Pracovat v zemědělství, chovat krávy nebo pěstovat obilí je stále řehole. I když často zemědělce podporuje stát či Evropská unie dotacemi, nestačí to. Stále je tu prostředník, který si na výsledném výrobku nasadí i osmdesátiprocetní marži bez významného přičinění a kvalitně vyrobený výrobek se stává hůře prodejným. Cestou, jak podpořit svého sedláka, jsou kápézetky – KPZ, propracovaný bedýnkový systém, o kterém jsme si povídali s Alenou Malíkovou.
Kdy a proč PRO-BIO spustilo bedýnkový systém?
Komunitou podporované zemědělství (KPZ) není běžný bedýnkový systém zprostředkování místních potravin; ani příliš nemáme rádi slovo bedýnkování; KPZ je přímý vztah mezi konkrétním sedlákem a společenstvím lidí, podílníky, kteří sdílejí rizika a přínosy hospodaření. Tento způsob navazování vztahů v naší republice začal šířit Jan Valeška (PRO-BIO Liga; www.biospotrebitel.cz) již před rokem 2010. A to po vzoru ze zahraničí, ať už jsou to francouzské AMAPy, britské CSA a podobné vzory v Německu a dalších zemích.
Jedná se o nejspravedlivější ohodnocení práce těch, kteří hospodaří, včetně dalších kvalit tohoto propojení, jako je zmíněné sdílení rizik i přínosů, navrácení lidí (podílníků) k půdě – k tomu, aby si opět začali uvědomovat, odkud se bere jídlo; to, že není jednoduché vypěstovat mrkev, vychovat zvířata, vyrobit sýr atd., a souvisí s tím i kvalita života, životního prostředí.
Fungovalo zde už něco podobného – i od jiných firem?
Ne.
Co je to vlastně KPZ?
Komunitou podporované zemědělství je šance pro spotřebitele a zemědělce, jak se společně vymanit ze závislosti na složitém a neprůhledném agro-potravinářském komplexu, který ve skutečnosti ohrožuje jejich zájmy – máme stále menší možnost ovlivnit, co a v jaké kvalitě budeme nakupovat, a také za jakou cenu. Ve vzájemně prospěšném, oboustranně odpovědném závazku si spotřebitelé zajistí lokální potraviny a drobní zemědělci zase důstojné živobytí a respekt.
KPZ je systém založený na vzájemném vztahu mezi spotřebiteli a producenty potravin, kteří společně sdílejí bohatství úrody i riziko neúrody.
Mohou se do systému zapojit i „nebio“ producenti?
Ano, producenti nemusí mít certifikát „bio“, ale nesmí při svém hospodaření používat průmyslová hnojiva a chemické pesticidy. Nejlepší je, pokud hospodaří podle principů ekologického nebo biodynamického zemědělství, ale certifikát mít nemusí; vztah je založen na důvěře, osobních vztazích.
Kde všude bedýnkový systém a KPZ funguje?
Najdete nás po celé republice, podívejte se na naši mapu (www.kpzinfo.cz), kde uvidíte všechny, kteří jsou do KPZ zapojeni.
Inspirovali jste se v zahraničí? Jak takové systémy podpory zemědělců vlastně fungují za hranicemi?
Ano, inspirovali jsme se v zahraničí. Ve Francii funguje Systém AMAP, který sdružuje několik tisíc zemědělců a set tisíc spotřebitelů, kteří si ve vzájemně výhodném partnerství zajišťují potraviny a dobré živobytí. Ve Velké Británii zase mají stovky tzv. CSA (Community Supported Agriculture), které obvykle fungují na družstevním principu a občanské angažovanosti. Německá síť SoLaWi sdružuje několik desítek hospodářství, která fungují na základě solidarity a ekologického a biodynamického zemědělství. Inspiraci jsme ale čerpali i v Belgii, Itálii či v USA.
Kolik je v KPZ celkově producentů a kolik odběratelů?
V České republice je ke třiceti KPZ. Kolik spotřebitelů? Asi tisíc pět set, ale to je velmi hrubý odhad.
Kdo z producentů se do systému může zapojit?
Kdokoli, kdo bude mít chuť a odvahu do tohoto vztahu, bude hospodařit podle principů ekologického (biodynamického) zemědělství a bude otevřený skupině podílníků – diskusím ohledně množství a druhů pěstované zeleniny či ohledně způsobu hospodaření; umožní návštěvy na svém hospodářství atd.
A jak se mohu k odběru přihlásit já jako zákazník?
Podle místa bydliště se můžete pokusit najít „svého“ sedláka na mapě, o níž jsem mluvila, a můžete se přidat ke stávající KPZ, anebo si najít „svého“ sedláka v okolí bydliště a začít s ním jednat o vytvoření nové KPZ. S tím vám ostatně můžeme pomoci, stačí nám napsat.
Co to pro mě znamená? Platit teď na sezónu nadcházející, podepsat smlouvu, jezdit týden co týden na statek…?
Znamená to – najít svoji komunitu, sedláka a skupinu podílníků, kteří se domluví na spolupráci (smlouva může být písemná i jen ústní – to je případ Šelongových z Pustějova). Domluví se na obsahu složení a termínech dodávek nejčastěji zeleniny, na termínech placení – buď se bude platit za úrodu na celou sezónu dopředu, případně se bude splácet po částech. Je možné domluvit se na pravidelné nebo nepravidelné práci na hospodářství (například v době zvýšené potřeby ruční práce na poli – plevele, mandelinka…), na tvoření podílů pro ostatní (naplňování bedýnek nebo tašek) atd.
Co v bedýnkách dostanu – je to směs výrobků od různých producentů (v Praze obvyklé) nebo bedýnka například jen mléčných výrobků?
KPZ je založeno na spolupráci mezi konkrétním sedlákem a skupinou „jeho“ podílníků. Není možné, aby podílníci dostávali potraviny od někoho, koho neznají. Princip je právě v osobních vztazích. Je možné, že pěstitel zeleniny může současně chovat hospodářská zvířata a součástí podílu může být např. kozí sýr.
Jsou ceny v bedýnkách nějak zvýhodněné oproti nárazovému nákupu ze dvora?
To nevím, protože ceny za podíly si tvoří každé společenství samo, toto je dotaz na konkrétní sedláky a jejich komunity.
Ing. Alena Malíková
Je správcem regionálního centra Moravská Brána, poskytuje informační a poradenský servis zaměřený zejména na vztahy ekologického zemědělství a ochrany přírody.
V současné době pracuje jako vedoucí Informačního centra v Novém Jičíně a pro Bioinstitut o.p.s. v Olomouci.
ČLÁNKY DO MAILU