Otázka "Kam se svobodou u medicínsky nevzdělaných lidí?" má širší záběr. Nejde jen o terapeuty (zdravotníci vs. lidé bez státem uznaného zdravotnického vzdělání), ale také o pacienty. Z mé zkušenosti jde naprostá většina pacientů nejdřív za běžným doktorem, už z toho důvodu, že je to "zadarmo". Ale po pár letech, kdy se potíže nelepší, začnou hledat jiné metody. Má oficiální medicína právo jim v tom bránit? A má oficiální medicína právo nad alternativou ohrnovat nos, když se potíže pacienta zlepší, případně zmizí? Má právo ohrnovat nos nad pacienty, které léčitel poškodil, když se péče poskytuje ikuřákům, tlusťochům, riskujícím sportovcům i narkomanům? Má právo odsuzovat kohokoliv, když i zástupci oficiální medicíny dělají chyby? (Chyby dělá totiž každá profese, nelze se tomu stoprocentně vyhnout.)