Názor k článku Antikoncepci brát nebudu od srab anonymní - Přesně tak, mateřstvím si bude huntovat *svoji* tělesnou...

Přesně tak, mateřstvím si bude huntovat *svoji* tělesnou schránku, narušovat *svoji* kariéru. Rozhodnutí kdy mít dítě nebo že „teď už jo“ je v prvé řadě její. Že dítě dřív nebo později bude, na tom jsme byli domluveni dávno, měli jsme i papír od úřadů že jsme svoji (jsme maličko staromódní, no…) tak co bych ještě řešil :-) Mě hodiny netikaj, aspoň ne tak nahlas.
Ano, žena říkala, že s práškama byla perioda méně bolestivá – ale naopak ty epizody křečovitého iracionálního vzteku stály vážně za to. Na začátku nějaká nesmyslná výčitka/obvinění, spuštěná jakousi mou nevinnou poznámkou – pak několik dní tiché domácnosti, občas zpestřené nesmyslným dohadováním odnikud nikam, kdy jakýkoli můj argument překrucovala v útok na svou osobu. Nakonec ubrečený návrat do reality. Bylo to emočně vyčerpávající i pro mně.
Podpantoflák? Rozhodně, a v mnoha ohledech programově. Je spousta věcí, o kterých nemám potřebu rozhodovat. Nemám potřebu mít pořád navrch. Když mám pocit, že mluví moc velké nesmysly, tak se postavím na zadní – chvíli ještě brblá a pak se uklidní. V zásadě se ale většinou shodneme.
Poslední dobou už debatujeme ve třech, a protože je mládě prudič po mamince, s oblibou je nechávám, ať se hádají mezi sebou – oni se navzájem zabaví a já se na chvíli vytratím. Když mám v podvečer pocit, že matka ztrácí nervy a mladej začíná svému dramatickému ukňouranému ublížení opravdu věřit, seberu ho a vypadneme na chvíli ven, trochu prozkoumat okolí, zkontrolovat hřiště, chvilku se jenom tak potloukat a nikam nespěchat (do školky, domů, do vany, do postýlky).