou láhev s kyslíkem pacientovi /my kyslík půjčujeme místo poskytování kyslíka, také máme na to formulář, chtěly ode mně, aby jsem ho vypsala, řekla jsem jim, že tohle nebudu vyplňovat a že kyslík jsem pacientovi poskytla a né že půjčila/, protože měl nízkou saturaci, pacient odešel do lekárny a mé kolegyně se mně ptaly, kde je kyslíková láhev, že je to inventář kliniky. Když jsem jim řekla, že pacient odešel s našim inventárem, zmocnil se jich strach. Vyhledala jsem pacienta, našla jsem pacientku na vozíčku, musela jsem ji vzít kyslík a řekla jsem ji sorry. Tyhle pocity nikomu nepřeji, myslela jsem, že to není ani možné, tohle je akreditace? Podle nich, to bylo všechno v naprostem pořádku, nikdo se nezajímal, jak půjde domů bez kyslíka a co se může stát. Náš inventář byl na míste a všichni byly spokojeni. Vtedy jsem pochopila, jak nelidský a byrokraticky je akreditovaný systém a že tohle není správné.
Uvedu další příklad. Přišel syn s otcem, že otci je špatně, jestli by jsem mu nezměřila tlak, viděla jsem, že není v pořádku, tak jsem mu změřila tlak, který byl hodně nízky a pacient byl vhodný na hospitalizaci a to byla moje chyba. Protože pacient, který příjde jenom tak do nemocnice bez schůzky, tak nesmím na něho sahat a nemám se zajímat o jeho zdravotní problémy, kromě první pomoci /když je v bezvědomí nebo zkolabuje/. Od koordinárky jsem dostala vyhubováno, proč jsem to udělala, řekla jsem, že jsem viděla, že neni v pořádku a jsetli jsem ho měla vyhodit z nemocnice a poslat domů. Právě to jsem měla asi udělat podle jejich myšlení. Neměla jsem zastání u nadřízených, musela jsem to vyřešit sama a riskovat postih, tak jsem poslala syna, aby okamžitě si šel půjčit vozík /který také nemůžů půjčovat pacientům, je vyčleněn jenom pro naše objednané pacienty/, protože otec se už nemohl ani postavit sám na nohy. Pomáhala jsem synovi usadit otce na vozík, vysvětlila jsem mu cestu na emergency, napsala na lísteček hodnoty tlaku pro emergency staff. Syn mi poděkoval a odešel s otcem. NIkdo z kliniky mi nepomohl a nikoho to ani nezajímalo. A to je přesně tá situace, co neni dovoleno akreditaci, tak to není umožněno. Nesmíte používat intuici, schopnosti, empatii, zkušenosti a nemáte zastáni ani u nadřízených a kolegů. Chtěla bych vědět, proč mají sestry studovat vysoké školy, když v praxi budou muset papouškovat policy a psát ošetřovatelské diagnózy /podložené na věděckých základech/, které i tak nikdo z doktorů nečte. Řeknu vám, já nevím, co se to stalo s lidmi, kteří o tomhle všem rozhodují. Jestli už nedokáži používat normálně lidský mozek nebo se chtěji za každou cenu prosadit, já nevím, co je do takového činu dostalo. Jsou to vůbec lidé? To chtěji parazitovat ještě i na lidském neštěstí a likvidovat systematicky personál, kdo bude pak ošetřovat a léčit lidi? Vědci, finanční analytici, akreditační komise?
Tohle je jenom v stručnosti popsán reálny obraz akreditovaného systému v zahraničí. Jeden doktor u nás prohlásil, ta dokumentace jednou toho pacienta zabije. Máme dvě dokumentace na papíře a v počítačích je další, která kopíruje tu papírouvou. Někdy mám pocit, že dokumentuji vlastně celý můj pracovní výkon a čas s pacientem od rána dovečera samozřejmně i fyzicke vykonávaní všech výkonů a procesů. Představte si, že kromě vaši práce, kterou děláte, by jste musela ještě všechno dokumentovat a zaznamenávat, protože to co jste nezdokumentovala, tak jste vlastně neudělala a nepracovala. A k hodnocení péče máme různe škály, stupnice, tabulky, takže v praxi to vypadá asi tak, když pacient něco popíše a stěžuje si na zdravotní problémy, tak jeho vnímáni a pocity zařazujeme do stupnic, bodů a poté máme neobjektívní výsledek jeho vnímáni. Protože se můžu pohybovat jenom v bodech a stupnicích, které jsou dány. Nemůžu napsat to, co přesně říka, ale musím to zařadit do už popsaných škál. Dá se o tomhle polemizovat, ale v praxi to není takové ideální, jak je to na papíře. To je jako kdyby jste popisovala výrobek, jak je funkční a jak je nefunkční a né člověka.
Až se vrátim domů, tak jsem si říkala, že nemůžu takovu nelidskou zrůdu podporovat, jako je akreditace a budu lidem vyprávět, co je to za systém a můžou akademici, vědci a nevím kdo ještě teoreticky argumetovat, jak je to něco úžasného, kvalitního a bezpečního, ale já na rozdíl od ních, jsem si jejich výmysly vyzkoušela v praxi a to mi nevyvráti žádná jejich teórie. Přeji si, aby naše nemocnice nepodléhaly takovým výmyslům a experimentům. Na školách se zdravotníci učí postupy ošetřovatelství, léčebné postupy, tak nevím, proč tady máme někoho externího s tak velkou právomocí k likvidací zdravotníctví finančně, morálně a nezájmem o personál. Kdo jim dal na to právo!
Pozn: Příspěvek vkládá redakce (v původním znění) kvůli přání zachování anonymity autorky. Autorka se omlouvá za chyby, čeština je její druhý jazyk. Lenka Krbcová, Vitalia.cz

Jsem rád, že si něco tak otřesného mohu přečíst. Je to pro mne další důvod neplatit paušál nebo procento z výdělku za "zdravotnický servis" a platit jen za mnou vyžádaný výkon a přímo na ruku.

Díky Anno. Jen nechápu jak ještě můžete zůstávat v oboru.
Já se během posledních let "rozešel" s mnoha přáteli jimž stát a byrokraté kecají stále více do profesí a oni si to nechají líbit a ubližují různě lidem. Lékaři nejsou jediní kdo je ve srabu. Podle mne je ale třeba tlačit na jedince, ať se klidně zhroutí, nebo se začnou organizovat a řeknou důrazné DOST!

Naprosto se ztotožňuji s tímto článkem dle vlastních zkušeností. Když uděláte pro pacienta něco navíc, mimo plán, ještě dostanete od nadřízených vynadáno. Ostatní snad v práci nemyslí na pacienta a bojí se auditů, které neskončili ani po akreditaci nemocnice!!!! Každý měsíc nás chodí zkoušet i nadále jako ve škole do plného provozu, jak se pak máme plně věnovat pacientům a kdy se máme učit ty jejich nesmysly??? Ať jdou auditoři alespoň na 1 den mezi pacienty a nás, aby to viděli, jak se nám "nádherně "pracuje s jejich papírováním!!!! Nic se u nás po akreditaci nezlepšilo,naopak, pacienti ještě déle čekají na ošetření, a my jsme si na chvíli všichni hluboce oddechli !!!

Nemocnice kde pracuji bude již také brzy akreditovaná...To co se tady v současné době děje nechápe nikdo z řadových zaměstnanců,snad jen ty tzv,týmy kvality,které vydávají další a další nesmyslné absurdní požadavky ,které je třeba plnit.Akreditace v našem podání není zlepšení péče o pacienty ,ale nesmyslná a neúnosná kocourkovská byrokracie(I nádoby na zbytky jídel mají již označení a kód)Sestry už teď nezvládají péči o málo nebo vůbec pohyblivé pacienty,běžně slouží noční služby sami,a nemají k dispozici ani takové základní věci jako polohovací postele..než vyplníme všechny papíry na pacienty zbyde min.času,než zapíšeme teploty všech lednic,vyplníme ošetřovatelské listy,než popíšeme datumy a kódy všechny nádoby na dezinfekci,než označíme všecchny plochy nápisy a cedulkami(co kdyby třeba někdo nepoznal zásobník na papírové ručníky,že)než pročteme a podepíšeme všechny ,důležité,směrnice a dokumenty),než orazítkujeme a podepíšeme že to co jsme udělali jsme opravdu udělali,může být pozdě..A po získání akreditace se zase vrátíme k utírání rukou do hadrů místo papírových ručníků(od poloviny měsíce je již většinou překročený limit)a šetřit se přece musí.Ve zdravotnictví je už dlouho pacient odsouván na vedlejší kolej a je to čím dál tím horší.

V akreditované nemocnici pracují sestry mající náušnice nepřesahující ušní lalůček, nosící předepsaný oděv a obuv a jsou nositelkami několika rolí. Sestra edukátorka, obhájkyně pacienta, nositelka změn...Sestry, které se na seminářích dozví, jak rozpoznat syndrom vyhoření a jak předcházet nozokomiálním nákazám. V neakteditovaných nemocnicích pracují tytéž sestry, ale ani náušnice přesahující lalůček neuberou na jejich profesionalitě. Jejich tendence vyhořet nezmění ani fakt, že procházejí stejnými semináři, jako jejich kolegyně mající to štěstí pracovat v akreditovaném zařízení. Jejich smysl pro improvizaci však zachránil nejeden lidský život. :-)

Dobrý den, ráda bych se podělila o názor na akreditace v nemocnici. Článek je velice výstižný, není co vytknout. Mám stejný názor. Pracovala jsem ve FN na interním oddělení. Naštěstí nás vedení - staniční a vrchní sestra nebuzerovaly, neboť chápaly, že při provozu na tomto oddělení nelze takto pracovat. Pouze v době auditu jsme musely vše znát - prostě taková estráda.
Nyní jsem pracovala v jiné nemocnici na oddělení následné péče. Tato nemocnice je soukromá, velice dobře, moderně vybavena, ale to je vše. Staniční sestra pojala akreditaci tak, že jen kontroluje - až šikanuje, je absolutně nepřístupná. Proto se na tomto pracovišti nedá pracovat a téměř všichni děláme chyby, které neohrožují pacienta ani chod oddělení - vyloženě jsou to prkotiny. Na druhou stranu jsme nuceny podávat prošlé léky v rámci šetření. Ano, pokud si nevezmu podnos pod infuzi, jsou stržené prémie, velké stížnosti, ale že pacienta otáčíme sestra a ošetřovatelka každé 2 hodiny - je celkem jedno.
Proto mám na akreditaci názor takový, že akreditované pracoviště je nebezpečné jak pro pacienty, tak pro personál, který s velkou pravděpodobností skončí u soudu nebo v psychiatrické léčebně. Mám 25 let praxi na lůžkovém oddělení, jsem duchem mladá, ale nestydím se říci, že zdravotnictví je na horší úrovni než před rokem 1989 - pokud pominu CT, magnet. rezonance. Při dnešním pokroku jsme někde před rokem 1989. Vytratila se lidskost a přišla akreditace.
(pozn. názor vkládá redakce na přání autorky, která si přeje zůstat v anonymitě)

Po 35 letech práce ve zdravotnictví uvažuji o výpovědi. Pravděpodobně nebudu sama. Akreditace je ta poslední kapka pro ty zdravotníky,které práce s lidmi naplňuje i přes špatné ohodnocení.
Atmosféra na pracovišti je díky ní nedýchatelná a pacient to velice dobře vycítí.Pro samé papírování zůstává téměř neviditelný,neboť se musíme zabývat spoustou nesmyslů,které v praxi ani nelze realizovat. Peníze na výplaty zdravotníků nejsou,ale na jejich buzeraci ano?
Jak dlouho si myslíte,že to zdravotnický personál vydrží?
Kdo se bude starat o pacienty?
Členové akreditační komise sotva!!!