No, nejsem potencionální obětí znásilnění a když už tak zcela určitě bez následků otěhotnění:-), ale dokáži si živě představit, že oběť znásilnění si nechá nějakého pancharta vzniknuvšího ze znásilnění, bude jej neskonale milovat (stejně jako jeho otce), bude radostí bez sebe, když to dítě bude úplně po otci – blbé, líné, škaredé, nespolečenské a s násilnickými sklony.
Ač sám považuji potrat za vraždu dítěte, tento a ještě případ kdy těhotenství ohrožuje matku i plod jsem schopen tolerovat. Možná by se našly i další důvody, proč bych dokázal přimhouřit oko, ale to bychom se už odvraceli od tématu.
Je sice hezké, že byste eventuelně násilníka nechal zabít (nejspíš ukamenováním?) a proti tomu bych asi ani já nic nenamítal, ale duším obětí to zřejmě moc opravdové úlevy nepřinese.
Obětí je jak žena, tak vzniknuvší panchart, přes manžela/přítele ženy až po jejich blízké příbuzné. Je jen otázkou, kdo by byl tou obětí nejvyšší. Osobně si nedokážu představit, že bych byl ochoten nikoliv milovat jej, ale vůbec se o onoho pancharta starat, vychovávat jej a případně i živit. Nedokážu si představit, že by moje žena/přítelkyně okolo mě devět měsíců poskakovala radostí, že je v jináči s jiným než se mnou a tak prostě podobně.
I když sám uznávám principy nejen Mojžíšova zákona, ač sám jsem nevěřící, nemohu souhlasit s tím, že by všechny tyto staré a dobré zákony bylo možno používat bez revize na dnešní dobu.