Dobrý den, ráda bych se podělila o názor na akreditace v nemocnici. Článek je velice výstižný, není co vytknout. Mám stejný názor. Pracovala jsem ve FN na interním oddělení. Naštěstí nás vedení - staniční a vrchní sestra nebuzerovaly, neboť chápaly, že při provozu na tomto oddělení nelze takto pracovat. Pouze v době auditu jsme musely vše znát - prostě taková estráda.
Nyní jsem pracovala v jiné nemocnici na oddělení následné péče. Tato nemocnice je soukromá, velice dobře, moderně vybavena, ale to je vše. Staniční sestra pojala akreditaci tak, že jen kontroluje - až šikanuje, je absolutně nepřístupná. Proto se na tomto pracovišti nedá pracovat a téměř všichni děláme chyby, které neohrožují pacienta ani chod oddělení - vyloženě jsou to prkotiny. Na druhou stranu jsme nuceny podávat prošlé léky v rámci šetření. Ano, pokud si nevezmu podnos pod infuzi, jsou stržené prémie, velké stížnosti, ale že pacienta otáčíme sestra a ošetřovatelka každé 2 hodiny - je celkem jedno.
Proto mám na akreditaci názor takový, že akreditované pracoviště je nebezpečné jak pro pacienty, tak pro personál, který s velkou pravděpodobností skončí u soudu nebo v psychiatrické léčebně. Mám 25 let praxi na lůžkovém oddělení, jsem duchem mladá, ale nestydím se říci, že zdravotnictví je na horší úrovni než před rokem 1989 - pokud pominu CT, magnet. rezonance. Při dnešním pokroku jsme někde před rokem 1989. Vytratila se lidskost a přišla akreditace.
(pozn. názor vkládá redakce na přání autorky, která si přeje zůstat v anonymitě)