Obavy z budoucna nejsou nic nového. Stačí namátkou zalistovat v tisícistránkové Encyklopedii válčení. Kniha stručně popisuje války – včetně odhadu jejich obětí – provázející lidstvo od časů dávno před naším letopočtem až do nedávna. K tomu lze přidat údaje o všemožných pandemiích a nezapomenout ani na rozličné sociální otřesy a politické či náboženské perzekuce.
Co se dozvíte v článku
Trampoty, ba i tragédie spojené s aktuální „koronakrizí“ jsou proti výše zmíněnému málem hedvábné. Ovšem i ono pomyslné jemné textilní vlákno, symbolizující současnou realitu, může být po čertech těžké. Jak je nosit a nestát se na ně alergický?
Mezi strachem a úzkostí. Co je co?
Strach je obava z něčeho konkrétního. Jde o reakci na skutečné nebezpečí. Strach bývá často posilován naší představivostí. Říká se, že optimista nemůže být příjemně překvapen. Když se bojíme, stáváme se pesimisty.
Úzkost je obava z čehosi nekonkrétního. Něco – ještě nevím co – se může stát. Postižený se pokouší předem připravit na vše možné i nemožné… což ovšem není možné. Pokus o zvládnutí nemožného může vést ke vzniku masivního stresu.
Co s tím?
„Všechny dobré zásady již byly řečeny. Zbývá maličkost – uskutečnit je,“ radí aforismus. Ať již si o internetu myslíme cokoliv, základní rady, jak postupovat v situacích všemožných konkrétních ohrožení, tam najdeme.
Složitější to je s neurčitou obavou i s vlastní bezradností v konfrontaci s katastrofickými představami. Dosáhnout v tomto chmurném směru mistrovství je snadné i v méně složité době, než je ta naše.
Galerie: Antistresové hračky
Stop, klid, zvládnu to…
… je formulka, kterou si ideálně nacvičíme v rámci relaxace autogenním tréninkem. Používáme ji coby „protipovodňovou hráz“ bránící smršti výše zmíněných katastrofických pocitů. Když se ovšem již „stoletá voda“ řítí krajem, je pozdě na budování hrází. Lépe je připravit – zde formulku coby „hráz“ nacvičit předem. Říkat si ji, třeba i nahlas.
Po několika opakováních se zaměříme na cílevědomé soustředění na stav teď a nyní. Zaměříme se na přítomný okamžik. Co mohu učinit teď hned. Nic moc? Nevadí. Vždy se něco najde. Přinejmenším mohu střídat nádech a výdech, „vydýchat“ stresovou ataku. Možná si mohu opláchnout obličej studenou vodou nebo si uvařit kávu či čaj. Soustředit se na postup přípravy lahodného obsahu šálku a poté vše vychutnat. Pozornost soustředit na přítomný okamžik a ten si učinit co nejpřijatelnější. Postup byl ověřen v opravdu těžkých chvílích. Spisovatel Arnošt Lustig říkával: „V Osvětimi měli šanci přežít ti, co řešili daný okamžik a maximálně ještě ten bezprostředně následující. První umírali ti, kdož se sami sebe ptali, zda existuje Bůh, když dopustil tohle peklo na zemi.“
Mrsknout vázou o zem…
„Plán se splnit nedá. Musí se překročit,“ zpíval v totalitních časech kterýsi folkový písničkář. Dnes lze parafrázovat: Strach a úzkost se tak docela odstranit nedají. Musí se překročit… a žít navzdory tomu co nejlépe dál. Dělat něco, co nás těší, nebo alespoň částečně uklidní.
Pro někoho to mohou být již zmíněný šálek čaje nebo relaxační cvičení. Výběr je ovšem víc než široký. V anglosaských zemích již před lety vzniklo dokonce nové odvětví – anxiety economy – ekonomika úzkosti. Mezi prvními se u nás z této sféry uchytily antistresové omalovánky.
Galerie: Stopněte stres – 7 aktivit, které vás zabaví
Prý se staly bestselerem, ale s prvenstvím to u nich není zdaleka jisté. Vzpomínáte na císaře Rudolfa ve filmovém podání Jana Wericha? Mrskl vázou o zem – a jak se mu v tu chvíli ulevilo!
V tomto směru se neviditelná ruka trhu inspirovala. Vrhat, mačkat, ba i čichat můžete ledacos. No, nekupte to… pokud to pomůže. Ovšem pozor – co pomáhá mně, nemusí pomoci tobě… Vzpomínám na podnikatele, který svůj pobyt na psychiatrickém krizovém centru komentoval slovy: „Společník mi tuneloval firmu a oni mě tam nutili, abych vystřihoval z kůže Rumcajse.“
Základem jste vy a vaše spokojenost
Univerzální platnost má spíše výzva: „Nezapomínejte (ani) na sebe.“ Přiměřený a zdravý jídelníček i pitný režim. Pozor na alkohol a na cigarety. Coby antidepresiva jsou – na rozdíl od reálných a v tomto směru fungujících léků – návyková a víc než ošidná.
Jít se projít a „vydýchat“ alespoň částečně únavu i stres, to je něco jiného. Dostatek spánku, hobby… vše, co dělá radost. Přesněji, co vyvolá patřičnou hormonální odezvu pocitu radosti coby „emočnímu airbagu“ stresových časů.
Samozřejmě platí – kdo pomáhá jiným, pomáhá i sám sobě. Jenže všeho s mírou. Nelze se nechat – bez následků – citově vydírat. Dávat můžeme jen to, co máme, a ještě musí zůstat alespoň nezbytná špetka pro nás samotné. Doporučeníhodné není ani „hlazení do vyhlazení“ samostatnosti a sebevědomí našich bližních. Kdo nemá rád sebe, nemůže mít rád ani druhé.
Realita bývá o něco lepší, než to v danou chvíli vypadá
Odborníci radí: „Čím je nastalá situace složitější a náročnější, tím jednoduší a nenáročnější postupy k jejímu zvládání je třeba využívat.“ Jinými slovy: „Dělej, co funguje, nedělej, co nefunguje. Když to nefunguje, dělej něco jiného.“ Odkládat to je riskantní. Opravdu by mohlo být pozdě. K tomu, aby člověk dokázal přiměřeně určit, co může pro sebe i pro druhé učinit teď hned a co potom, musí být alespoň v rámci možností fit. Jen tak je schopen vnímat přiměřeně realitu.
Ta bývá jiná, alespoň o něco lepší, než to na první pohled vypadá. Je dobré žít s vědomím, že zázraky se dějí jen jednou – to když jsme se narodili. Leč věci obvykle nedopadají nejhůře, jak by dopadnout mohly. To platí od našeho příchodu na svět. Výrok „bude líp“ není jen (poněkud zprofanované) heslo. Je to dávná zkušenost lidstva.
ČLÁNKY DO MAILU