Před časem byl přítel přijat s nádorem mozku na neurochirurgii v Písku. Primář přede mnou utíkal, kdyz jsem od něho chtěla alespon nějakou informaci. Sestra mi řekla "paní, co mu sem nosíte ty polévky, vždyt stejně umře" Větší hnus jsem od té doby už nezažila, ale na tento nezapomenu. At jdou a zkusí to samé praktikovat v zahraničí. Otevřela bych jim dveře - s chutí. Mám plat 16000,-, také odpovědnost, honičky celý den. Jejich požadavky jsou nehorázné, jednání neomalené, slušnost žádná, zájem o pacienta jen velmi občasný. Léčba často metodou pokus-omyl.Ještě že je zatím tak často nepotřebuji. Jsem ráda, že Klaus v novoročním projevu jasně řekl, co a jak před celým národem, taky to tak cítím.