Na Aspergerův syndrom se často přijde až v dospělosti. Diagnóza se obtížně stanovuje hlavně u žen

Aspergerův syndrom (AS) je porucha autistického spektra. Lidé s tímto syndromem mají potíže v oblasti sociálního chování a komunikace, často mají však nadprůměrný intelekt a vynikající slovní zásobu. Sociální a emoční schopnosti ale výrazně zaostávají za kognitivním vývojem. Děti a dospělí trpící Aspergerovým syndromem tak mají potíže porozumět sociálním situacím a neverbální komunikaci, kam patří výrazy tváře, tón hlasu či gesta. Svět vnímají odlišně a je pro ně velice těžké navazovat vztahy. Okolí je může vnímat jako podivíny a stranit se jich, protože mívají specifické zájmy, často lpí na nejrůznějších rituálech a bývají pohybově neobratní.

Přesná příčina Aspergerova syndromu nebyla doposud objasněna. Odborníci se ovšem shodují na tom, že zde hraje velkou roli dědičnost, a to ze 70–90 %. Osoby s tímto syndromem vykazují určité biologické odchylky. Ke změnám v mozku, které jsou pro Aspergerův syndrom typické, dochází již během těhotenství nebo při porodu. Aspergerův syndrom se nedá vyléčit. Kromě včasné diagnostiky je pro dotyčného klíčová spolupráce s psychologem a psychiatrem. [1, 2, 3, 4, 5, 6]

Přečtěte si také:

Pro delší život potřebujete víc než dobrý spánek, pohyb a správné jídlo

Rozdíly mezi autismem a Aspergerovým syndromem

Aspergerův syndrom představuje určitou formu autismu. Laickou veřejností bývá někdy vnímán jako mírnější autismus, to je ale značně nepřesné. Mají sice mnoho společných rysů, kam patří třeba komunikační problémy, emoční nezralost či stereotypní chování, na rozdíl od dětského či atypického autismu není ale u Aspergerova syndromu narušen vývoj řeči a úroveň vyjadřování i porozumění bývá minimálně průměrná.

Poruchy autistického spektra se vyznačují pestrou škálou symptomů. U každého pacienta se mohou deficity v určitých oblastech lišit, proto bývá někdy velice obtížné určit přesné hranice mezi jednotlivými diagnózami. Zatímco u dětí s autismem bývá správná diagnóza stanovena již kolem 2. až 3. roku života, u jedinců s Aspergerem se na poruchu přijde obvykle až v dospělosti. [7, 8, 9, 10]

Běžné medicínské omyly: Jak to je s lupáním kloubů, vejci či dětskou hyperaktivitou?

Pokud se jen trochu zajímáte o zdraví – a to byste měli – logicky musíte narážet i na spoustu nesmyslných doporučení a rad. A to jak těch, které se tváří zásadně, tak různých maličkostí, jako je třeba varování ohledně zadržování kýchání. Otestuje si, zda je snadné vás nachytat. 

Spustit kvíz

Jaké má Aspergerův syndrom příznaky?

• Neschopnost číst řeč těla: lidé s Aspergerovým syndromem sice bývají poměrně společenští, ale nerozumí gestům, výrazům tváře nebo změnám v tónu hlasu u ostatních lidí.
• Emoční nezralost: neodpovídá věku ani kognitivním schopnostem daného jedince. Lidé s Aspergerem mají tendenci vyjadřovat svůj hněv, smutek či úzkost velice intenzivně. Nedovedou rozpoznat, kdy je vhodné mluvit o svých emocích, čímž mohou své okolí přivádět do rozpaků.
• Specifické vyjadřování: typická je vynikající slovní zásoba a někdy až formální mluva. Někteří lidé s Aspergerem si vytvářejí vlastní jazyky. I přes svou jazykovou vybavenost nedokážou efektivně komunikovat s ostatními lidmi. Skáčou jim do řeči, neví, jak ukončit hovor či jak změnit téma, a jsou zmatení, pokud se setkají se sarkasmem.
• Chudá miminka a řeč těla: někteří jedinci s Aspergerovým syndromem vůbec nekomunikují neverbálně. Jiní mají naopak hodně zvláštní až bizarní řeč těla – třepají prsty nebo poskakují radostí. Někteří vůbec nenavazují oční kontakt, jiní to s ním naopak přehánějí.
• Neobvyklé zájmy: jedním z běžných rysů Aspergerova syndromu jsou zvláštní koníčky a atypické záliby. Může jít třeba o učení se jízdních řádů nazpaměť či sbírání nezvyklých předmětů. Zájem o danou oblast je vždy hluboký a intenzivní, dotyčný mu věnuje obrovské množství času a energie.
• Lpění na rituálech: stereotypní návyky, rutina a rituální chování přináší lidem s Aspergerem vnitřní klid. Někteří jsou přímo pedantští, co se týče uspořádání věcí, jiní musí dodržovat přesnou denní rutinu. Pokud něco naruší jejich systém, mohou vybuchnout.
• Pohybová neobratnost: pro děti s tímto syndromem bývá obtížné naučit se jízdě na kole či kolečkových bruslích. Problém může být i zavazování tkaniček. U dospělých si lze povšimnout zvláštní nemotornosti při chůzi či běhu. Často mají hypermobilní klouby a křivé prsty. Také mohou mít problémy s řízením motorových vozidel.
• Nadměrná smyslová citlivost: většina lidí s Aspergerem trpí silnou přecitlivělostí na zvuky, pachy, světlo či doteky. Mohou jim vadit třeba vysoké tóny, hluk v MHD a nákupních centrech, prudké sluneční světlo či jasné zářivky.
• Další přidružené poruchy: Aspergerův syndrom se často objevuje v kombinaci s dalšími poruchami, čímž se komplikuje diagnostika. Patří mezi ně hlavně ADD a ADHD.

Podle toho, jak závažné jsou projevy Aspergerova syndromu, rozlišujeme:

• Nízko funkční Aspergerův syndrom: objevují se výrazné problémy s chováním, které lze jen těžko ovlivnit. Dotyčný může být agresivní, není ochotný spolupracovat a uplatňuje stereotypní chování.
• Vysoce funkční Aspergerův syndrom: tito jedinci jsou adaptibilní, dokážou spolupracovat a zachovávají si určitou míru sociální přizpůsobivosti. [11, 12, 13, 14, 15]

Aspergerův syndrom u dětí

Pro děti s Aspergerem bývá velice náročné orientovat se v komunikaci s vrstevníky, cítí se v jejich společnosti nejistě a nekomfortně. Proto u nich dochází k agresivním výbuchům, nebo se naopak uzavírají do sebe a vůbec nekomunikují. Místo toho dávají přednost společnosti dospělých, případně mohou vyhledávat výrazně mladší děti. Jejich řeč bývá formální až pedantsky přesná. Když mluví, nepůsobí moc jako děti, ale spíše jako dospělí.

Absence abstraktního myšlení a představivosti jim může činit potíže ve škole, a to konkrétně třeba při učení literatury, hudební výchovy či výtvarné výchovy. Naopak vynikají v matematice, fyzice či chemii. Co se týče fyzického kontaktu, některé děti ho odmítají, jiné naopak vyhledávají. Existují děti s velice aktivním Aspergerovým syndromem, které jsou otevřené a přehnaně přátelské i vůči naprosto cizím lidem. Kvůli tomu se mohou dostávat do nebezpečných situací. [16, 17, 18, 19]

Beseda Mikrokosmos žen a dívek na spektru autismu

Aspergerův syndrom v dospělosti

Dospělí jedinci s Aspergerovým syndromem si všímají své odlišnosti, a i když se většinou snaží komunikovat s ostatními lidmi, bývají v interakci neobratní. Fakt, že si uvědomují svou jinakost, vede mnohdy k depresím, úzkostem a dalším psychickým problémům. Často mají problémy v práci a v kolektivu mohou působit nevychovaně. Špatně snášejí změny a chovají se puntičkářsky, důležitý je pro ně pevný řád. Ani v lásce to nemají snadné, protože neumí dostatečně projevovat city. Silné projevy náklonnosti ze strany partnera mohou naopak vnímat jako obtěžující.

V minulosti se předpokládalo, že je Aspergerův syndrom častější u mužů. V současné době se ale odborníci domnívají, že tento předpoklad vychází primárně z toho, že je u žen obtížnější Aspergerův syndrom diagnostikovat. Dívky a ženy dokážou daleko lépe napodobovat chování ostatních a maskovat své sociální problémy. Na první pohled tedy nepoutají tak velkou pozornost, Aspergerův syndrom se u nich neprojevuje tak výrazně.

Příznaky Aspergerova syndromu u žen

• potíže s vyjadřováním pocitů,
• neschopnost říct si o pomoc,
• nepřiměřená přímočarost,
• mluvení přímo k věci,
• snadná ovlivnitelnost náladami a okolními lidmi,
• preferování hlubokých vztahů jeden na jednoho,
• perfekcionismus,
• cit pro detail. [20, 21, 22, 23]