Mám dítě s nádorem mozku-neoperovatelným. chování onkologa otřesné, kdo nezažil, neuvěří.hlavně, že o sobě natáčej pochvalné seriály (nemocnice Motol). jsem též dětská sestra, ale nikdy jsme nic takhle zarážejícího nezažila a jako zdravotník ani nepraktikovala. Na dětské lůžkové neurologii sestřičky super, až na vyjímky, ale lékařka, která před vámi utíká, aby nemusela odpovídat, podmínky hospitalizace fakt děs. u dítěte sice můžete být(pokud neslouží nervozní doktorka), ale sedíte celé noci na židli. na pokoji dítě na vozíku, které se s vozíkem nevešlo do koupelny, všechny postele se musely přesouvat, neustálý ruch.... nechce se mi už nic dalšího psát. je to stejně o lidech, ale Motol je zrovna případ, kde chybí jakákoli organizace a návaznost práce. jsem opravdu smutná, chudák dítě. To v Brně na dět. onkologii úplně jiné chování. a jde to.