Předpokládám, že jeden z lidských motorů je zvědavost. Tedy obecně chceme, i to memohu neumím je relativní. Často si to ale plete s nechci a to není totéž. Takže pokud nebudeme hledat, nemůžeme říci nemohu či neumí. Ikdyž přímá cesta tam nevede.
Ano snaha o objektivitu neďelat urychlené závěry, vycházet z více prozorování , měření a pokusů.
Pokud si pokládáte otázku komu prospěje poznání/ zveřejnění a komu naopak zamlčení toho jevu či skutečnosti? Tak za existence lidské civilizace to je stejné majetkové a mocenské důvody. Buď získání výhody, nebo zabránění. Astrologii vidím jako vědecky popsatelnou ikdyž možnosti pozorování , testování jsou omezené. Ale ovlivňování živých organismů působením vesmírných těles, či jevů beru. Jen nemýslím, že by znich šla vyčíst budocnost či osud jedince v takovém to šarlatánkém duchu. Takové to "...Jupiter říká, že vyhrajete ve sportce..." to opravdu ne.
Problém je ten skeptický pohled. Tak vezmu zase nějaký příklad . Vezmeme dva lidi co "vidí duchy" . Jenže jeden bude blázen v důsledku, že neunesl odchod blízkého. Tedy je obětí klamu, sugesce, halucinace. A ten druhý přijde stím, že je mozné uložit nazvěme to energický obraz človeka, který tu není. A ten je možné za určitých podmínek zobrazit a pokud akumulovaná energie nabyde jistých hodnot je možná třeba i interakce s prostředím. Ten druhý ikdyž na to půjde vědecky to má horší. Protože těch jiných "fušerů" a bláznů je vždy slyšet víc. Těch několik málo lidí co by chtělo nestraně zkoumat astrologii na tom bude stejně.
K těm národům, no ono se zjišťuje, že ta izolovanost ne vzdy byla taková. Pohled je mění s úrovní poznání. Zajímavá věc ohledně poznáni je třeba mechanizmus z Antikyhtéry. Poznání poznání, někdy to nebylo tak jednoduché, jak vykládáme.
Jen obrazně často si musíme o něco rozbít ústa abychom začali potencionální existenci něčeho vnímat. To že by u několika kultůr došli k závěru, že Země je placatá a že Slunce je co kolem čeho obíhá. Může jen ukazovat, že společný genetický základ nám předurčuje i společné fáze poznání a společné stavební kameny poznávání a vnímání. Plocha, bod, relativní pohyb, náhodný jev, pravidelný jev. Nikoliv, že by to bylo dáno z kolektivního vědomím. Jisté takové stavební kameny se dokážou rozlišovat i zvířat. Od jenoduchého systému ke složitému. Od porovatelných-prokazatelných prvočastic k veklým systémům.
Ani při těch hrátkách s genetikou to nemusí být pravda.