Artrózu měly mumie i dinosauři, dnes jí trpí čím dál mladší lidé

Artróza je starší než lidstvo samo a patří k nejčastějším kloubním onemocněním. Známky postižení kloubů byly objeveny u starověkých mumií, ale dokonce už i na kostech dinosaurů.

Oč jde? O vleklé nezánětlivé degenerativní onemocnění kloubů. Postihuje především velké nosné klouby dolních končetin, které jsou nejvíce namáhané – kolena a kyčle. Podle statistik jí trpí až 70 procent lidí starších 65 let. Častěji jsou postiženy ženy.

„Při artróze postupně dochází od ojedinělé bolesti až po bolestivou omezenou hybnost postižených kloubů, která končí úplnou neschopností pohybu. Kloub se postupně deformuje a může dojít až k jeho úplnému znehybnění – ankylóze,“ vysvětluje ortoped Jan Novotný. „Stupeň artrózy určíme podle rentgenového vyšetření:  první stupeň je počínající artróza, čtvrtý stupeň těžká. U vyšších stupňů a výrazných potíží pacienta je nutná operace – kloubní náhrada, tedy endoprotéza. Artrózu nelze konzervativně vyléčit, lze tlumit subjektivní potíže pacienta a ovlivnit průběh onemocnění, kvalitu a stav chrupavky.“

Jak se pozná artróza? Podle bolesti

Na začátku se může projevovat docela nenápadným praskáním nebo vrzání při pohybu, postupně se přidává zhoršení rozsahu hybnosti. Dalším příznakem bývá citlivost kloubu na chlad, například při změně počasí, a bolest při námaze i v klidu. „Jedním z prvních projevů artrózy může být i ranní ztuhlost,“ říká Jan Novotný. „Když se delší dobu pohybujete, pak tento pocit zmizí.“

Intenzita bolesti je nejdřív slabá a občasná.Ve vyšších stádiích se objevují deformity a omezení hybnosti kloubu. Bolest je pak intenzivnější. Kolena se většinou začínají nenápadně ohlašovat už okolo čtyřicítky, o několik let později i kyčle. Artrózou nemusí být postiženy jen velké klouby, ale i drobné klouby rukou, nohou a páteře.

Patříte do rizikové skupiny?

Degenerativní změny vznikají v místech nejčastějšího a největšího zatížení pohybem a váhou: „Záleží na tom, jak se ke svému tělu chováte, tedy jak jste na tom se životosprávou a pohybem,“ podotýká ortoped. „Vliv na vznik artrózy má chybné přetěžování kloubů i jednostranná zátěž. V tom případě hovoříme o primární artróze.“

Mezi rizikové skupiny patří například horníci, řidiči, tanečníci a dělníci pracující se sbíječkou, ale také příležitostní sportovci, jejichž klouby nejsou ze školy či sedavého zaměstnání na extrémní zatížení zvyklé a „rády“ se poškodí při squashi, na snowboardu, při běhu a podobných aktivitách. Lidé, kteří mají vrozené vady, například dysplázii kyčelního kloubu, mají takzvanou sekundární artrózu, která vzniká na podkladě anatomických změn v kloubu. Ty mohou být vyvolány i jako následek úrazu.

Proč to tolik bolí?

Artróza bolí, protože pod chrupavkami jsou citlivá nervová zakončení. Tím, jak se postupně chrupavka degeneruje a obrušuje, nervová zakončení se odhalují a cítíte bolest. Samotná chrupavka senzitivní inervaci nemá. Pro zvládnutí akutních příznaků se podávají nesteroidní antirevmatika.

"U artrózy může být přítomen i reaktivní aseptický zánět,” vysvětluje ortoped. "Ten následně může vyvolat otok kloubu a tím zvyšovat bolest. Antirevmatika mírní bolest, působí protizánětlivě a tlumí tvorbu otoků. Antirevmatika by neměli brát pacienti s vředovou chorobou a zvýšeným krevním tlakem. Jejich nevýhodou je totiž řada vedlejších účinků, například na trávicí trakt. Šetrnější jsou léky, které se podávají jak perorálně, tak injekčně přímo do kloubní dutiny, působí regeneračně na kloubní chrupavku, zlepší kvalitu nitrokloubní tekutiny a takzvaně „promažou“ kloub. Jsou ale  poměrně drahé.“ 

Další cestou ke zmírnění akutních potíží je „obstřik“ kortikosteroidy – hormonálními přípravky, které se používají k mírnění zánětlivých projevů. “Obstřiky se používají k okamžitému zklidnění. Sice přinesou pacientovi úlevu poměrně rychle, potíží ho ovšem zbaví jen na přechodnou dobu. Nedoporučuji je provádět častěji jak jednou za dva až tři měsíce. Při opakované a časté aplikaci kortikoidů totiž může dojít k závažnému poškození kloubu.” 

Co s tím? Problémům se dá vyhnout: Nelenošte!

„Důležitý je přiměřený pohyb a zatěžování,“ říká Jan Novotný. „Pohyb zlepšuje vytrvalost a zvyšuje rozsah pohybu postižených kloubů. U artrózy byste se měli vyhnout sportům způsobujících nadměrné přetěžování  kloubů a spojených s jednostrannou zátěží, například běhu na tvrdém povrchu nebo aerobiku. K nejvhodnějším typům pohybové aktivity patří plavání, cvičení ve vodě, jízda na kole nebo rotopedu a chůze spíše po měkkém povrchu.“ 

Zkuste místo autem nebo veřejnou dopravou jít do práce pěšky, nebo si kupte hůlky pro nordic walking. Upravte svou životosprávu a snažte se regulovat tělesnou hmotnost. Vyhněte se nadměrné zátěži při sportu, který provozujete příležitostně. Snažte se u postižených kloubů zachovat cvičením alespoň stávající rozsah hybnosti. Na postižený kloub lze přikládat i Priesnitzův obklad.

Více čtěte na www.snadnypohyb.eu.