Většina dětí zná svoje rodiče. Čas od času se vynoří čísla, která tuto větu zpochybňují. A nemusí jít o tak extrémní případy, jako je odložení dítěte do baby boxu. Podle střízlivých odhadů se u deseti procent populace liší biologický otec od matričního. Dítě se tak po celý život nemusí dozvědět, kdo je jeho biologickým otcem, a muž tušit, že někde po světě běhá jeho dcera či syn. Zákony i úřady jsou na takové situace obvykle krátké. Kam ale mohou dosáhnout, jsou případy, kdy jde o umělé oplodnění. Zákonem dosud garantovaná anonymita dárce zárodečných buněk se začala otřásat.
Dárcovství spermatu či vajíček dnes probíhá anonymně. Pravděpodobnost náhodného sňatku dvou nepoznaných sourozenců je mizivá
Odpůrci anonymity
Dnešní právní úprava umělého oplodnění je založena na anonymitě mezi dárcem pohlavních buněk (gamet) na straně jedné a neplodným párem a dítětem počatým z asistované reprodukce na straně druhé. Poslanci Marek Benda, Jitka Chalánková a Jaroslav Plachý namítají, že nevylučuje vznik určitých rizikových situací, mezi které patří biologické příbuzenství anonymního dárce. Podle zákona nemůže být uměle oplodněna žena, která je v příbuzenském vztahu k muži, s nímž předložila žádost o umělé oplodnění. Paradoxně však lze, aby anonymní dárce zárodečných buněk byl biologickým příbuzným ženy, případně aby anonymní dárci byli mezi sebou navzájem biologicky příbuznými. Nelze ani vyloučit, že by dárce a příjemce byli sourozenci.
Přečtěte si: Incest: Má být sex s příbuzným zločin?
Zákonodárci také upozorňují, že může dojít k uzavření manželství mezi biologicky příbuznými osobami, protože při zachování anonymity anonymního dárce zárodečných buněk nemohou snoubenci zjistit, zda mezi nimi neexistuje biologický příbuzenský vztah. Vzhledem k tomu, že není omezen počet lidských embryí, který lze vytvořit ze zárodečných buněk jednoho dárce, nejedná se o případ ryze hypotetický.
A konečně poukazují na odepření práva dítěte znát své biologické rodiče, což může být důležité při běžné zdravotní péči, kdy anamnéza biologického rodiče pomůže určit vhodný způsob léčby, nemluvě o okamžiku, kdy může jeho totožnost být významná při některých život zachraňujících lékařských úkonech. Navrch Úmluva o právech dítěte každému zaručuje právo znát své rodiče.
Co se nelíbí odpůrcům anonymního dárcovství
- anonymní dárce může být biologickým příbuzným oplodněné ženy
- dárci mohou být příbuzní navzájem mezi sebou
- může tak např. následně dojít k uzavření manželství mezi biologicky příbuznými osobami (tedy dětmi z umělého oplodnění)
- odepření práva dítěte znát své biologické rodiče
Jedenkrát za třiatřicet let
Docent Aleš Sobek z olomouckého Centra léčby neplodnosti (www.fertimed.cz) vyjmenovává, kolika narozených dětí ročně by se „novinky“ týkaly. Odhadem asi 28 procent populace, mezi něž ovšem patří vedle dětí, jejichž otce neudala matka, utajených neboli anonymních porodů, dětí z baby boxů… asi dva tisíce dětí z darovaných gamet. Dal si mimo jiné práci i s tím, že vypočítal pravděpodobnost setkání dvou sourozenců za předpokladu, že zásluhou jednoho dárce se narodí pět chlapců a pět dívek. Na Olomoucku je to 1: 1 miliardě, na celé Moravě pak 1: 28 trilionům. V okruhu pěti vesnic s deseti tisíci obyvateli 1: 1 milionu.
Z osobní třiatřicetileté zkušenosti, kdy se darování gamet věnuje, Aleš Sobek odhaduje, že se narodilo 2500 dětí a za celou dobu se setkal pouze jednou s potřebou vyloučit dárce kvůli vzácné vadě a ani jednou s požadavkem rodičů na dohledání lékařských informací o dárci. Dárci pochopitelně procházejí náročnými testy, které se s rozvojem medicíny stále prohlubují. Pokud šlo o ten jeden jediný případ, říká: „Do dvou hodin jsme jej vyhledali, protože všechna centra jsou povinna veškeré informace podle zákona povinna ukládat třicet let.“
Čtěte téma: Co o nás prozradí DNA
Kdo je máma a táta?
Spolu s rozvojem umělého oplodnění už si nevystačíme se zastaralým dělením na biologického rodiče a toho, který mě vychoval a byl mým „skutečným otcem či matkou“. Dnes hovoříme o genetickém rodiči, biologickém a psychosociálním. Je potřeba všechny znát? Docentka Hana Konečná ze Zdravotně sociální fakulty Jihočeské univerzity o tom zdaleka není přesvědčena. A zpochybňuje i argument oponentů anonymního dárcovství ohledně práva dítěte znát svoje rodiče. Cituje z Úmluvy, kde se říká, „pokud je to možné, právo znát svého rodiče a právo na jejich péči“ a „právo dítěte na zachování jeho totožnosti“. Říká: „Podle českého legislativního rámce Úmluvu v tomto smyslu neporušujeme.“ A dodává: „Odtajnění genetického rodiče by přineslo zbytečně spoustu problémů, jak na straně obdarovaného, tak dárce.“
Odtajnění registru dárců v den plnoletosti a zjištění pravdy považuje docent Radim Uzel ze Společnosti pro plánování rodiny a sexuální výchovu za poněkud iluzorní představu. V jeho péči bylo uměle oplodněno a počato nejméně tři sta dětí a všechny mají status potomka zplozeného v manželství. „Vůbec si nedovedu představit, že bych jim, některým už dnes málem čtyřicetiletým, pátráním zjišťoval otcovství tehdejších dárců, z nichž mnozí jsou již nepochybně po smrti.“ Radim Uzel je navíc přesvědčen, že některé takto zplozené děti nejsou potomci jím vybraných dárců, ale jiných neznámých otců. Některé ženy si těhotenství prostě „pojistily“. „Pár z nich se mi dokonce svěřilo,“ dodává.
Ohrožení dárce?
Zrušení anonymního dárcovství by mohlo nést další potíže. „Kdyby se mě klient zeptal, zda může bez obav darovat sperma, aniž by po něm v budoucnu mohl někdo vymáhat výživné či dědictví, záruku bych mu s čistým svědomím dát nemohl, pokud by u nás přestalo platit anonymní dárcovství,“ přiznává Jan Mach, ředitel právního oddělení České lékařské komory. „Nikdy nemohu vyloučit, že by se přijatý zákon, který by zrušil anonymitu a přitom zaručoval dárcům, že žádné závazky z darování pro něho neplynou, nezmění,“ dodává.
A naopak – rodina při změně české nebo evropské legislativy nemůže mít jistotu, že dárce nebude zasahovat do jejího života.
V Evropě je to různě
Země Evropské unie se k anonymitě dárců nestaví jednotně. Třeba v Belgii, Francii, na Slovensku či ve Španělsku anebo Portugalsku je povolená. Například Slovinsko nepovoluje darovat spermie ani vajíčka, ale hradí příjemcům gamet zákroky v zahraničí. Ve Švédsku či Velké Británii je naopak zakázaná. „Ani v zemích s dlouholetou zkušeností s neanonymním dárcovstvím nenalézá tento systém všeobecnou podporu,“ upozorňuje docent Tonko Mardešič z Institutu postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví.
Myslíte si, že by měla být zachována anonymita dárce zárodečných buněk?
Přečtěte si: S obézním mužem jen tak neotěhotníte
ČLÁNKY DO MAILU