Zejména jarní období spojené více než ostatní období roku se snahami využívat k přípravě pokrmů čerstvé bylinky a zeleninu z nové sklizně vytváří rok od roku širší prostor pro nákup, zpracování a konzumaci produktů, které v minulosti téměř upadly v zapomnění.
Mezi ně patří mimo jiné i alternativy všeobecně známějšího a oblíbeného špenátu, které měly historicky dokonce větší význam než právě špenát.
Mangold má pikantní příchuť
Aktuálně nejviditelnějším příkladem je mangold, který byl údajně podle dochovaných pramenů v Evropě před 300 lety dokonce vůbec nejoblíbenější zeleninou. V poslední době se mangold opětovně vrací a aktuálně jej lze nakoupit například na některých farmářských trzích.
V praxi se přitom používá stejně jako špenát, listy se tady zpracovávají vařením nebo dušením. Na rozdíl od špenátu má mangold pikantnější ořechovou příchuť. Kdo má tedy zájem, může si svůj jídelníček zpestřit touto čerstvou, již i letošní zeleninou středomořského původu.
Mangold si můžeme vypěstovat, k mání bývá na farmářských trzích
Není to vůbec špatná volba – mangold má totiž představovat účinnou prevenci při nádorových onemocněních, a mimochodem stejně jako špenát obsahuje poměrně dost železa (i bez chyby v desetinné čárce), a jeho konzumací lze tak také podporovat krvetvorbu. Příznivě působí proti kornatění cév, a také proto je právě v balkánských zemích dodnes velmi používán a ceněn.
Mangold lze poměrně snadno pěstovat i na zahrádkách, listy se sklízí už zhruba dva měsíce po výsevu a ze čtverečního metru je možné sklidit až tři kilogramy listů a stopek. Nutriční výhodou mangoldu je oproti špenátu vyšší výživnost a také skutečnost, že rostliny do sebe neabsorbují v půdě přítomné dusičnany v takové míře jako špenát. I proto je mangold vhodnou zeleninou stravy pro děti.
Šťovík – proč jíst „plevel“
Jako alternativa špenátu může přitom také posloužit všeobecně neoblíbený plevel šťovík, a také ten by měl být v nejbližších dnech součástí nabídky na farmářských trzích. I šťovík má se špenátem hodně společného, kromě podobné biologické hodnoty i vyšší obsah železa a s ním spojené příznivé účinky na lidský organismus (krvetvorba) a samozřejmě také příznivý vliv na trávicí procesy. To je známé už od dob antiky, kdy se šťovík k usnadnění trávení standardně používal.
Galerie: Šťovík a další jedlý plevel
Ostatně, žvýkání šťovíku hojně rostoucího na našich loukách si mnozí pamatují nejen ze svého dětství. Dostupnost planě rostoucího šťovíku přitom představuje jednu z výhod této jinak plevelné byliny, jako komodita se ovšem prodává většinou cíleně pěstovaný zahradní šťovík, přičemž rozdíl mezi oběma šťovíky je zejména v jemnější chuti toho cíleně pěstovaného. Prodávají se a konzumují především syrové mladé listy, které lze sbírat už v průběhu dubna – letošní chladné jarní počasí ale zhruba o dva až tři týdny dobu první sklizně posunulo.
Šťovík je vhodnou složkou různých salátů, lze jej ale také připravovat společně právě se špenátem, což výslednému produktu dodává kyselejší, a tedy pikantnější příchuť. Za ni může ve šťovíku obsažená kyselina šťavelová spolu s vitamínem C.
Zejména osobám, jejichž organismus je náchylný k tvorbě ledvinových nebo močových kamenů, a také kojícím ženám, se kvůli reakci zmiňované kyseliny s vápníkem v těle nedoporučuje pravidelná konzumace syrového šťovíku, tepelná úprava ale toto riziko eliminuje. To je však možné eliminovat i kombinací s mlékárenskými produkty (mléko jako takové, smetana atd.) nebo s vejci.
I proto se listy šťovíku často používají při přípravě polévek, omáček nebo pomazánek, pikantní chuť šťovíku je ale také možné využívat při pečení masa zabaleného do šťovíkových listů.
ČLÁNKY DO MAILU