Jak omezit plýtvání vodou? Jedním z mnoha doporučovaných opatření je opětovné využití takzvané odpadní šedé vody, případně srážkové vody. A to k celé řadě činností, v nichž může taková voda nahradit vodu pitnou.
K tomu mimo jiné motivuje spotřebitele v ČR jedna z kategorií dotačního programu Ministerstva životního prostředí (MŽP) s názvem „Dešťovka“, například příspěvkem na stavební zásahy, jejichž smyslem je rozvést šedou vodu k dalšímu použití samostatným (oddílným) potrubím.
Využití „šedých vod“ má háček
Praxe ale ukazuje, že realizace příslušných stavebních úprav může přinášet zejména mikrobiologická rizika. Vyplývá to z monitoringu odebraných vzorků šedé i srážkové vody. Jsou spojená s instalací oddílné kanalizace a mají možné negativními dopady na životní prostředí i zdraví lidí, kteří šedou nebo srážkovou vodu využívají (ať již prostřednictvím vlastních aktivit, nebo s pomocí programu Dešťovka).
Uvedená rizika přitom nebere v úvahu poněkud nešťastně formulovaná novela zákona o ochraně veřejného zdraví. Novela zavedla do legislativy nový pojem „užitková voda“ a definovala ji takto: „Užitkovou vodou se rozumí srážková nebo šedá voda, která je upravena a hygienicky zabezpečena. Šedou vodou se rozumí odpadní voda z umyvadel, sprch a van. Užitkovou vodu lze využít pro splachování toalet a pisoárů, praní, úklid, mytí vozidel, závlahu, vodní prvky nebo kropení komunikací.“
Jak ale demonstrovalo na konkrétních příkladech hned několik účastníků nedávné odborné vodohospodářské konference „VODA 2021“ v Litomyšli, použití srážkové i šedé vody má svá úskalí.
V šedé vodě jsou i fekální bakterie
Například šedá voda by neměla obsahovat fekálie a moč, a pokud je tato voda čištěna v domácích čistírnách odpadních vod, neměla by obsahovat tuky ani zbytky jídel. Tak to ale často není.
Právě v tom tkví jedno z možných rizik, na které trvale upozorňuje například Státní zdravotní ústav (SZÚ). Varování SZÚ navíc potvrzují výsledky monitoringu složení srážkových a šedých vod, které prezentoval kolektiv autorů ze SZÚ právě na výše zmíněné konferenci. Z celkem 26 objektů používající užitkovou vodu (16 používajících srážkovou vodu a 10 šedou vodu) byl jako spolehlivý a zdravotně plně nezávadný systém použitých rozvodů vyhodnocen pouze jeden systém využívající srážkovou a čtyři systémy používající opětovně šedou vodu.
Ve vzorcích vody přitom našli hygienici jak fekální bakterie E. coli, tak ale také ještě nebezpečnější bakterie Legionella. Instalace oddílných rozvodů vody navíc neumožňovala vhodný způsob odběru vzorků, ve většině případů nebyla použita dezinfekce a kromě toho nebyly v oddílném potrubí barevně odlišeny rozvody vody pitné a užitkové. Podle platné technické normy (ČSN EN 1717) by ale rozvody užitkové vody od rozvodů vody pitné barevně odlišeny být měly. Z dotazníkového šetření SZÚ také vyplynulo, že toto rozlišení má jen 41,6 procenta objektů, ve 39,6 procentech nejsou trubky odlišeny vůbec a 18,9 procenta respondentů nedokázalo na danou otázku odpovědět.
Ani na zeleninu, ani k mytí podlahy: sprchy a vany jako zdroj užitkové vody jsou problematické
„Surová srážková a šedá voda se považují za vhodné pro recyklaci či využití v budovách, protože mají být relativně čisté, resp. nezatížené fekálním znečištěním. Z literatury i poznatků jiných laboratoří je však známo, že pokud jsou zdrojem šedé vody sprchy a vany bytových domů a ubytovacích zařízení, pak lze očekávat fekální znečištění, a to například od malých dětí, praní dětských plen, mytí osob s infekčním onemocněním a podobně. Kromě toho se ví, že i během běžného koupání může docházet k uvolňování či spontánnímu úniku střevních bakterií, nemluvě o jejich smývání z anální oblasti,“ konstatuje se v analýze SZÚ.
To vše v praxi znamená, že srážkovou a šedou vodu lze využívat zejména na zalévání zahrádek, pokud ale nejde o rostliny pěstované za účelem konzumace, což jsou typicky různé druhy zeleniny či drobného, při zemi rostoucího ovoce. Stejně tak je možné takovou vodu používat v zemědělství na závlahy, opět ale zejména při pěstování plodin na technické účely, například k produkci biopaliv.
Naopak k umývání podlah by se taková voda používat neměla, neboť na povrchu podlahy po umytí ulpívá vrstva vody s pozůstatky mikroorganismů, které mohou kontaminovat například nohy naboso chodících dětí. Stejně tak hygienici varují před použitím užitkové vody při mytí aut, při kterém dochází ke vdechování aerosolu obsahující mikrobiologické znečištění a obdobně také při rozstřikování vody v horkých letních dnech jako prostředku k ochlazení a osvěžení.
Recyklovat ano, ale bezpečně
Recyklace, tedy opětovné použití vody, je přitom velkou výzvou i potřebou do budoucnosti i pro ČR, která ovšem k tomu zatím stále nemá potřebnou legislativu. Jak navíc ukazuje praxe, potřeba správně definovat opětovné použití vody a technické parametry spojené s takovým využitím je nanejvýš nutná. Jinak by se mohlo docela dobře stát, že projekty všeobecně žádoucí recyklace vody přinesou víc škody než užitku – a to by byla škoda.
Galerie: Voda z Vltavy před a po úpravě na pitnou
ČLÁNKY DO MAILU