Antibiotika se v chovech používat smí. Ale k léčebným účelům

Mezi naprosto protichůdné informace, kterými je zásobován tuzemský spotřebitel, patří údaje o používání antibiotik v chovech hospodářských zvířat. Zjednodušeně se uvádí, že evropská legislativa používání těchto látek zakazuje, a tedy se nepoužívají. Pravdou je však i to, že se antibiotika v zemědělství používají – a to zcela legitimně, pokud jsou využívána k léčení nemocných zvířat i k prevenci onemocnění.

Autor: Isifa.cz

Pro použití antibiotik v chovech hospodářských zvířat platí jasná pravidla, nesmí ohrozit zdraví konzumenta

Pro spotřebitele nejdůležitější údaj je nicméně skutečnost, že chovatel může posílat na porážku hospodářská zvířata v případě, že byla léčena antibiotiky, až po určité době po jejich vysazení.  Tedy až v době, kdy již organismus zvířat tyto látky prakticky neobsahuje. To se také děje, a proto také kontroly reziduí (pozůstatků) antibiotik v potravinách, alespoň v ČR, nezjišťují jejich nadlimitní hodnoty.

Samozřejmě ale nelze vyloučit, že některý chovatel pošle na porážku zvíře, v jehož organismu se nachází více antibiotik, než je přípustné, a při veterinární kontrole tato skutečnost unikne. Z výsledků kontrol je ale zřejmé, že se tak může dít jen v ojedinělých případech, a lze tedy pracovat s tezí, že antibiotik z masa hospodářských zvířat netřeba se bát.

Pokud bio užije antibiotika, přestává být bio

Ostatně, některá antibiotika je dokonce možné užívat i v biozemědělství. Teze o tom, že tento způsob hospodaření zcela vylučuje používání jakékoli chemie, tudíž neplatí stoprocentně.

Rozdíl je v tom, že v případě použití antibiotik v biochovech by se maso z léčených kusů zvířat nemělo objevit v tržní síti. Respektive, objevit se může, ale nelze jej již označovat jako „bio“.

Látky pod kontrolou?

„V Česku se antibiotiky v chovech hospodářských zvířat zrovna nešetří. V roce 2003 se jich spotřebovalo necelých 49 tun. O sedm let později to bylo už více než sedmdesát tun. Loňský údaj dosud není k dispozici. Přes národní antibiotickou politiku stoupla spotřeba těchto léčiv v českých chovech od roku 2003 k roku 2010 o 44 procent. Stavy prasat přitom za tu dobu klesly o 43 procent a drůbeže o 8 procent,“ uvádí v aktuálním materiálu týdeník Euro (Jíme hezky česky. Vepřové na antibiotikách, Euro 24/2012).

Výskyt antibiotik je každoročně sledován Státní veterinární správou ČR (SVS) v rámci monitoringu cizorodých látek, přičemž ročně provádí SVS vyšetření přes 7000 vzorků chemických škodlivin včetně reziduí antibiotik, chemoterapeutik a zakázaných farmakologicky účinných látek. Rezidua těchto látek se vyšetřují ročně v množství kolem pěti tisíc vzorků. Pokud se týká rizik spojených s podáváním antibiotik hospodářským zvířatům s vodou, pak SVS v loňském roce při vyšetření přítomnosti antibiotik ve vodě k napájení hospodářských zvířat rizika nezjistila.

Veterináři v ČR přitom loni kontrolovali 38 výrobních provozů výrobců medikovaných krmiv z celkových 49 výrobců s 62 výrobními provozy. Kontrolu provádějí inspektoři Ústavu pro státní kontrolu veterinárních biopreparátů a léčiv (ÚSKVBL), přičemž platí, že každý provoz povolený pro výrobu medikovaného krmiva musí být zkontrolován minimálně jednou za dva roky. Při těchto kontrolách se kontrolují všechny body týkající se správné výrobní praxe při výrobě veterinárních léčiv. Každá výroba musí být podložena předpisem veterinárního lékaře na medikované krmivo.

Antibiotické stimulátory růstu jsou zcela zakázány

Podle legislativy EU z roku 2006 je používání antibiotických stimulátorů růstu v krmivech bez výjimky zakázáno.

V krmivu se ale mohou antibiotika používat právě formou medikovaného krmiva, vyrobeného jako veterinární léčivý přípravek a podávaného na předpis ošetřujícího veterinárního lékaře k léčení zvířat nebo k preventivnímu použití.

V chovech hospodářských zvířat lze pak používat jen léčivé přípravky obsahující účinné látky (včetně antibiotik), které mají stanoveny tzv. MRL = maximální limit reziduí. Tedy v případech, kde byla zhodnocena bezpečnost krmiv s ohledem na potenciálního konzumenta potravin živočišného původu a kde jsou rezidua (například zbytky antibiotik) zastoupena jen v takovém množství, které neohrozí zdraví potenciálního konzumenta. K tomu existuje dále Nařízení Komise o farmakologicky účinných látkách a jejich klasifikaci podle maximálních limitů reziduí v potravinách živočišného původu. To obsahuje ve svých přílohách výčet povolených a nepovolených látek, přičemž mezi zakázané patří mimo jiné z kategorie antibiotik látka chloramfenikol. Toto nařízení je platné pro celou EU, a tedy i ČR, a je průběžně aktualizováno na základě nových zpřesňujících informací vědy a výzkumu.

Také proto je nabídka antibiotik u nás obdobná jako ve většině ostatních členských států EU. Výjimku tvoří jen některé státy Skandinávie, které mají užší spektrum antibiotik registrovaných ve veterinárních léčivých přípravcích – i s ohledem na dlouhodobou poměrně restriktivní antibiotickou politiku.

Starší drůbež léčená antibiotiky už na talíř nepatří

Každopádně musí jak léčiva od tuzemských výrobců, tak léčiva zahraniční, splňovat kritéria kvality na základě rozsáhlé povinně předkládané dokumentace obsahující mimo jiné jejich kvalitativní a kvantitativní složení, chemických a mikrobiologických parametrů včetně certifikátů původu substancí, správné výrobní praxe a další údaje. ÚSKVBL také provádí, mimo jinou kontrolní činnost, v rámci namátkových inspekcí kontrolu vzorků odebraných z trhu a jejich posouzení po stránce kvality.

Pokud se týká doby, která může uplynout od použití léčebných antibiotik a porážkou zvířete, je samozřejmě různá v případě jednotlivých preparátů. Obecně však platí, že jde o několik týdnů, zhruba dva měsíce, kdy již hladina antibiotik dostatečně klesne. V případě drůbeže je to ještě méně, přibližně měsíc. V tomto případě platí, že léčení antibiotiky je v praxi možné jen po dobu několika prvních dnů po narození brojlerů. Následné léčení antibiotiky je sice i pak možné, ale příslušná drůbež by se neměla dostat do potravního řetězce.