Je to jeden z mnoha paradoxů dnešního světa – zatímco značná část lidí sahá při kdejaké „rýmičce“ po běžně či méně běžně dostupných „bobulích“ na bázi antibiotik a přijde jim to zcela normální, děsí se titíž lidé rizik reziduí (pozůstatků) antibiotik v masu a dalších produktech z hospodářských zvířat.
Možná by tak bylo žádoucí v den výročí evropského dne antibiotik (18. listopadu) uvést často katastroficky prezentované informace do reálnějšího kontextu.
Víc vadí „lidská“ antibiotika
První a základní informací v této souvislosti je, že možná rizika rezistence (odolnosti) na antibiotika jsou mnohem větší při nadměrné spotřebě léků na bázi antibiotik konzumovaných prostřednictvím humánních (lidských) antibiotik. Ne že by přitom bylo v rámci ČR i v rámci EU (a potažmo celého světa) s podáváním antibiotik chovaným zvířatům vše v pořádku.
Je ale třeba vědět, že pozůstatky těchto látek v potravinách prakticky nenajdeme. Maximální limity pozůstatků jsou navíc i tak na hranici detekovatelnosti citlivými laboratorními přístroji, takže i když jsou tyto limity někdy překročeny, jde stále o podstatně nižší množství, než jaká si ládujeme do organismu prostřednictvím léků.
Antibiotika v potravinách: dlouhodobě v normě
Důležitá je také četnost překročení limitů pozůstatků antibiotik v potravinách – například v ČR se ročně provede několik tisíc kontrol (zprávy o tom pravidelně vydává Státní veterinární správa ČR prostřednictvím každoročního monitoringu), překročení se ale po řadu let prokazuje jen na jednotkách příkladů, čili činí desetiny procenta. Je tomu tak proto, že platná legislativa stanovuje v případě, že jsou kvůli léčbě nějakého onemocnění podávána hospodářským zvířatům antibiotika, takzvanou ochrannou lhůtu. To je doba, během které se z těl zvířat tyto látky vyloučí, takže během porážky v něm již nejsou. Tím pádem nemohou být ani v produktech z těchto zvířat.
Je tedy velmi zavádějící, když zejména u některých masných výrobků nebo v prodejnách masa a uzenin čtou zákazníci sdělení „bez antibiotik a růstových hormonů“. To je totiž sdělení, které konstatuje povinnost danou zákonem, a ani náhodou neznamená, že jde o produkt či prodejnu, která svým zákazníkům nabízí nějaký nadstandard. V podstatě jde o klamání zákazníka a porušení pravidel korektní konkurence, protože si většina lidí z takového sdělení odvodí, že v jiných produktech a prodejnách pozůstatky antibiotik a hormonů být mohou. To ale není pravda.
Rozhovor: Ředitel veterinární správy: „Garantuji, že hormony se nepoužívají. Bez antibiotik by to nešlo.“
Používají chovy léky preventivně?
Navíc – v EU je používání růstových hormonů již řadu let zcela zakázáno, a pokud se týká antibiotik, pak ta se v drtivé většině používají skutečně jen k léčení zvířat, a ne k prevenci (tedy bezdůvodně), jak se často dočteme. Je to logické – i veterinární léky jsou drahé, a navíc odolnost (rezistence) vůči nim stejně jako u lidí roste i u zvířat s růstem spotřeby léku a chov zvířat se tak prodražuje. Speciálně u velkých hospodářských zvířat (prasata, skot, ovce, kozy, koně) chovaných pro lidskou spotřebu se proto už dávno nepoužívají krmné směsi – premixy, preventivně obohacené o veterinární přípravky.
Trochu jiná je situace v případě drůbeže, jejich průmyslové chovy totiž často čítají několik tisíc jedinců, takže v takových případech se obvykle léčí celá skupina najednou, včetně zdravých jedinců.
Galerie: Med obsahoval antibiotika, skončil proto ve spalovně
Více antibiotik v chovech používají Poláci i Němci
Co do spotřeby antibiotik a veterinárních léčiv, obecně patří naše země k průměru EU, v mnohých zemích se tyto přípravky používají více než u nás, v mnohých ale méně. Všeobecně platí, že nejméně se používají antibiotika v severských zemích EU, více naopak na jihu Evropy. Pokud se týká našich bezprostředních sousedů, pak více než v ČR se používají antibiotika v Polsku a Německu, ještě více v Maďarsku, méně naopak na Slovensku a Rakousku.
V posledních letech se sice v ČR spotřeba antibiotik mírně, o necelých pět procent zvýšila, v období let 2010 až 2014 ale u nás tato spotřeba o čtyřiadvacet procent klesla. Záleží tak na tom, jaké referenční období si kdo vybere, ve střednědobém horizontu ale pro ČR platí, že spotřeba antibiotik v chovech hospodářských zvířat klesla zhruba o pětinu, a to ještě navíc za situace, kdy nebyla právě kvůli vysoké nákladovosti na veterinární léčiva spotřeba u nás v porovnání s většinou zemí původní evropské Patnáctky nijak vysoká.
Antibiotik v potravinách z Česka tedy netřeba se bát, a kdo se rizik zvýšené odolnosti vůči nim (a často právem) bojí, musí začít spíše sám u sebe a svého humánního lékaře. Sami lékaři přiznávají: Stále předepisujeme antibiotika příliš často.
ČLÁNKY DO MAILU