Děti, které nemají praktika, mohou jít do nemocničních ordinací. Kde všude už fungují?

Počty nemocničních ambulancí primární péče pro děti vyčíslila Česká pediatrická společnost. K říjnu jich v ČR podle ní bylo 39 včetně nedávno otevřené v pražské FN Bulovka.

Fungují ve 29 z 88 dětských nemocničních oddělení a brzy k nim přibudou další.Na otevření ordinace pro děti se v dohledné době chystají další čtyři dětská oddělení, potvrzuje Tomáš Honzík, přednosta Kliniky pediatrie a dědičných poruch metabolismu Všeobecné fakultní nemocnice.

Péče pro desítky tisíc pacientů

Odborná společnost vyčíslila i to, o kolik dětí se nemocniční ambulance aktuálně starají. Registrovaných jich mají celkově už bezmála 30 tisíc. „Průměrná kapacita nemocniční pediatrické ambulance činí kolem 700 registrovaných dětí,“ říká Jiří Bronský, předseda pediatrické společnosti a lékař Pediatrické kliniky v pražském Motole.

Tyto ambulance dosud pomohly zajistit primární péči přibližně každému šestému dítěti, které hledalo pediatra, a to ještě není jejich kapacita zcela naplněna, podotýká Jiří Bronský s tím, že nemocniční ordinace výrazně pomáhají řešit dlouhodobý nedostatek praktických dětských lékařů.

Většina stávajících ordinací přitom stále přibírá nové pacienty. Mohou se na ně proto obracet rodiče, kteří se zatím marně snaží sehnat pro dítě registrujícího praktického lékaře a nevadí jim dojíždět třeba i na delší vzdálenost. Je ale třeba si ověřit, zda skutečně nabírá i ta v nemocničním dětském oddělení, které mají nejblíže.

Čím se nemocniční ambulance liší

Podle lékařů je hlavní výhodou dětského praktika v nemocnici to, že má lékař za sebou právě celý špitál. 

Zásadním rozdílem je nemocniční komplement a možnost tak dítě vyšetřit komplexněji včetně statimových krevních odběrů v průběhu celé pracovní doby. Výhodou jsou tedy možnost širší diagnostiky a následně i časného zahájení požadované léčby,  říká Jana Augustínová, primářka Kliniky pediatrie a dědičných poruch metabolismu VFN.

Pokud přijde dítě se závažnějším problémem, může se na jeho léčbě rovnou podílet lékařské konsilium, tedy více specialistů naráz. V akutních případech proto nedochází k časovým prodlevám při objednávání jednotlivých vyšetření, dodává Jana Augustínová. Důraz klade i na to, že ambulance je plně propojena s lůžkovým oddělením, a existuje tedy možnost hospitalizovat dítě bez zbytečného odkladu.

Běžné medicínské omyly: Jak to je s lupáním kloubů, vejci či dětskou hyperaktivitou?

Pokud se jen trochu zajímáte o zdraví – a to byste měli – logicky musíte narážet i na spoustu nesmyslných doporučení a rad. A to jak těch, které se tváří zásadně, tak různých maličkostí, jako je třeba varování ohledně zadržování kýchání. Otestuje si, zda je snadné vás nachytat. 

Spustit kvíz

Vznik ambulancí provází spory

Vznik nemocničních ambulancí ale od počátku provází spory mezi lékaři. Zatímco Česká pediatrická společnost hájí práci lékařů v nemocnicích a podporuje, aby malí pacienti byli registrovaní v nemocničních ambulancích, Sdružení praktických lékařů pro děti a dorost zastává jiný názor. Usiluje o to, aby část pediatrů opustila nemocnice a raději šla léčila do terénu, tedy do ordinací praktických dětských lékařů. Sdružení je přesvědčeno, že posily z nemocnic by napomohly zbrzdit úbytek dětských praktických lékařů. A také o tom, že praktičtí lékaři mají jít za pacienty, nikoliv pacienti za nimi.

Je to slepá cesta, která nepřináší očekávané výsledky, protože zatímco nemocniční pediatři ošetřují 30 tisíc, praktici dohromady pečují téměř o dva miliony dětí, říká k ambulancím při dětských klinikách předsedkyně sdružení Ilona Hülleová. Říká to navzdory tomu, že podle dat, které má od VZP, je těchto ordinací ne 39, ale už 54. 

Jiří Bronský s kritikou nesouhlasí. Podle něj průměrně 700 dětí na ambulanci se téměř vyrovná počtu, které mají ordinace praktických lékařů pro děti a dorost. Ilona Hülleová ale hovoří o tom, že jde jen zhruba o polovinu počtu registrovaných u praktika, protože jeden lékař má v průměru zaregistrovaných 1100 dětských pojištěnců. A například novinka v podobě týmové praxe zmiňuje až 1800 pojištěnců na jednoho dětského lékaře.

Podle předsedkyně Sdružení praktických lékařů pro děti a dorost je to tím, že nemocniční pediatři jsou prakticky v místech, kde úbytek dětských praktiků není palčivým tématem. My nemáme problémy v okresních městech, ale v některých obcích s rozšířenou působností, protože tam je mapa pokrytí zdravotní péčí prázdná, dodává lékařka.

Jiří Bronský ale hovoří o tom, že nemocniční ambulance jsou velmi efektivním řešením současných problémů primární péče. „Pomáhají ulevit samostatně ordinujícím pediatrům, kteří čelí vysoké pracovní zátěži, proto jejich význam stále roste. Česká pediatrické společnost jejich další rozšiřování jednoznačně podporuje,“ dodává předseda zmiňované společnosti.

Který úhel náhledu na fungování praktiků v nemocnicích je správný, to je otázkou. Faktem ale zůstává, že 130 tisíc dětí v Česku stále nemá svého registrujícího praktického lékaře. Takový počet alespoň uvádí Sdružení praktických lékařů pro děti a dorost.