13. prosince 2014 nabylo účinnosti nařízení Evropského parlamentu a Rady o poskytování informací o potravinách spotřebitelům. Od toho dne jsme se začali setkávat s označováním alergenů, které jsou obsažené v nabízené potravině či nápojích. Nařízení se dotklo restaurací, závodních vývařoven a třeba i školních jídelen. Požadavky nařízení se totiž vztahují na provozovatele potravinářských podniků ve všech fázích potravinového řetězce, kde se jejich činnosti týkají poskytování informací o potravinách spotřebitelům. Nařízení se přitom vztahuje i na potraviny nebalené, které zahrnují i pokrmy připravované a podávané ve stravovacích službách.
Jak si provozovatelé poradili s označováním a kolik nasekali chyb? Je toto označování alergikům k něčemu dobré? I to zjišťovalo Ministerstvo zdravotnictví České republiky (MZCR). Známe závěry cílového úkolu.
Jak restaurace značí alergeny:
Alergeny mohou být uváděny různým způsobem – přímo v jídelním lístku, vyvěšením na viditelném místě v provozovně nebo prostřednictvím ústní informace, kterou zákazníkovi podá obsluha před uskutečněním objednávky. Za splnění povinnosti nelze považovat situaci, kdy je tato informace poskytnuta až na výslovnou žádost spotřebitele.
Výsledky nejsou nijak šokující
V rámci plnění cíleného úkolu bylo zkontrolováno 1407 provozoven stravovacích služeb, nedostatky v poskytování informací o přítomnosti látek nebo produktech vyvolávajících alergie nebo nesnášenlivost v nabízených pokrmech byly zjištěny ve sto třech případech (cca 7,3 %) – viz tabulka.
Chyby byly, ale nikoliv zásadní
V naprosté většině kontrolovaných provozoven nebyly shledány nedostatky a povinnost poskytování informací o alergenech. Přesto byly případy, kdy provozovatel o této povinnosti nevěděl a tudíž ji žádným způsobem nerealizoval. V některých případech provozovatel opomenul skutečnost, že označit je nutno i alergeny obsažené v nápojích. V ojedinělých případech provozovatel nezohlednil tuto povinnost u pečiva vyráběného přímo v provozovně. Dalším zjištěným nedostatkem byla skutečnost, že informace pokrývala pouze část sortimentu, nebo sice v jídelním lístku byly sice alergeny uvedeny pod číselnými kódy, ale seznam alergenů nikde nebyl k dispozici. Případně byl vytvořený písemný seznam alergenů obsažených v jednotlivých pokrmech, ale nikde nebyla uvedena informace, kde spotřebitel informací obdrží. Navzdory drobným pochybením hodnotí Ministerstvo zdravotnictví povědomí provozovatelů o povinnosti poskytovat informace o alergenních látkách obsažených v nabízených pokrmech jako dobré.
LÁTKY NEBO PRODUKTY VYVOLÁVAJÍCÍ ALERGIE NEBO NESNÁŠENLIVOST
(dle Nařízení (EU) č. 1169/2011, kráceno)
- Obiloviny obsahující lepek
- Korýši
- Vejce
- Ryby
- Jádra podzemnice olejné (arašídy)
- Sójové boby
- Mléko
- Skořápkové plody
- Celer
- Hořčice
- Sezamová semena
- Oxid siřičitý a siřičitany v určených koncentracích
- Vlčí bob (lupina)
- Měkkýši
a výrobky z nich
Provozovatele ani strávníky alergeny nezajímají
Provozovatelé tedy alergeny ve většině případů mají snahu uvádět, tak jak jim nařízení velí. Způsoby splnění této povinnosti jsou ale rozdílné, a volba způsobu závisí na samotném provozovateli, který obvykle nemá hlubší snahu danou problematiku pochopit, jeho schopnost poskytovat informace spotřebitelům o alergenních látkách obsažených v pokrmech jsou povrchní a roztříštěné.
Toto obecně souvisí s postojem k plnění této informační povinnosti. Je pravděpodobné, že ji provozovatelé berou jen jako zbytečnou byrokracii.
Na druhou stranu je překvapivé, že podle výsledků zprávy je zájem ze strany zákazníků také velmi omezený. Lidé trpící alergií nebo intolerancí stejně jako v minulosti obsluhu sami informují nebo se aktivně dotazují na přítomnost alergenní látky v potravině, čteme v závěrečné zprávě. Je tedy otázkou, proč dané nařízení vůbec vzniklo…
Zdroj: MZCr
ČLÁNKY DO MAILU